Report: GT KURsport tým na EWS ve francouzském Valbergu

Autor: Milan Myšík, Jan Vaner, kategorie: Report, vydáno: 21.9.2016

Uplynulý víkend jsme se zúčastnili závodu světové série ve francouzském Valbergu. Do Francie vyrážíme okamžitě po konci závodu na Špičáku ve složení Milan Myšík, který se vrácí do závodního módu po 4 měsících od operace, Jan Vaner, který se posouvá každým závodem výš a výš a jeho výkonnost konstantně stoupá vzhůru a mechanik s vývozářem v jednom Petr Pšenička. Do Francie dorážíme v pondělí ráno a po náročné cestě dáváme odpočinkový den u moře v Nice, které krátce prohlížíme ze sedel našich aluminiových ořů GT Sanction.

V úterý se již nacházíme v místě konání závodu a provádíme procházku první RZty, jelikož najíždění je možné až od středy. Večer doráží druhá část české výpravy ve složení Přemek Tejchman a Milan „legenda“ Čižinský. Ve středu máme v plánu objet čtyři sobotní RZty, díky časově a fyzicky náročnému transferu na nejdelší třetí RZtu však stíháme objet pouze tři za šest hodin. Ve čtvrtek najíždíme znovu první a poprvé čtvrtou RZtu. Odpoledne se bohužel kazí počasí a v pátek tak v prímovém chcanci a 8°C najíždíme zbylé čtyři RZty a je nám jasné, že to bude hra plášťů.

Odpoledne se po schůzce pořadatelů dozvídáme, že je díky nepřízni počasí zrušen páteční prolog a sobotní druhá RZta z čehož máme celkem radost, jelikož se tím krátí sobotní den z 9 hodin v sedle na přijatelných 7. A taky, že startovní intervaly 15s předpovídají slušný „fourcross“. V číslech je zkrácený sobotní den 1700 výškových metrů po svých nahoru a 2400 dolů na zhruba 50km. Neděle je už trochu lehčí a z 1600m nahoru je zhruba půlka pomocí lanovky v místním malém, ale vypiplaném bikeparku, který rozhodně stojí za návštěvu pokud budete v okruhu 30km kolem Valbergu. Pátek večer ladíme kola a nervy na sobotní start, což se někomu daří lépe a někomu hůře (pozn. Vanik).

RACE DAY 1
V sobotu závod díky délce a množství účastníků vypuká již před osmou hodinou a začíná krátkým přesunem na první RZtu, která klesá až do města Guillaumes a měří 3,6km, nechybí prudké výšlapy ani výběhy a z kopce pravá endurovka. Člověka zhruba deseti minutami (nejrychlejší to zvládají pod 9min.) příjemně rozehřeje před mega transferem na druhou RZtu, kde 2h šlapeme po štěrkovce, následuje občerstvovačka a další 1,5h tlačení kolmo hore do 2200m. Na RZ jedna chybují a padají Myšík i Tejchman, Vaner s Čižinským standard. Po jedničce nás čeká dlouhý již obávaný transfer dvojku, která má přes 7,5km. Na startu se na nás již směje Loris Vergier, který nás pouští do nejdelší RZty. Nejrychlejší ji mají za sebou za méně než 14 minut, střídá se na ní asi pět povrchů. Dole nás překvapuje obrovská divácká kulisa, a tak ze svých vyčerpaných rukou, nohou a těl ždímáme poslední zbytky sil, aby viděli pořádnou show v zavřených switchbackách. Na této RZ se vpřed posouvá Tejchman, Vanek a Číža standard a Myšík odchází fyzicky a v jedné vracečce si vyhazuje kloub v palci pravé ruky.

Z této RZty už nás čeká jen poměrně krátký přesun na 3. RZtu, která je charakteristická svým černým povrchem ze zvětralé břidlice a je se svými cca 5 minutami nejkratší z celého dne. Posledních 200m končí sprintem v bahenním potoce. V této RZtě jsme chybovali bohužel všichni. Po ní už pouze přesun dodávkou do kempu, čištění kol, jídlo, nakoukávání tratí na neděli a spaní. Nedělní noční deštík nám přidělává další vrásky na čelech, po dvou předchozích dnech, kdy se řešilo zda mokré, suché, ostříhané a různě kombinované pláště.

RACE DAY 2
V neděli ráno nevěříme vlastním očím, když ještě za tmy vylézáme ze spacáků a všude kolem jinovatka. Pomalu se rozednívá a už se vyráží na první transfer na RZ 5. Celá neděle už je milosrdnější, ale stále je to 5 hodin v sedle s občasnými přestávkami na občerstvovačkách. 5 RZ vede podél bikeparkové trati a nechybí v ní prvky čistokrevného endura. Ve spodní části opět diváky oblopené switchbacky, kteří fandí, troubí, zvoní a jelikož si tam všichni závodníci připadali jako na ledě, měli o zábavu postaráno. Po této relativně kratší RZ nás čeká přesun do depa, kde máme check-in. To už na valberské sedlo svítí sluníčko a teplota zlehka stoupá. Následuje časově těsný tranfer na 6 RZ, která je opět parádní a má všechno co by nemělo chybět na EWS. Uklouzanou 6 RZ sjíždí bez problémů Vaner, Čižinský a Tejchman, který se přesouvá do TOP 50. Myšík na první louce namotává mlíko do kazety, zastávka, a jeho ztráta naopak narůstá. Nejnáročnější RZ druhého dne je sedmička, kde se zahřejeme 200m sprintem a nalítáváme do lesa, levá střídá pravou ale má to flow na slizkých kořenech. Už v polovině kopce jsou slyšet bouřlivý diváci v dolní části, kde je to obdobné jako na 5 RZ, jen s tím rozdílem, že je to prudký, že to nejde ani sejít a v pedálech to projelo asi tolik lidí, jako má jedna naše ruka prstů. Závěrečná osmička už je „na vyjetí“, něco přes jeden kilometr, v polovině 100 metrový sprint do kopce a pak spodní technika opět plná zavřených zatáček a na závěr drop z lesa, kde na nás čeká elektrizující atmosféra, v high speedu odkloněná pravá a další posílák do nevidim. Závěrečná odkloněná levá a cíl.

Po závodě koukáme na poslední TOP 50 a borci to drží opravdu pod plynem a každá sekunda rozhoduje.

Celkově se Honza Vaner umístil na 81. místě, když volil spíše jistotu, bez pádů, ale přesto na první EWS parádní výsledek. Milan Myšík po několika chybách, pádech končí závod na 91. místě, i přesto to bere sportovně a je mu jasné, že po 4 měsících to samo nepůjde.

„Čeká mě velký kus práce, vše ale směřuju na sezónu 2017. Sem vůbec rád, že letos se letos můžu ještě svízt, s čímž sem moc nepočítal. Uvidíme jak na tom budu ve Finale Ligure.“ svěřil se Myšík.

Přemek Tejchman se posunul do padesátky a bere 48. místo. Milan Čižinský si odváží 6. místo a před posledním závodem EWS v kategorii Masters mu patří stále pódiové 3. místo.

Sedmý závod EWS je již minulostí, i přes velkou zimu jsme to zvládli a užili si parádání enduro tratě v přímořských Alpách. Hodně těžký transfery a RZ v krásném prostředí nás naplňovali cestou domů na úkor odumírajících nohou.