Video: Duck Trails 4 - Status Normal vyrazili do Rumunska

Autor: Status Normal, vydáno: 5.12.2017

Rumunsko je země krásná, divoká a často velmi neobjevená. Partička Status Normal si ji, možná i pro zmíněné důvody vybrala pro natáčení dalšího dílu ze série Duck Trails. Kromě videa dodali i super povídání. No dost otálení, pojď si na to!

To, že pojedeme do Rumunska, bylo jasné od začátku. Horší bylo vymyslet termín. Po třech měsících domlouvání jsme se rozhodli, že vyrazíme začátkem září. Vyzvedávám T5 a jdeme na to – 6 lidí, 6 kol, hromada báglů, přilby, stany, spacáky, jídlo, pivo… No, vlezlo to tam. Kdo jezdí takhle s partou, ví, že po jednom dni to je mega bordel. Všechno je všech, snad jen kolo zná svého majitele, ale ani to někdy neplatí.

Lokality byly předem jasné. Fagaraš, Postavaru, Ciucas, Bucegi v pořadí dle počasí.

1. den: Dojezd ve 12 hodin na Transfagarasan a tam jsme si to dali 4× po modré, kde jsou nakopané nějaké klopky. Na rozkoukání super. My na endurech jsme na večer vyrazili i na druhou stranu k Lacul Capra (2240 m n. m.). Sjezd dolů při západu slunce, to byl orgasmus. Dole jsme byli vysmátí jako jelita. Noc jsme strávili v mega větru střídaném deštěm. Ráno jsme počítali škody – jedna karimatka fuč a všechny odpadky taky uklizeny. Takže jeden bude spát zbytek tripu v autě .
2. den: Přejezd do údolí Avrig a výšlap na chatu Cabana Barcaciu. Cestou nás chytla šílená bouřka a v té průtrži dole už to nebyla sranda, byla to jízda v potoku á la zachraň se kdo můžeš. Blesky střílely všude a jízda v 30 cm vody, to nechceš. Takže změna plánu, zítra sušíme při ohni, v motoru, prostě všude, jen aby to neshnilo.

3. den: Ráno déšť, odpoledne znovu k chatě nasbírat houby a zpět. Jel už jsem toho hodně, ale toto byla zase mega super záležitost. 4km přírodní trail v kořenech, kamenech, střídaný přírodní klopkou a zase kořeny, kameny, kořeny, ratatata? Prostě super. Potom dosušit a připravit se na zítřejší výlet. V doporučení jednoho Rumuna bylo, že je to na dva dny, to jsem ale klukům neřekl.

4. den: Plán Varful Scara (2306 m n. m.), dolů k Locul Avrig (2000 m n. m.), poté na Budislavu 2335 (m n. m.), pod horu Suru k chatě Suru (1440 m n. m.) a pak dolů do vesnice Sebesu de Sus (480 m n. m.) Celkem 35 km, převýšení 2600 m. O tom trápení nahoru se nemluví, sorry BUKO. Takže dolů 16 km a 1900 výškových. Tak jedem – šutry střídají velké šutry, skalky a nádherné výhledy. Když už tě bolí ruce jako prase, přijde les a v tom volné šutry naplavené vodou, to tě vyplivne k chatě Suru. Dáš pivko a prosíš maminku, že už nechceš dolů. Ale to, co následovalo, jsem nikdy nezažil: asi 8 km dlouhé koryto po těžbě dřeva, hluboké místy i 3 m, zakroucené přesně, jak potřebuješ. Se zhupy, které tě nadnesou, kde to svištíš padesátkou a nemá to konce – jedním slovem tobogán. Tu prostě musíš zažít. Dole tě to vyplivne přímo mezi ovce, kde tě čeká bača a parta jeho psů, kteří si to umí sjednat. To je teprve adrenalin a finiš do vesnice, kde bys zajel i Prokopa.

5. den: Ráno se budíme v Postavaru, kde střídáme divočinu za areál připomínající Špindl, ale jsou zde vidět známky historie. Nahoře 0 °C, dolů bláto, tráva, mlha a od půlky zase rumunská klasika – zamotané korýtka v kořenech, kamenech, až vás to vyplivne přímo v Brašově.

6. den: Ciucas, kde se jezdí rumunské enduro. Ne na motorce, ale na kole. Ráno nás budí místní borůvkáři a v zápětí POLITIA, ale jsou to pohodoví kluci, jen ať neděláme bordel a kdyby byl problém, voláme si. Nahoru to je už po 5 dnech spánku venku a hektolitrů piva taková křeč, ale dáváme to. Dolů louky, sem tam skalka, když změkneš, tak to sneseš. Místy zastavuji a koukám, jak to jako ti Rumuni dávají, takové pekla. Kroutím hlavou a jedu, ale zadarmo to rozhodně není, brzdy full a pořád zrychluji, všechno se sype. Uf, dole se to zase srovná a pak ještě několikrát. Potom lesem všehochuť, na louce chill, pivko a pak ještě dalších 5 km, dole zase vysmátí. No, prostě takovouhle lokalitu chceš mít v Enduro Sérii.

7. den: Bucegi a Sinaia Bike park. Zde se jely před týdnem rumunské DH závody, takže to máme i pěkně napáskované. Nahoru starou kabinou, která pamatuje samotného knížete Drákulu. A pak lítačka v parku. Super tratě, velké skoky, přesně tak, jak to máme rádi. Dole jídlo, polská sprcha a cesta domů.

Rumuni to mají fajn. Drakula už jim to tam nakopal a je třeba to tam sjezdit. Bylo tam dobře a jednou se tam určitě vrátíme.