Rozhovor: Roman Skautík Levý

Autor: Čert, kategorie: Rozhovor, vydáno: 29.1.2014

Na světě je pár míst, které by měl člověk postižený bikingem vidět dřív, než někde v klidu a chudobě pojde. A mezi nimi nejvíc vyčnívá BC, dle mého ta nejkrásnější část Kanady a to nejenom díky Whistleru. A jelikož už ji mám z videí nakoukanou do maxima, v seriálu rozhovorů jsem do ní alespoň zprostředkovaně zavítal, a vy teď můžete taky, prostřednictvím jednoho z lidí, kteří si tenhle sen už splnili. Není jím nikdo jiný než hvězda a kanadský zpravodaj bulvárního webu sedmsetdvacet/teč­ka/cézet Roman „Skautík“ Levý. Jak, ale hlavně proč vypadnout do Kanady co nejdříve startuje o odstavec níže.

Čert: Ahoj do Kanady, rovnou na věc, předpokládám, lidí že spousta, stejně jako já, tě zaregistrovala ze 720 jako „toho co je v kanadě“. Ale než se k ní dostanu, rád bych nakoukl trochu do historie, jak's naskočil na kolo, nahoď trochu tý nostalgie z časů, kdy brázdil naše luhy a háje.
Skautik: Hehe jak moc dlouhý to může být?

Čert: To záleží na tom, za jak moc zásadní považuješ svoje kořeny :).
Skautik: No docela i za zásadní, takže… Jako malýho kluka, asi tak 5–6 mně otčím dotáhl na trénink cyklotrialu u nás v Příbrami. Na kole jsem začal bez postranních koleček, takže k tomu mám asi vlohy. Pod tvrdým výcvikem mně dotáhl na stupínky mistrovství republiky. Pak jsem někde kolem 12 let s rodinných a finančních důvodů přestal. A na kolo jsem nesednul až do nějakých 23 let, kdy jsem seděl na zahrádce a přijel tam Mouras s Drobinem . To jsem poprvé viděl DH kolo (psal se rok 2007) a řekl jsem si, že to bych chtěl zkusit. Dál to šlo ráz na ráz, jakmile jsem sednul do kokpitu a stoupnul na šlapky, bylo mi jasný, co mi v životě chybělo a že ject na kole je mi bližší než chodit. Začal jsem s mýma známýma jezdit do Všenor a bikeparků a chytlo mně to tak, že hned mojí druhou sezónu na 26" kole jsem vyrazil do Mekky bikerů.

Čert: A odkud vzešlo, že jsi Skautík, ať to máme od začátku jasno.
Skautik: Ty jo nevim, někde jsem to používal jako nick a jelikož to na mně asi spoustě lidem sedělo tak mi tak začli říkat. :) Jinak samozřejmě rád chodím do lesa, rozdělávám táboráčky a pomáhám starým babičkám s nákupy.

Čert: Ctnost sama, to obdivuji! :D

Čert: Nebudu se ptát jaks přišel na nápad s Kanadou, já bych taky kvůli ničemu jinýmu za moře neletěl, ale spíš jak ses rozhoupal k tomu, abys tam vyrazil? Jak probíhal proces od prvního nápadu až po odjezd na letiště? A veděls na jak dlouho tam jedeš?
Skautik: Ha, tak to bude tak podobně komplikovaný, já jsem tu po druhý :). No poprvé jsem se rozhodoval v roce 2008. Akorát sem dokončil titul BoreC, z práce jsem byl dost psychicky unaven (hodně hodin, noční atd.) řekl jsem si, že jsem ještě mladej a potřebuju do světa. Strašný dilema jsem měl se svoji fenkou Hakulkou. Tý tenkrát bylo asi 2 či 3 roky a nechtělo se mi ji opustit na celý rok, ale vzít psa takhle daleko, navíc když jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu, jsem se bál (tenkrát bylo v Kanadě opravdu jen pár lidí a informace žádný). Vydal jsem se tam celkem náhodou, jedna kámoška jednou někde řekla „Hm já jedu za ségrou do Kanady, nechcete ject někdo se mnou ?“ Na mou pouze zdvořilostní otázku: Kam ? – odpověděla : „Whistler“. Hlavou se mi promítly všechny bikový videa z BC a najednou jsem stál na letišti v Las Vegas, vzal jsem sebou alespoň Mourase když ne Haku. Věděl jsem, že tam pojedu asi maximálně na rok, jelikož jsem doma nechal psisko. Že se sem ještě vrátím, to jsem nečekal.

