Report z Mistrovství ČR v downtownu: Sto třicet myší v díře

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 10.6.2021

"Bylo to volání o pomoc, byly to záchvěvy štěstí, byla to opravdu dlouhá noc, kdy se nespí." Refrén skladby kapely UDG. Když jsem to večír po dačickým mistráku v downtownu naživo poslouchal, sedělo to jako prdel na hrnec. Akorát nevím, proč se skladba jmenuje Smutné a lehké. Mě to teda přišlo veselý a těžký. Lungo voní? No proto, dem si pro to. 

Na začátek by se slušelo trochu flashbacku. V listopadu kucí vyjedou s červencovým termínem.  Vobratem Ti do toho Datel hodí vidle s ňákym pouťákem v Jablonci, holomek makebejskej. Pár kluků říkalo, že by tam možná jelo, tak přehodíš termín na 5. června. Máš dobrej pocit, že Slávovi tam teda přijde i těch pár tisíc, co by jinak byly samo spíš v Dačicích a užíváš si dobrýho pocitu. No jo ty vole, ale to bysme nesměli žít v covidovym hajpu. Jak se blíží termín porodu, je čím dál tím víc jasný, že tyhle vidle budou vostřejší, než můj attack pohled na startovním roštu. Tydle vidle se totiž jmenujou Svrčinová.

A kdo je je paní Svrčinová? Modří vědí. A vy ostatní to radši vědět nechtějte. Nejvyšší paní hygienička. Při jednostranný komunikaci nestíháš počítat bludišťáky. No jo, ale kdo čet report z našeho nedávnýho výletu do Polska (vodkaz Keli voe), ten moc dobře ví, že modrej tým vyřeší neřešitelný. Modrej tým - Martin Šťastný a Sáša Sidor - jsou totiž z Dačic a tam je svět ještě v pořádku. Tam totiž platí bezezbytku okřídlený "NIKDY NEODSTOUPÍME. NIKDY! Nechť si to všici pametají..." Každopádně to byly takový muka přátelé, že se mi stala i jakože nepříjemná věc, jakože i trošku intimní. Měl jsem sen. Píšu vrchnímu koblihářovi, přemlouvám ho, ať okamžitě vodpálí nejdřív Svrčinovou a pak i vostrou část volební kampaně v Dačicích. Nikomu nepřeju probudit se počůranej ještě před krizí středního věku.

 

Doufám teda, že z prvních pár vodstavců je i tomu největšímu flegamtikovi naprosto jasný, že tenhle závod se sám jako neudělal a můžeme popojet v krasojízdě až do Dačic. Tam jsem se teda dostal až po anabázi ve skladu Redbullu. Přicházim na dispečink a přes votevřený vokno hlásim, že už mě tu teda maj a rozhodně jsem nečekal pohotovou odpověď: "Downtown Dačice?" Kroutím hlavou, že jako jak to poznali a voni, že ty co sem jezděj pro víno strčej ten pupek skrz vokýnko a já že stojím pořád venku. Takže kluci, když budete jezdit downtowny, budete vypadat minimálně tak dobře jako já. 

Lůno Dačic se pro nás votevírá v pátek večer, uvidíme jak moc velká vagína to bude ráno. Trackwalk pod rouškou tmy napoví rychle. Sakrální atmo na Tebe sakra dejchne už na startu. Start z dveří kostela, klasika, všichni svatý se už modlej den předem a já s nima při tušení věcí příštích. Přejezd auta, jakože lehký, páč máš sílu po startu to vyjet, levá, pravá a upaluj do schodů. Tdm tdm tdm a už seš dole, brzdu nepotřebuješ, hezky pěkně pozvolna do klopky wallridu s boulí jako bonus. Těžko popisovat, musíš jet. Pak hamty ať máš víc než tamty, vykroužíš na průlet dodávkou. Vyřízlý boky, klasika, nuda, známe. No a pak voe věc za trest. Skok do klopenky. No jo, ale na to už musíš umět jezdit na kole. Takže jakože podpásovka. Díky Sášo.

