Report: Kule a WBS Slopné - skoro vítězství a skoro za sucha

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 1.7.2020

První WBS ve Slopném a my vyrážíme ve vražedném složení Kája, já a moja, která se k nám přídá díky opožděnému odjezdu. Na Zlínsku totiž padaj trakaře a nám se prostě nechce moknout dvakrát. Páteční tréning tedy passujem a s velkým klidem nám vlastním vyrážíme až kolem čtvrté, kdy už je štatl jedna velká štau. První hoďka cesty je tím pádem Gajdoška, další zastávka Kroměříž, kde dáme něco na zub. Kája neustále kroutí hlavou za potetovanou servírkou v minikraťáskách a když se mu ji nepodaří okouzlit svým neodolatelným duncem, zkouší aspoň dýško 20%. Taktéž bez úspěchu a tak pokračujem ve stejném počtu.

Dle navigace, pohodovou výletní cestou přes vizovické kopce a po krásných třech hodinách sme na místě. Akorát končí tréning, z lesa se couraj poslední blátoláci a my sme rádi, že tuhle švandu sme si protentorkát odpustili. Dáme pivi a dem to projít. Je velmi strategicky důležité si totiž čeknout, kde to bude zítra klouzat. V půlce kopce zišťujem, že nejspíš všude. Potkáváme týpky a ti nám sdělují neradostnou novinu, totiž že sme si vybrali špatné pořadí a dolů pujdeme tou více klouzající stranou. To upe nepřidá na radosti už tak dost zelenobílému Kájovi, neb každé škobrtnutí a podklouznutí mu povoluje svěrač, za kterým už netrpělivě čeká kroměřížská svica na svých pár minut slávy.

„Proč ses nešel mrknout i na ten konec bro?“, ptám se a kolegyálně usedám do vedlejší kadiboudy.
„Vole, ani korunu jí příště nedám.“, odpovídá mi přidušeně a já vím, že si tohle ještě neska párkrát zopákne.

Ale konec srandy. Dem sednout k autu a ladit plány na zítra. Kája hledá místo na stan. Mudruju nad tím, že by to mohlo do zítra třeba uschnout, což mi nikdo nežere. Druhá možnost je teda trvalý déšť. To se Kájovi taky nelíbí, stejně jako můj nápad postavit stan na parkále. Nakonec ale uzná, že to bude nejlepší nápad. Teda byl by, kdyby si ňákej vzal. „Ale zas mám dva spacáky hele… že to nenapíšeš do reportu!?“ Neboj :)

Ráno se převlíkám za deště, což je dobré znamení. Dáme pravou, naskočit cílák, cajk. Na druhou jízdu už se tvoří celkem fronta, kterou podporují vlekaří neustále ustřelujícím lanem z představců. Na pravé to bude dost o udržení vršků. Při třetí jízdě lano zastavuje úplně a já se zdravím s Maxem, který si vytvořil hned vedle svůj manuální vlek. „Zdar, jak dotáhnu tenhle čep?“ „Imbusem vole..“ Druhej pokus na cíláku končí cestou rovně přes pásku, ale já to pohotově zachráním a pokračuju dál rovně, předstíraje, že pouze spěchám k bufetu na párek. Přestává pršet a na levé se to okamžitě mení na jednu velkou skluzavku – to se mi nezdá příliš bezpečné.

Naštěstí se počasí umoudří a na závod už zase krásně prší. V první jízdě jedem vyrovnaně, já naklid, Kája no control, časově se zhruba shodnem. V druhé to krásně stahuju, Kája se zase vyndá a dole stahuje gatě: „Ty vole já si ho asi urval, au!“, komentuje to pisklavým hláskem. Několik příhlížejících maminek zavrávorá a já mu doporučuju dokončit kontrolu podvozku někde bokem.

Do dalších jízd se mu už moc nechce, ale po mé nabídce, že buď jede nebo facky, uznává, že to ještě zkusí. Přesouváme se na pravou RZ. V prvním štychu ku***m co můžu, na cíláku dostávám sprda od Peňi, že bych jako mohl trochu jet. Posílám mu z louky prostředníček, že je jako jednička: „Nono, šak tě jenom škádlím.“ Z lesa leze Max s úměvem, aby se mi přiznal, že tomu trošku přikuřoval a naváděl ho. No kámoš se nezapře, že. Týpkovi co startuje za mnou už po několikáté připomínám, že by mohl jet víc fklidu, bo sem pak za kreténa, když dojíždí hned za mnou. Podle jeho smíchu je mi jasný, že marně.

Druhej vál už je o dost lepší, zabíjím to pouze jednou sám a podruhé kvůli divákům, neb po průjezdu skalky slyším „Joooo vole dobře jedeš poď dávej.“ Z toho se samo načepýřím jak kouhout na obhlídce kurníku a hned v následující zatáčce musím zastavit, esi nebude eště ňáká chvála. Nebude, valím dál, cílák: „No konečne to trochu pustil.“, hlásí Peňa. Du čeknout za Maxem, jak to viděl on. Reportuje neustálé kácení stromů a zastávky na úpravu brýlí a podobně. Nojo, tenhle týpek dává prostě na efekt a hlavně pro všudypřítomné ječící fanynky. Ne nadarmo to taky při jeho průjezdech vypadá spíš jako na koncertu Jonas Brothers s montážní pěnou, než na bike rally. Ale upřímně, zvládat tohle všechno, podepisovat holý břicha, rozdávat úsměvy na foťáky a pořád desátej flek? To de jako, neříkám půl slova.

Nás už čeká pouze koupačka v řece, nacpat to do pytlů, naházet do káry a můžem razit, teď už samo tou nejrychlejší cestou, domašov. Ještě vyzpovídám zdravotníky, prej to bylo bez ztáty květinky a to znamená úspěšný závod. Takže se šici vidíme ve Zlíně!

A jak vlastně Kule dopadl? Není to jedno? Dojel, zazávodil si a to je hlavní. Co je víc než den na kole? Pokud by tě to ale fakt zajímalo, klikej na ofiko Report z WBS: Force Bikerally Slopné – sto deset závodníků závodilo v totálním mordoru a najdi si výsledky.