Čert: Takže první vejlet byl na rok. Jaký byly pocity po příjezdu, vím, že se to asi těžko popisuje, spíš mě samozřejmě zajímaj ty bikový zážitky, přecejenom, v kanadě je všechno bigger’n‘better než kdekoli jinde, jaký tam bylo ježdění ten první rok?
Skautik: Po příjezdu to byla euforie z cestování, ale akorát začínala zima a my utratili na roadtripu po USA všechny peníze. Takže jsem do jara spíš hodně pracoval a šetřil na kolo. Bikový zážitky pak byly parádní. Jako začátečníkovi pro mě byl Whistler bikepark nehorázným pomocníkem jak dohánět ty ztracené roky bez kola. To se asi už ale nikdy nepovede dohnat. Přeci jenom, člověk už má od určitého věku větší pud sebezáchovy. Bikepark, musim říct, se mi za tu sezónu trochu ojezdil, ale několikrát se mi podařilo dostat na Northshore, což pro mě byla asi nejsilnější zkušenost. A výlet do Kamloops s Mourasem, Fosnicem a Porkym byl také jeden z těch, na který v životě nezapomenu. Jinak vetší, hmm tak tohle jsem čekal taky, ale v podstatě jsem ten první rok o moc větší věci než jsme jezdili v Čechách, nenašel. Nebo jsem tak jemně a bezpečně postupoval, že mi to nepřišlo jako velký rozdíl . Bikepark je super, ale je prostě dělaný bezpečně, žádný dvojáky, žádný moc nebezpečný místa. Spousta zábavy, ale málo adrenalinu. Ne že by zraněných bylo v parku málo, ale rozhodně to není nebezpečnými traily. Oficiální Northshore traily jsou zas spíš mega prudký a technický než že by všude bylý obrovský skoky (o pár let později zjištuju, že ty jsou jen schovaný), takže bych řekl, že tenkrát jsme jediný vetší věci našli v Kamloops.

Čert: Takže Whistler je tak nějak začátečník friendly?
Skautik: To je další otázka?

Čert: Je tam otazník? Je!
Skautik: Whistler je především pro všechny. Ideální pro začátečníky jelikož můžou přecházet z jednodušších trailů na těžší a pro dobrý bikery je to spíš taková „posilka“, něco kde se dá leccos natrénovat. Jenom ti pak od určitýho momentu chybí progress, není kam.

Čert: Takže Whistla už nedáváš? Slyšel sem že permice není úplně za pusu.
Skautik: Vychází na cca 600 až 650 CAD, každej rok kurvy zvedaj. Ale přejezenej nejsem, vždycky koupím permici a jezdím si tam zaskákat, tady není tolik skákavých trailů… no zaskákat a za kamarády viď.. za těma, který jsou zaseknutí ve whistler bubble človek musí doject, jinak by je neviděl :). Snad s vyjímkou potkávání v nemocnici ve Vancouveru. Jinak zimní permice je za 2000$, já jezdím na Cypress Hill, jeden z tří místních skiresortů a za zimu platím 300$ :D

Čert: Whistler Bubble?
Skautik: No není nic jednoduššího než se v ní zaseknout, obzvlášť pokud nemáš auto, který ve Whistleru vlastně nepotřebuješ (ilustrační video, co je to Whistler bubble zde)

