MaStr trip to Canada - vol. 2 Kamloops

Autor: Vítězslav Stránský, vydáno: 18.11.2022

Vancouver za námi. Další zastávka Kamloops. Bikům zaslíbená lokalita a další týden v Kanadě před námi. Maroš měl naplánovaná místa, které navštívíme a já se rád držel plánu. Tady totiž nešáhneš vedle.

Pondělí - vyrazili směr Kamloops

Ve Vancouveru proběhla výměna auta, z Fordu jsme přesedlali do Hyundai a vyrazili směr Kamloops. Tři a půl hodinky jízdy a kolem jedné ráno dorážíme na Airbnb na předměstí jménem Westsyde. Z metropole na krásný předměstí, kde na Tebe dejchne Amerika. Barák vedle baráku, basketbalový koše před nima a všudypřítomný pick upy vůkol. Každej barák dvě až tři auta. 

Úterý - Bike Ranch

Další den vyrážíme na obligátní týdenní nákup. Suroviny včetně třicet deka krocaní šunky v košíku, liquor store a svět je pořád v pořádku. Jde se jezdit. Za 20 minut už vybalujeme cajky na spotu, kterej chceš mít za barákem. Bike Ranch. Parkujeme na spodním parkovišti, kde stojí jen jedna dodávka, po XC trailu to tlačíme hore. První, co nás po rozeskákání na cvičné louce zaujme je 6 dvojáků s epickým výhledem do kraje. Po prvním týdnu, kdy jsme jezdili technické traily s minimem skoků se těším, jak malej kluk. Postupně naskakujeme až po pátej skok, šestej už je vo něco delší, necháme si na příště, bo tady nejsme naposledy. Trail Wrangler s radiusovýma odpalama, za který by se nestyděl ani Downtown Tábor nás usazují na zem. Čeká nás ještě hodně práce. Dole 2 dirt parky, dualka, pumptrack, jako bonus, všude kolem to můžeš pustit freeridem. Potkáváme mladý borce, co naskujou pro line. Seznamovačka, natáčení a kroucení hlavou když to tam jeden Nolan pošle všechno, včetně vobrovskýho dirtu. Dorazí i lokál v enduro helmě bez chráničů na lehkým enduru a nasází to tam v takovým stylu, že nezavřeš hubu. Na Ranchi strávíme pár hodin a pro dnešek stačilo. Zítra bude dlouhej den. 

Středa - Sun Peaks

Bikeparku třeba. Poprvé ne za svý, konečně lano. Po neskutečně dlouhým povídáním si s prodejcem bikepassů, což je takovej bezobslužnej kiosek nás nakonec zachrání ochotnej týpkem na customer service a my se konečně dočkáme permice. Jde se na věc. Bikepark tu jezdí od 10 do 19 hod. Nasázíme tam 8 rund, nějaký to foceníčko, točeníčko a pomalu se dostáváme do skokovýho režimu. Na začátek volíme modrý - na rozehřátí Canada Line, pak krásně jezdivá Bermalade a dál už do černejch Steam Showel, Spicy Taco, Sugar, Arm_Pump a tak dále a tak dále zas a znova. Pár nedoletů i přeletů se koná, ale účesy stále drží. Po dobu služby se nic zvláštního nestalo. Servaný jak borůvky vyrážíme směr domov a hodit se do party modu. Režim musí být. 

Čtvrtek - bude day off

Kamloops je univerzitní město, během semestrů to tady prý slušně žije, ale my jsme tu evidentně v off season. Aspoň to tak vypadá na ulicích, kam se ten vancouverovskej šrumec herdek poděl? Nic, liquer store, story store a jde se k řece na lavičku. Třikrát IPA a tak dále. Ready to rock. Na hlavní street nakonec najdeme jeden slušně zaplněnej bar, seznámíme se s polskou barmankou, takže přepnem do slovanštiny. Proběhnou i nějaký ty interakce, abychom si vypilovali angličtinu a pak si ještě skočíme za písničkou o klub vedle. Kolem třetí zavíráme parket. Pak se koná ještě pár nepublikovatelných věcí. Zejtra to vypadá na day off. 

