Report: další kolo Enduroserie odjeté - Fox Enduro Race Morávka

Autor: Čert, vydáno: 15.8.2016

Jelikož #enduro je život a kluky z vleku v Kopřivné vídám vlastně pomalu častějc než mámu, o tom jestli pojedu na Fox Enduro Race Morávka nebyly sebemenší pochyby.

V sobotu ve dvě ráno doplachtím do Brna z Devilwork Build and Ride campu, který se konal v Bikeparku Jasenská dolina ve středu Slovenska a i přes značný jetlag způsobeným cestou z této exotické lokality už v osm sedím v autě a hrnu to směr Olomouc. Obzvlášť cigánskou příchuť výletu přidává to, že sem bez své tradiční závodní Fobie v kombajnu, kde se při sklopených sedačkách vyspím. Její místo nahrazuje WV Polo, kde se podle všechno nevyspím i kdybych vyházel všechny sedačky. Ale o tom až potom.

Kopřivná je moje srdcovka, tratě chystá Kamil Tatarkovič a navíc se v sobotu jede prolog po osvětlené sjezdovce. Tešeníčko je na maximu. I přes propršenou cestu je v Malé Morávce parádní počasí, teplo, azůro, sluníčko. Potkávám a zdravím všechny, trénujeme jednotlivé RZ a samozřejmě pivama ladíme formu na večerní prolog. Další specialita, kterou tento závod nabízí, je jako poprvé dětský závod. Mladí závodníci mají k dispozici dvě částečně zjednodušené RZ s tím, že je nahoru vyveze lano. Ovšem v prologu se jim neodpustí nic, vyšlápnout po svých do půlky sjezdovky musí stejně jako my.

d:key výprava měla želízko i v tomhle mládežnickém ohni, protože Matěj „malá kelišová“ Švrček si odbyl svou enduro premiéru právě tady. Právě proto jsem byl jediným zástupcem DK v dospělácké kategorii já, protože Keli se stal team managerem a průvodcem po trailech. Po celém dni tréninku už mu ale nezbyly síly, proto jsem šel s Matějem načítat a trénovat trať večerního prologu já. Děti jsou podle mě velice zajímavý způsob investování peněz, musí se jim ale nechat že jejich odhodlanost a takřka nerozbitnost je neuvěřitelná. Matěj dává se mnou v závěsu dvě tréninkové jízdy a pak jde v 8 večer jako nejmladší účastník závodu na trať. A já s ním. Kotel okolo trati se na malém závodníkovi samozřejmě podepsal, takže závodní jízdu jede tak dvakrát rychleji než ty tréninkové, v první zatáčce jede na svém 20 palcovém fatbiku Author King Kong tak 5 metrů komplet driftem, první klopka precizní, v druhé taky na jistotu, bohužel třetí klopka ho zradí a posílá přes řídítka (možná tomu pomohla Matějova doopravdy kreativní metoda průjezdu klopkou „narvu to do středu bez brždění“). Nasedá, a jedem, ouha, otočené řidítka oproti vidlici, rychlé srovnání a závodní jízda pokračuje, na mokré odklopené trávě nás ještě potká drobný drift s dotekem o zem, ale zase jedeme, switchback před nájezdem na klopky na louce ale zvládá bezchybně technikou „obě nohy ven nebrzdím“, klopky na frajera a jsme v cíli. Matěj má prolog za sebou, já před sebou.

Prolog je rozhodně zajímavá vsuvka do závodu, cca minutová tratička nasvětlená světly z lanovek a světly závodníků je velice divácky atraktivní, je proto možná škoda že kotel byl tentokrát docela slabý, když ho srovnám s tím peklem, co se dělo okolo trati na Night Race při otvíračce tohoto bikeparku. Ale prostě odklopené zatáčky na trávě, jeden prescesťák, několik klopek a dojezd do jásajícího davu dole u hospody. Po dojezdu Prologu už nás čekají jenom piva. Mě o něco víc, jelikož mě čeká ono zmíněné spaní v Polu. A jak říká Znojemská Raketa, když nemůžeš změnit okolí, musíš přizpůsobit sebe. Musím říct, že jsem se malému prostoru přizpůsobil doopravdy poctivě a vyspal se jako král! Teda pokud nějaký král někdy spal naštorc na matračce zmuchlané v kufru malého městského auta.