Čert: Ale zpátky k tobě, byls první rok v kanadě, šetřils na kolo? Jak je to v kanadě s prací a ubytováním, respektive jak dobře se oboje shání?
Skautik: Po prvý jsem si šetril peníze v kanadě, po druhý už jsem si koupil jetý kolo ještě před příletem do kanady tady pres kamarada :) .Ubytko a práce není, si myslim, ve Vancouveru nebo Whistleru absolutně problém. Ve Whistleru je fajn velká česká komunita, co si dost pomáhá, klucí tam maj dokonce hostel. A ve Vancouveru, přesněji na Northshoru, čechů také rok co rok přibývá a taky zatím nemám jinou než skvělou zkušenost. Ale najit si práci v oboru není jednoduchý. A předpokládám, že tohle asi nikdo takový tady číst nebude, ale pokud jo a nejste outdoorově založený člověk, tak to pro vás asi není nejlepší místo. Nepočítejte s tím, že si tu nějak extra vyděláte, a vy co jste na outdoor tak, to co si vyděláte extra, tady necháte za zážitky. Vancouver a Whistler jsou jedny z nejdražších míst na světě, jedny z nejkrásnějších ale nejdražších. Práce takové normální (stavba, kavárna a jiné služby) je tu dost a je docela slušně placená.

Čert: Co všechno už's vyzkoušel?
Skautik: Tak prodával sem v second handu, v prádelně, izolace baráků, malíře, trochu truhlařiny :)) To ale spíš při první návštěvě, teď už rok a půl dělám pro jednu docela v pohodě IT firmu, sice neplatěj moc ale je to práce v oboru a díky tomu můžu zůstat. A můžu pracovat, když mám rozpáranou ruku nebo zlomený záda :D (náš rozhovor trval pár dní a mezitím si Skautík stihnul nalomit tři obratle, takže část rozhovoru byla vedena lehce na tlumících drogách. Pozn.autora)

Čert: To mě přivádí k tvojí druhý cestě. Jaký bylo po prvý loučení s Kanadou? A jaks došel na to, že tam pojedeš znovu?
Skautik: Loučení bylo smutné, chtěl jsem poslední měsíc jenom jezdit, ale zranil jsem se (ne na kole) a tak sem v létě měsíc proležel doma. Tudíž pak jsem musel makat a ten konec nebyl jak jsem si přál. Po příjezdu domů byla radost ze shledání, přeci jenom se vám po všem tady dost stýská. Mám na mysli rodinu, známé a domovinu, ne politiku opruzelý lidi v krámu či v mhd apod. Ale tak nějak od třetího dne co jsem se vrátil, ve mně začla hlodat myšlenka, že se musim do Kanady vrátit. Trvalo mi to skoro 3 roky, neb sem se vrátil s prázdnou kapsou rovnou v době ekonomické krize, pak jsem měl přítelkyni, pak konečně práci v oboru. Pak jsem neměl přítelkyni, tak jsem našetřil, dostal jsem víza na profesionální rozvoj, podařilo se mi zjistit (a za ty léta se hlavně dost zlepšily ) možnosti jak sem vzít psa a tak jsem po 3 letech hlodaní v hlavě vyrazil za snem. Jednoduchý to nebylo, opustit přátele, rodinu, kariéru, hlavně protože jsem vědel že tohle nebude jen dovolená.

Čert: A co tě nakonec úplně přesvědčilo?
Skautik: Prostě vnitřně jsem věděl, že musim. Zní to divně, ale já měl a mám pocit že sem prostě patřím.