 

Popojdem dál, tam vodpal na placku, levá na visutou lávku a druhá rozdílová překážka. Drop, jakože zeshora i zespoda opticky nemalej. Bylo jasný, že když to jednou vyšleš, už pak s prstem v nose, no jo ale to volání o pomoc napoprvé. Šourek šimrá, červík hlodá, no dyť to znáte...pak už si to jen musel dobrzdit na takovým štěřko udusaný hlíně do vodkloněnky, sjet paletoschody a mohutně šlápnout na kašnu, která letos byla letos taky na srdíčko. Prostě když si dobře projel tu zatáčku oukej, ale když si tam jel vopatrně, tahal si to až na konec galaxie. Pro lepší představu, až za Pluto. 
Race day bojs. Ráno vajíčka, avokádo, káves, piva nebyly. Prostě žádný nebyly. Mantra funguje, cejtim sílu. Jdu se regnout, ještě než dorazí těch zbylých 129 kobylek. Fásnu 82ku, takže v pořádku, ladim s dresem a ročníkem. Vršek dobrý až po auto, na ten skok do klopenky se mi nechce, protože nevim, co by se stalo, kdybych jakože po přistání třeba nezatočil že jo. Tak tam zkouším vyšpekulovat chicken line. Ta vypadá ve finále víc nebezpečná, než to skočit. Pak přijde Haff. Jako ano, Haff, Jiří Haferník, von závodí! Říká: "To je easy Stráňo, to dáš, sem to dal taky." Oukej, když to říká nestor, bude to pravda. 

Naskočeno, zatočeno. Jdeme dál. Jdeme na drop. Přijede Pavka Reinl: "Chceš roztáhnout?" No nedá se nic dělat. Pošeptám ať jede poprvý rozumně, jen ať trošku potáhnu, hlavně nepřestřelit. OK, na lávce si řikám, že bysme mohli bejt trochu rychlejší. Takže to potáhnu na svíci, jak to uměj jen naši ročníci, jdu jakože našišato, ale dobrý, ten strom dole sem minul vo víc jak deset centimetrů. Podruhý už zkušeně, nájezdová rychlost vrytá do šedý kůry a teď ta kašna bejby. 

Neskočíš drop, neskočíš kašnu, rovnice, kde už je jen jedna neznámá. Tak jakože teda skočim drop, vopatrně zatáčku a rubu. Silně jsem si na odrazu připomněl moje první odpanění terasy v Polsku, kde přišel o panictví ráfek a situace věru nevypadá o mnoho odlišně. Přední za, dobrý a pak už víš. Rána, že mě to posadí zpátky do sedla a eště mě to spálí třísla až tak, že se to doma po návratu už hůř vysvětluje...Druhej pokus asi o čtyři cenťáky lepší, dobrý, to pude. Všichni mokrý přední kolo vod vodotrysku, já zadní vod hladiny. Z rozjímání, jestli jsem máslo nebo tavený sýr to jeden muž poslal podobně, výstup a nástup do sanitky, klička kámo. Nic, uvidíme v závodě. Máme tu však ještě jednu laskominu. Žádnej věneček, rovnou rakvička povídám. Myší díra. 
Místo, kde jsem předloni předved nejlepší trik svého života. Pětimetrovej nosemanuál no control to superman furt v spd to shoulder hit. Vazy utržený vod lopatky, operace, stopka na půl roku. Hodně nechápu, že tu nemám pomník. Můj dnešní závodní průjezd týhle pasáže smrti shrnul výstižně Míša Prokop. "Von sem přijel normálně 3km za hodinu, hlavu schovanou mezi kolenama, prdel nahoře, to sem fakt nikdy neviděl!" Datel souhlasně pokývá hlavou, jakože se teda inspiruje a já mám radost, že sem konečně moch předat svoje zkušenosti méně zkušeným. No dobře, přiznávám se bez boje, v tomhle místě jsem vopouštěl pozice ve výsledkový listině stejným tempem jak minulej tejden Feriho voliči.

 Lidí voe, že to ani už nechceš, všude čuměj, dokonce fanděj, některý až nechutně freneticky. Kalhotky kroužej ve vzduchu, podprsenky místo mlíka, prostě žádnej klid na jízdu. Kluci organizátorský to měli tak najetý, že už nepotřebovali ani vysílačky. Při sebemenší věci, co by se mohla udělat, se to vyřešilo samo. Ta síla, ta energie těch natěšených riderů, žíznivých lidí, sluníčka, dobrý karmy vůkol namíchala takovej molotov, že nebylo nikoho a ničeho, aby to zastavil. Jasný, každej kdo vidí trochu do organizace a produkce, bylo mu hmatatelný, že tady to chtělo o pár lidí do crew víc. Registrace na místní radnici. Fronta tam jednu dlouho chvíli vypadala, že maj v sobotu úřední den po celostátní karanténě. Sláva s Frkym zařazený v Masters, pískačů málo, ale jak říká Saša: "Co už..." 
 Mockrát se mi nestane, že startuju hned za Slávou, takže se snažím, aby diváci viděli co nejmenší rozdíl. Podle mě na LEDce to vypadalo podobně, jen měl prostě ten signál zpoždění. Minimálně deseti vteřinový. Co k tomu říct, celý jakože bez nějaký krizovky, vosmej ze třinácti v kategorii. Na bělocha určitě slušný. No první jízdu vyhrává Sláva před Frkym vo 0,9 sekundičky, a pak je to už vobložený dalšíma předvídatelnejma střelcema v destinkách. 