Nicméně závodní den je tady, v 10 jdou na start první, já s číslem 82 asi půl hoďky po nich. Nejdřív výšlap nahoru k rozcestí trailů v Bikeparku Kopřivná. Ovšem jednička není zavedená po známých tratích, ale zamotaná mezi nimi, tratě využívá úplně minimálně. Rozjezd z cesty, hrabanka, vlny, vyjeté drážky v lese. Pak chvilku po dirtových klopkách na funtrailu, pak zase výjezd z Funtrailu do lesa a hrabanky, zase návrat, chvilka klopek, hamtačka po rovině ve středu kopce a zase odbočka do lesa a hrabanky, pořád to jde ale sypat docela rychle, samozřejmě to občas chce zadupat. Spodní les už je zase kousek po Funtrailu a pak zase odbočka do hrabanky. Klopky na louce u lanovky a sem dole. Občerstvení a zase nahoru. Druhá RZ už se ale nejede v areálu Kopřivné, ale na druhé straně kopce. Výšlap je cca na půl hoďky se závěrečnou tlačbou do docela ostrého kopce v docela ostrých kamenech. To je ale nic, ve srovnání se zásekem, který se pro spoustu jezdců odehraje zhruba v půlce transféru na lesní cestě, kde trénují dorostenky dosud neznámého běžeckého oddílu. Zhruba desítka spoře oděných opálených a vyběhaných děvčat ve věku 16 až 20 let způsobila, že závodníci velice rychle ztráceli kadenci, rychlost, přitom jejich srdeční tep byl stále na hranici 200 tepů za minutu. Někteří dokonce svévolně zastavovali a tím vytvářeli kolonu jezdců, kam až oko dohlédlo. Ještě že uvědomělé běžkyně svůj trénink přerušily (v jejich vlastním zájmu) a oblékly se a odešly do blízké chaty. Díky tomu mohl závod opět pokračovat. Jenom bych příště poprosil organizátory, aby na tato rizika pro příště dbali, tato událost silně ohrozila dokončení závodu v daném limitu pro nejednoho závodníka.

Volné AM/EM/XC kraťasy s odnímatelnou vložkou Maňana Wear

Dvojka vedla z vrcholku kopce, až do údolí ke skiareálu Myšák, kde se odehrávala trojka. V podstatě celá 2Rz bylo střídání hrabanky, odkloněných a rychlých pasáží s lesní cestou. Kompletní příroda a komplet enduro. Boží, zábavné, prášící. Kořeny kameny hrabanka, pro tohle jezdím enduro. Dvojka byla skvělá a i když to místama chtělo trochu přišlápnout, pochybuju, že byl někdo, kdo si jí neužil. Výšlap k horní stanici lanovky na Myšáku byl sice prudký, ale krátký, takže tlačba a jsme nahoře. Trať je částečně shodná s DH Myšák, který se tady je před pár týdny, takže kombinace lesní DH trati s kořeny, dřevěnými dropy, kameny a naopak zavřených zatáček v hrabance nebo odkloněných toček na louce. Závěrečný drop a už nám zbývají jenom dvě RZ. Výšlap na 4 hodně bolí, taky proto, že občerstvovačka byla hned po RZ 1 a ti kdo jí podcenili jako já (čti nedali PIVA) už v této chvíli trpěli spoustou neduhů. Celkově byla čtverka docela probíraná už při včerejším období tréninků. Trať totiž začínala na novém Gravity Trailu, ti z vás kdo už letos byli v Kopřivné, ví o co jde. Primárně přírodní trail, který nemá moc velký sklon, za to má spoustu kamenů, kořenů a vyjetých drážek. V sobotu se navíc i docela píchalo na posledních dvou kamenných přejezdech. No takže tak vypadal začátek RZ4 – spousta kamenů a kořenů, hodně klouzání, velké riziko říznutí, malý náklon, hodně šlapání. Pak se trať napojila na freeridovou trať Spicy, kde jsme si užili asi 5 klopek, dřevěný wallride a zase zpátky do lesa a hrabanky. Spodní les byl v tréningu vyloženě utrpení, zavřená tratička namotaná lesem s nevelkým sklonem, spoustou slizkých kořenů v neklopených zatáčkách. Naštěstí se během soboty docela vyjezdil a v hrabance vzniklo něco, čemu by se dalo i říkat „drážky na opření“. Šlo to o něco rychleji, ale v mém podání rozhodně ne rychle. A to pořád nebyl konec. Zase napojení na Spicy, velký skok, klopky, dropík, klopky, malý skok klopky a odpojení se ze Spicy, nájezd na sjezdovku a po chvilce odklopených zatáček v trávě a vzhůru do zavřených klopek na louce. A cíl čtyrky!