Čert: Takže teď jsi v kanadě od roku? A byl návrat zpět o něco víc „ízy“ když to bylo takový vracení se domů? Tím myslím nejenom pocitově ale i to jestli už jsi měl nějaký zázemí, nebo jsi od minule musel budovat všechno od znova?
Skautik: Teď tu jsem od léta 2012. Bylo to o dost jednodušší, jelikož jsem věděl, do čeho jdu, už jsem věděl, co chci a znal jsem jak to tu chodí. Vybudovaného jsem neměl nic, jelikož 3 roky je dlouhá doba a navíc jsem šel do jiné lokace (Vancouver, první rok strávil ve Whistleru pozn. Red.). Ale měl jsem štěstí, že jsem zůstal v kontaktu s kamarádem Honzou a jeho ženou Evkou, který mi dost pomohli s bydlením apod. Přeci jenom s tím psem je to všechno krapet složitější.

Čert: Ještě zpět ke kolům, vždycky jsi je pořizoval v CA? Co je výhodnější, pořídit nebo dovézt?
Skautik: Záleží. Dovést kolo nestojí skoro nic, myslim že tak 100$. Nové kola a komponenty vyjdou stejně či dokonce dráž než u nás. Ale je tu možnost sehnat občas super(zánovní či jak nové) ojetiny za opravdu slušnou cenu. Je to jak v ČR : na podzim -sick deals, na jaře – moc slev není. Takže pokud máte fungující kolo a nízký rozpočet je lepší si miláška přivézt. Já měl v obou případech kolo u kterého to němělo cenu a podruhé s sebou vláčet 2× 25kg tašku, klec se psem a ještě kolo, to bych nezvládl.

Čert: A jaký kola užs vyzkoušel a jaký shledal jako to na kanadu nejlepčí? Jsi jenom ortodoxní freerider nebo máš i endůro/ólmau­ntin‘?
Skautik: Kanadě jsem kdysi pořídil SC VPfree což byl skvělej rám, ale měl jsem ho v XL a byl na můj vkus trochu neohrabanej a chtěl jsem zkusit něco hravějšího, tak sem ho předal dál, když jsem přijel do Čech a koupil si od Keliho boot’ra. Což bylo skvělý kolo na skoky ale oproti SC zas moc nefungovalo ve sjezdu. No tak jsem pak v Kanadě pořídil Cove Std 2012 a bylo to super kolo, strašně hravý. Pak si ale zdejší traily vyžádaly větší zdvihy a přešel jsem na Cove Shocker 2011 a ačkoli se mi na větší zdvihy moc nechtělo, musím říct, že mě to nemrzelo jelikož Shocker je stejně hravej akorát ještě líp zobe a vzhledem k mojem 193cm mi i líp sedne větší rozvor atd. Tohodle jsem naposled vyměnil za novější a pevnější 9tuk tuk tuk)Shocker z roku 2013 a s ním jsem absolutně spokojenej, to kolo mi strašně sedí a zatím zvládá strašný pekla, přežilo různý velký dropy, přelety na placky jakožto i hrany a samotnej Utah. Uvidíme, jak dlouho vydrží, kdybych ho náhodou zlomil, asi zkusím nerozbitný Demo. No na endurko zatím nebyl rozpočet vzhledem k tomu že, jsem za poslední rok pořídil 3. rám a najezdil strašných km na shoru, takže neustálá výměny ráfků, ložisek a truck co žral asi 18l/100km . Ale teď už mám na enduro budget připravenej, jenom najít the right one .