Následuje trial show od RideWheel, to je vždycky vděčný pro publikum a není tomu jinak i tentokrát. Druhá jízda. Všichni srovnaný v kategoriích podle času a začínaj se brousit kosy a vodhalovat i ty nejmenší kozy. Můj nejdůležitější úkol, pojet Péťu se vyřešil sám. Péťa si narazil palec na ruce a ve druhý jízdě by to prej neudržel. Plánuju teda posun aspoň vo flíčka dopředu, s tím, že stačí když neprojedu tu myší díru jak největší lempl. Každopádně suma sumárum z toho byla vteřina zlepšo, což sem si říkal, by mohlo stačit. Chyba lávky děcka, další dva dědci se zcela neuctivě narvali přede mě a tak uzavírám 10ku. Dobrý, jsem celej a můžu pokračovat v tréninku na triatlon. Uspokojení ještě umocní klučina, kterej mě přijde poprosit o podpis na tričko. Ten kluk ví, ten má pod čepicí, jednou to triko prodá za strašný prachy. 

Jdu se podívat na Elitu. Lidu tolik, že bys to nejradši poslal už domu. Děcka v úpalech sípou, jebou do všeho co vyluzuje zvuk. Když nic nemaj, jebou s sebou aspoň vo zem. Soutěž o nejhlasitějšího fanouška, to je hodně velká mazanost od organizátorů, ne že ne.  Atmosféra ve stratosféře. Průlet, střídá průlet, sběrna v myší díře go pro kamer už ale zavřela v tréninku, teď si nikdo nedovolí centimetr navíc. První se vo vetší vzrůšo postará Márty Brza s ukázkovým záhozem ještě před ní. Každej rider šlape ve vzduchu, voda stříká, adrenalin stříká, moderátor stříká, prostě celý náměstí v jednom velkým výstřiku.

 

Kucí to tam posílaj do myší díry, slabší kusy si zakrývaj voči. Když přijede ze 6ky miláček jihočeského kraje Sáša Sidor, přestávaj platit fyzikální zákony a i muži po 20 letech dojetím začínaj vobjímat svý někdy méně, někdy více zachovalý ženy. Chvíle "CH" má však teprve přijít. Frky jí udělá grandiózní úvod, kdy totálně profesorským stylem prolítne davem a zmizí vstříc časomíře. Přesně za 29 sekund přijde ale to hlavní. Redbullí helma zvlověstně problýskne sluncem a jízda pět procent za hranou graduje. Scrub dropa, vodkloněnka v control rodeu, lejtka v tepnách, tepny v lejtkách, kopívočka kašny a zrychlujeme dál. Zrychluje do myší díry. No a pak se to stalo. 

Snad pět metrů před chodníkem to vodpíchne ne bunny, ale kangaroo hopem. Vodkoukal myslim tu mou svíci. Ale to není podstatný kucí. Podstatný je, že byl v takový vejšce a letěl regulérně proti tý zdi, že co krve voe, plazmy, co plazmy, kostí, co kostí, morku by ses nedořezal. Když už bylo všem jasný, že se prostě určitě zabije a pomník teda nebude můj, ale jeho, schoval hlavu a celejch 90 kilo už pro všechny mrtvý váhy, regulérně paranormálním jevem nacpal do tý červí díry.

Hele já už sem zas dlouhej jak Lovosice, takže tu máme závěr. Dresy rozdány, výsledky dole. Sem tak vyčerpanej, jak jsem si to při psaní zase celý prožil, že už nemám broky ani pokračovat fesťákem. Z posledních sil poudám, že byl grandiózní, Márové Škoch a Petelík by vám i mohli povídat. Pokud by si teda něco pamatovali. Downtown is not dead, volové. Přijeď vokusit mezi bo za mlíkem 24.července do  Rakovníku - tam je atmosféra vždycky totální na pohodu pro lidi stejný víry. Akce je součástí Rakovnického cyklování! Mrkej sem, sleduj kanály Czech Downtown Series. 

Chceš vědět jak to vlastně dopadlo? Klikej na výsledky.

Foto: Roman fotí / romanfoti.cz