Pátek - Harper Mountain

Soukromá lokalita, kde chlapík pochopil, že když si tu nechá postavit traily, lidi se mu vrátěj třeba v zimě si zalyžovat. Myslím, že to vymyslel dobře. Hned po zaparkování se seznamujeme s partičkou Kanaďanů, který ochotně nabízej shuttle a komentovanou přednášku trailů v praxi. Pět set metrů převýšení není k zahození, stejně tak jako atmosféra v autě. Týpek jménem Paul závodí v National Canada Enduro Championship, takže jsme ho viděli asi tak prvních 10 metrů. Maroš to z přemíry natěšení ukázkově zahodil v první zatáčce do mechu, ani jsem nestačil zapnout go pro. Týpci zvolili černý trail Nates a o zábavu bylo postaráno. Vzhledem k tomu, že oni jezdili už od rána, což se o našem příjezdu na 11tou říct nedá, byl to první a poslední shuttle a teď zase za svý. Jako jo, zasloužíš si to, vedro nebylo, votočili jsme to na kopec ještě dvakrát. Kromě Unicorn DH jsme zavětřili jumpline Pimpernot a tam se skládaly účty. První věc k vyslání, drop, kterej ze spodu vypadal jako no go se nakonec ukázal jako veskrze příjemným a díky tomu, žes ho skočil, užil sis nádhernou sérku dalších jumpů. Jako jo, posouváme se, posouváme. Furt nemáme dost a skočíme ještě na dvě hoďky do Bike Ranchu. Naskákáná sérka 6ti dvojáků a máme splněno.

Je ale pátek, takže co? Ano, jdem to provětrat do downtownu. Trochu jsme nechápali tady se evidentně kalí jenom v pátek. Do klubu jsme tentokrát čekali ve frontě voe přes hodinu a když jsme se tam v 1 ráno konečně dostali, zaplatili 20 bucks, tak ve 2 ráno v naprosto narvanym klubu udělaj co? Rozsvítěj, DJ sbalí fidlátka a jde se domu. Fakt mě to tady nepřestává překvapovat. Se slzou v oku si řikám, že to by se ve Vanu nestalo.      

Sobota - Směr Bike Ranch

Vedro jak cyp. Na kolo se dostáváme až večer. Směr Bike Ranch, kde to je při západu slunce naprosto kouzelný. Nevím ani jak mě to napadlo, ale byl jsem v takovým autopilotu, že jsem se vydal na místní dirtoviště. Já, kterej mám respekt z každýho radiusu. Malá lajna ale byla naskočená hned, velká chtěla cca 10 pokusů, ale nakonec všech šest tam padlo a já šel vyslat ještě dva dospělý dirty vedle do skutečnýho dirt parku. Maroš tam zatím ladil nějaký ty dropy ve freeride rokli, voba spokojený, jde se bydlet. 

Neděle - opět Sun Peaks

Hlásili vedro, takže opět Sun Peaks. Bike park je vo pár set metrů vejškovejch vejš, čili teplota do maximální jezdivosti. Po rozehřátí na modrejch klasicky začínáme jezdit černý, tentokrát na druhý straně kopce. Stella Blue, Bad Habit, Super Nugget - byly to krásný jumplines, který můžeš hoblovat furt. Jediná krizovka přišla v podobě gap step downu, kterej jsme ani při hamtačce nedolítávali a kde opravdu mnoho nezbývalo, aby při nedoletech nevodešel jak materiál, tak zuby i přes fullface. Maroš si střihnul i DH trať s týpkem jménem Chase, já zvolil poobědové rege příjemným pokecem s Paulem, týpkem, kterého jsme potkali na Harper Mountain. Po cca půl hodince přijel Chase, že se Mároš vysypal a prorazil, takže vede kolo dolu a je prej dobrej. Mároš vyplet asi 5 drátů, takže servis, 100 dolarů mínus a můžem jet jezdit. Totálně vyšreděný zakončujem večer pár pivkama na ubykaci a ladíme cajky na převoz. Zítra směr Vancouver vrátit auto a počkat si na shuttle kam? Počkat si na shuttle do Whistleru bejby.

Kamloops za námi a můžeme jedině doporučit. Lokalita vyhlášená tropama, kde zejména na Bike Ranch se prostě moc do stínu neschováš nám vyšla - jeden den sprchlo a teploty šly dolů. Ubytování luxusní, lidi co to pronajímají jsme prakticky nepotkali a město oproti Vanu zase něco jinýho. Za mě více než dobrý! Další týden opět samostatný report z Whistleru a už teď předesílám, že to byla lyrická epika.