Rok s AGang Ninja DH Team 2014 v Kanadě

Autor: Maara z Klaanova, vydáno: 22.10.2014

Maara z Klaanova přesídlil z ČR do země bikingu zaslíbené, do Kanady a rovnou do místa, bikově nejprovařenějšího – do Whistleru. Není tajemstvím, že mu letos dělalo společnost kolo AGang Ninja DH Team 2014. Jak obstál tento stroj po více jak 75 dnech ježdění?

První kolo od Agangu se mi dostalo do rukou v létě 2012. Konkrétně model Ninja FR 2.0 2013. Už tehdy mě kolo vcelku příjemně překvapilo, a proto sem oslovil Spacemana ohledně spolupráce. Moje vize testování kola v největším bikeparku na světě se mu zjevně zamlouvala a poskytl mi jeden z prvních prototypů Ninja FR 3.0 2013. Kolo bylo jeté, ale díky tomu i cena byla příjemná a já si tak na podzim přivezl Ninju do Whistleru. Po celou následující bike sezonu sem kolu dával co proto. Jelikož sem měl ale jeden z prvních kusů, ani mě se nevyhnulo prasknutí zadní stavby. To bylo na jaře. Prasklina nebyla velká a tak sem vesele řádil v bikeparku, skočil sem i Train gap a následně kolo pomučil v Utahu na staré Rampage site. Za celou sezonu sem popraskal asi všecky dráty v zadním kole, ráfek na tom nebyl o moc líp. Přehazku sem v pulce sezony uklepal. Na podzim sem dostal novou zadní stavbu, tentokrát již svařovaná jiným stylem. K nové přehazce sem dal ještě ráfek s dráty a kolo zcela funkční prodal. Týpek jezdil celou letošní sezonu v parku a kolo si pochvaloval.

Ninja mě hodně bavila. Je trochu delší, což člověk ocení na velkých skocích. Ve vzduchu stabilní ale zároveň hravá. Bordel, kořeny, šutry, zlo, všecko pobírala, se svými 180mm zdvihu, obstojně. Problém zdejšího bikeparku je náročnost na materiál. Kola tu dostávaj co proto. Díky rychlé lanovce za den najezdíte 20 až 30 kiláků z kopce, průměr. Ale dá se i 60. Do toho se krom po hlíně a kořenech jezdí dost po skalách a velkejch šutrech. Některé tratě jsou vyložené laskominy, nejedno kolo zapláče. Proto jsem se na další rok rozhodl pro sjezďáka. Plán byl jasnej. Sezonu si užít a zkusit co Ninja vydrží. Prozatím se mi z vlastní zkušenosti osvědčilo, že kolo jetý 50+ dní v parku je zralý na repasi.

Díky Projektu Train gap, misi v Utahu a pár vejletům s kámošema se podařilo vytvořit propagační materiál, který byl pro kluky z AGang zajímavý. Na oplátku jsem si mohl, za lepších podmínek, přivést Ninju DH a Patriota.

Sezona začala už ve Squamish před otevřením parku. Některé zdejší traily vynikají svým sklonem. Kolo je stabilní i v těch nejprudších místech, driftování v hrabance mu problém také nedělá.

Následně se konečně otevírá park a začíná kolotoč skok, klopka, kořen, šutr, skála, palba, polet, jdem znova. Letos se mi podařilo dostat jako dobrovolník k Bike Park Patrol, takže sem krom zmíněného kolotoče mohl poznávat i ostatní stránky ježdění. Ninja se mi při práci osvědčila. Krom toho, že mě vždy dovezla, fungovala skvěle i jako zátaras, když bylo potřeba uzavřít trail či skok.

Při volném ježdění s kamarády, kdy občas dochází k hrocení velkejch věcí, okusila třeba co je to přestřel 15 metrů na placku, objímání padlejch stromů v plný palbě, či jen prosté přistávání v malých či větších whipech. Kolo mě vždy podrželo, i když někdy to odnesl drát či duše. Ačkoliv se kolům jinak rád věnuji, nějak nebyl čas se o Ninju moc starat. Občasné namazání řetězu a výměna oleje ve vidlici byla veškerá údržba. Někdy jsem ho po ježdění ani neumyl. Přesto všechno jsem odjezdil 56 dní v parku a zhruba dalších 20 dní na lokalitách typu Coast Gravity park, Kamloops, Squamish, North Shore. Za tu dobu jsem zničil 3 dráty, 2× duše, 2× pláště a 2× destičky. Vše ostatní přežilo bez úhony.

Ninja DH Team mě baví. Kolo je to hravé, stabilní a vydrží. Jakožto člen Bike Park Patrol mám možnost stejných, či lepších podmínek u značek, co sponzorují Whistler bikepark. Přesto rád zůstanu u Ninji.

Lidem z AG Lab fandím, jejich kola fungují a za vším stojí pár českých hlav. Těším se na další sezonu.

Díky čau Maara z Klaanova