Flatout days bike festival na vlastní kůži - poprvé na velký jump session

Autor: Roman Klein, vydáno: 22.7.2022

 

Flatout days mýma očima. No, čím začít? Začnu od konce...
Ne dělám si p*del, začnu od začátku!
Vždy jsem chtěl být součástí nějakého hustého bike editu a účastnit se nějaký velký jump session.  
Oboje se povedlo. 

V dubnu jsem se slušně vyndal ve Wexl trails a jsem na Friday Fails 224 (čas 0:32) - koleno off. Jelikož nějakou dobu fotím, ale vždy jsem raději šel jezdit než fotit, což teď nešlo, tak vznikl nápad jet na slovinký Flatout days v pozici fotografa - účast na velký jump session tímto odškrtnuta.

Flatout days bike festival vznikl v roce 2018 jako menší akcička pro pár kámošů, což se o letošní akci už moc říct nedá, ale o tom později. 

Týdenní akce disponuje GIGANTICKÝMI skoky ve stylu Darkfest nebo Loosefest, TOP ridery ze všech koutů světa, živou muzikou, super campem a hnusným pivem (jo kámo, to si ještě nepil - mango džus mixnutý se zvětralou desítkou v plechu) 

Plán tedy jasný. Pátek dopoledne naložit německy mluvícího kámoše Domenika (fakt se tak jmenuje, rodiče ho asi nemají rádi) a vyrazit směr Slovinsko. Contest na největší lajně je každý den přibližně v od 18 do 22, tak ať stihneme ještě něco nafotit.

  

Příjezd na čas, předpokládané kolony Čechů s řízky v alobalu, táhnoucí se směr Chorvatsko se nekonaly. Na recepci vyzvedávám VIP lístek (protože jsem ten paparazzi dolekopu žejo).  Vip dostal bez jakýchkoliv otázek i Domenik, aniž by se na něco ptal.  Což při představě, že jsem ho viděl fotit jen jednou, mobilem a na výšku, byla docela prdel. 

No nic, parkuju dodávku vedle kámošů z Německa. Sedíme kecáme, Moritz povídá, jak to funguje ve Švýcarsku, kde teďka žije a jak je ve vatě. To bylo dokonce i poznat, normálně když se potkáme někde v bikeparku nemá ani jídlo, ani díly na kolo a ani nářadí. Teď měl jídlo, musel jsem mu dovézt jen napínák a sklo do brýlí. Takže pokrok. Je čas to utnout a jít spát.

    

Sobota ráno, lehká snídaně, kafe a hurá to jít trochu omrknout. Big lajna je postavena hned vedle parkálu, všech stánků, sprch a záchodů.  To mi připadá jako super nápad pro případ, že by si byl na 25m dvojáku moc dlouhej nebo krátkej a lehce se z toho po..al. Trailcenter Kočevje nabízí mimo velké lajny ještě pár dalších trailů a whip-off contest lajnu, na které jsou skoky větší než ve velké části evropských bikeparků, včetne leogangu, schladmingu apod. Tady whip-off lajnu posílají i holky, respekt.

Lehká rozehřívačka na whip-off line a jde se na BIG. Ze všech pozvaných jezdců jde těžko říct, kdo dával nejlíp. Ale v hlavě mi zůstaly 3 jména. Martin Lébl, Teodor Kováč a Olivier Cuvet.
Frontflip na 25m dlouhém dvojáku v podání Martina, byl něco šíleného. Byl jsem hned vedle odrazu a když to začal kroutit směrem dopředu, měl jsem co dělat abych udržel foťák stabilní. 
Teo umí Tuck no hander asi úplně na všem a je jedno jak je to dlouhý, vysoký, nebo jestli do zatáčky. 
A Cuvet? O 2 metry výš a dál než všichni ostatní. Až teda na Honzu Špiku, ten to poslal z takových 10 metrů na placku - RIP.  Snad budeš okay chlape.

Kluci i holky posílají ukrutný polety. Bohužel čas letí nahoru, Iso taky, uzávěrka dolu. Je na čase to zabalit. To beru jako jediný organizační problém, na který jsem narazil. Na focení a natáčení je od 7 hodin večer prostě už tma. Ještě hodinu sedím u auta, venku není vidět vůbec nic, ale fakt vůbec. Někdo nechal v zemi zapíchnutý kolík od stanu a beru ho bosou nohou v pantofli.  Šlápnout na lego vynásob krát 100. 
Po probrání z agonie sednu na židli a slyším, jak se na velké lajně stále ještě jezdí. Vůbec to nechápu. V cca 70 km/h, když vidíš možná na 2 metry, dávat skoky přes 20 metrů? Mimo normální realitu. 

Další den probíhá v podobném duchu. Co přibylo, je vystoupení dvou kapel. První je Outsider z Česka a druhá lokální NCODNC. Celý týdenní festival je prošpikovaný zábavou typu bunnyhop challenge, ranní yoga (já dávám max ranní kafe a hajzl), koupání v jezeře vzdáleném 10 minut jízdy na kole, braaaap challenge apod. 

 

Kdo by rád viděl Loosefest nebo Darkfest naživo, ale je to moc daleko, nebo vzít rodinu na dovolenou do campu u jezera a manželce nebo přítelkyni neříct, že se tam náhodou koná týdenní bike festival Flatout days. Vřele doporučuji. 

Foto, text: Roman Klein @kleins.photos