V tuhle chvíli mi není dobře a vidina že jedu ještě pětku, nejtěžší sjezdovou trať v tomhle stavu mi ještě přitíží. Naštěstí, jako všechny mé problémy, i tohle řeší pivo. Jeden velký Radek otupí mé smysly natolik že se vyhoupnu na start DH trati jako nic!

Ti kdo znají Kopřivnou ví, že místní DH trať není zadarmo, vršek komplet v kamenech a kořenech, pak nájezd do krásné odklopené pasáže, lávka se spinou na konci, přeskok kaluže a tady už je to v enduru jinak, dupání napříč sjezdovkou a nájezd do druhého lesa, tady par zatáček, dost drncání, velký dvoják pro ty co si troufnou a po chvilce motání lesem zase nájezd na sjezdovku, kde už čeká rockgarden, za ní klopka se skokem do transferu, za ním jedna zatáčka na trávě a za ní už cíl, odevzdání čipu, high five se všema okolo, že jsme přežili a tradiční kafíčko s Kafíčkem.

Fox Enduro Race Morávka byl skvělý závod a troufnu si říct, že se mi komplexně teď s odstupem času, líbil asi nejvíc ze všech závodů, co sem letos jel (nebyl sem na Ještědu a Zadově). Čekal jsem spíš tradiční bikeparkoenduro po exitující tratích. To co dokázal vyčarovat Kamil Tatarkovič mi ale docela vzalo řeč. Jasně, bylo tam pár bikepark míst. Převážně byla ale Morávka přírodní enduro v hrabance a po kamenech a kořenech v lese. O to víc pak vynikly místa, kde se můžete o něco opřít nebo to vyslat z pěkně uplácaného skoku. Jo, je fakt že tohle enduro bylo poměrně dost šlapavé, pokud máte závodní ambice, protože sklon kopce nebyl nikde kdovíjak velký a pro vyšší rychlost to fakt chtělo hodně šlapání. Pro ty co se přišli jenom dobře povozit to ale musel být zážitek bez jediné chybičky. Enduro v Morávce bylo skvělé! Víc takových závodů, víc zábavných výjezdů po lesních trailech, víc hrabanky, víc lesa, víc běžkyň!!! Díky Kamile!

A jak to dopadlo? Nejrychleji jel Michal Prokop a Jana Horáková v prestižních Race kategoriích, ostatní ale také bojovali jako lvi a jejich umístění najdete ve výsledcích zde.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

profilová fotka Keli 16.8.2016 v 13:34

Pofel: odklopená zatáčka je zatáčka, která nemá oporu o kterou by se kolo mohlo zapřít. V podstatě je to naprostý opak klopené zatáčky.

anonymní uživatel pofel 15.8.2016 v 14:52

Co sou odklopené zatáčky ?

profilová fotka Ondra 15.8.2016 v 13:26

pěkný ježdění i report :-)

anonymní uživatel tcq 15.8.2016 v 10:25

Za me urcite lepsi nez loni, dobra prace poradatelskeho tymu. Pro ty co nestihaji sobotni trenink, bych prece jen pridal do RZ par smerovych sipek, jinak vymlikovany to bylo ok.