Čert: Potkals v Kanadě určitě milion českejch bike celebrit, jaký bylo guidovat traily Marosanovi, Gaspimu etc.? A co nějaký international stars, pojezdils s Bearclawem? Zaskákal se Semenukem?
Skautik: Haha miliony. V podstatě jenom Marosanu a Gaspiho, když se to tak vezme. Já jsem začal jezdit na kole hodně pozdě, takže mně minulý všechny ty skvělý akce, kdy se sešlo pár bikerů a všichni se znali navzájem jménama, První Marosany, a tak. Takže spoustu lidí a celebrit z toho období jsem vůbec nikdy nepotkal. O to víc si cením příležitostí poznat tyhle kluky, jezdit s nima na shoru byla samozřejmě velká čest i škola. Bohužel to zatím bylo vždycky v časovým nátlaku, takže si pořád říkám, že příště zas pojezdíme o něco víc. Co se týče zahraničních celebrit tak ani ne, ani to nevyhledávám. Všechny kluky lze potkat ve Whistler Bikeparku a kolikrát jezděj sami takže asi není problém se vetřít . Ale co bych z toho měl, ject třeba se Steviem ? Asi tak první zatáčku a hubu plnou prachu :)) Já si spíš cením toho, že jsem párkrát pokecal s Wadem (Simmons) či Diggerem, což jsou pro mne dvě obrovské ikony. Docela často se vídám s Markem Woodem, který coby několikaletý předseda NSMBA toho udělal více než dost pro zdejší MTB komunitu a traily. Taky jsem se seznámil s Chrisem Riccim. Krom toho že je to šikovnej rider, je to ještě nadanější kameraman. Je mu tak 18 a jeho videa jsou ty nejsledovanější na pinkbiku. Mno zkrátka pro mne jsou největší hvězdy především ti, co dávají něco zpátky do sportu a to platí hlavně o trailech. Takže každej pořádnej trailbuilder je pro mne star.
Skautik: tak a teď mi došlo ze s těma zádama nebudu moct ani stavět svůj trail a teď začinám bejt nasranej :D

Čert: Diggerem?
Skautik: Digger je člověk který stál u zrodu Freeridu a MTB jak ho dnes známe. Zprvu dokonce i jako jezdec, ale kvůli zraněným kolenům přesedlal záhy do role Trailbuildera a vlastně i kameramana. Digger chodil a stavěl všude traily, především překážky, lávky, skoky, wallridy, houpačky apod. To vše stavěl pro tenkrát málo známé jezdce jako Wade Simmons a natáčel je, jak jezdí a tak vznikaly NSX videa. Digger je něco jako Franta Mrázek, akorát nestaví biky. Podobně skromnej týpek, kterej je každej den na trailech.

Čert: Je toho asi milion na co bych se tě mohl zeptat, ale všechno to přijde časem, takže ti každopádně moc děkuju za nahlídnutí do tvojí cesty a nejenom tý do kanady ale i tý životem, a ačkoli snad každýmu s kým dělám rozhovor říkám, že si spolu určitě někdy zajezdíme a on mě provede svýma lokal trailama, ještě nikdy sem se na to netěšil a nemyslel to tak vážně jako v tomhle případě :)
Skautik: Já taky díky, bylo zajímavý se nad některýma věcma zamyslet a zavzpomínat, snad to není průšvih, že jsem tak ukecanej a neboj určitě pár trailů projedem. Co dodat, do kanady by se měl podívat každej biker kdo má kolo v srdci. To co je tady se nedá srovnávat vůbec s ničím na světě a stojí to za všechny prachy. Přál bych si, abych se tady mohl project s partičkama co jsem jezdil v ČR, tak třeba se to částečně podaří někdy. Tímto zdravím celou českou bikerskou komunitu především všechny svoje kamarády a kamarádky. Doufám, že si na jaře zajezdíme a zakalíme v ČR jak za starých času, těším se na Vás.

Čertova douška na závěr: „Na světě je pár míst, který by měl člověk postiženej bikingem vidět dřív, než někde v klidu a chudobě pojde. Protože až pohřbíš kolo, vybereš penzijní fond, budeš střídat návštěvy u doktora s návštěvama na záchodě v rytmu …---… to jediný co ti zbude, budou fotky a vzpomínky zařezaný tak hluboko, že ti je nevymaže ani postupující úbytek mozkovejch buněk. Tak si je táhni vobstarat! Život je krátkej na to abys jezdil na blbým kole na nudným trailu!“