GoPro Hero 7 Black

Report + video: Downhill City Tour Cieszyn aneb když levá není tou pravou

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 10.4.2018

O uplynulém víkendu nebojovala v zahraničí jen repre v Portugalsku, své zástupce měla ČR i v polském Těšíně. Otevírák downtownové sezony se letos odbyl právě tam, šlo však rovnou o městský dual slalom. Na startovce se našla více než desítka Čechů.

UFO-RIDE team vysílá trio ve složení Alexandr Demo Sidor, Vítězslav Stráňa Stránský a František Růžička. Vyrážíme už v sobotu přímo z FORBIKES, kde na stánku Czech Downtown Series zanecháváme smutného Čerwa s veselou lahví a vyrážíme na 400 km dlouho štreku. Kdo někdy někam jel se Sašou, tuší, že cesta ubíhala vesele.

Střih. Po 6 hodinách parkujeme před Szkolne Schronisko Młodzieżowe, szukame recepční a vzápětí probíhá úspěšná akomodace. Po vzoru svěťáků bez bidonu na trackwalk nelez, takže berem piva v plechu a jde se na čumendu. Zhruba sto metrů od startu se potkáváme s hlavním organizátorem a největší hvězdou akce, velkobritem jménem Ben Moore. Tenhle factory rider Orange se zúčastňuje downtownů po celém světě včetně Jižní Ameriky a stejně jako my je tady na pozvání pořadatele. Akorát my máme lepší hotel, to dá rozum. Trať ještě zdaleka nachystaná není, stavět prý teprve budou celou noc. Voláme Márošovi Lučivjanského zo Slovenska a jdeme probrat taktiku na pivo točený.

K trati. Dvoják, dvoják, sudy, delší dvoják, pak pro změnu největší dvoják se záchranou, klopenky, kulatina, kulatina, zatáčka se sudama, polské dudy všude, dvoják, schody, cíl. Obecně psychologický rozdíl mezi 5 metrovou lavicí či 5 metry hrana/hrana je známý. Alespoň mě při shlédnutí prvních pokusů místních borců začíná mrznout úsměv. Od rána navíc celkem fouká. Celkem dost.

Inu nejeli jsme sem ale takovou dáli, abychom to všechno objížděli. Postupně naskakujeme s Frantou všechno kromě toho největšího, Sáša zandavá na pučeným enduro Kellysu v XLku úplně všechno. Pořád celkem dost fouká. Odfouklo to pár i oplotů a jeden ze stanů organizátorů. Jinak sluníčko, muzika, stánky, pumptrack, všechno zázemí pěkně pohromadě na náměstí. Jde se na kvaldu.

Ta se jede systémem podle čísel, já mám 61, fasuju k sobě borca se 60kou. Jedeme spolu dvě jízdy levá, pravá. Čas každého ridera z obou jízd se sečte, a teprve pak se seřadí podle nich do celkových výsledků kvalifikace. Prvních 16 z naší kategorie OPEN postupuje do vyřazovacího pavouka. Obdobně je to v dalších kategoriích junior a elite, těch ale postupuje jen 8 a nakonec ženy, kde jdou dál všechny čtyři. Většinou se jede v dualech jen jedna kvalifikační jízda a ta rozřazuje do pavouka. Ale fajn, aspoň se svezem minimálně dvakrát. Na startovce je v OPENECH zhruba 40 lidí, čili je jasný, že dostat se do závodu úplně zadarmo nebude.

Saša vyhrává obě své jízdy s velkým náskokem a celkově se v kvaldě usazuje na sympatickým 2. fleku. Už během prvních metrů se stává miláčkem většiny polských kobiet (čti žen) a jeho signature whip způsobuje nápadné zvlhnutí nejedněch kalhotek.

Já fasuju do kvaldy týpka sedlajícího Nukeproof Scalp. Takže to byl hned zkraje souboj nanuků s pérem a bez péra. Krátkej pokec, neskáče prý skoro nic, takže ho vidím akorát na startu, jasnej skalp. Vyhrávám obě své jízdy a čekám na co to bude stačit. Stačilo to na 18. flek v součtu s 0,4 vteřiny ztrátou na poslední 16. postupové místo. Což mě, nezastírám, eufemisticky řečeno, nepotěšilo. Franta končí z 20 juniorů na 11. fleku s 2,5 vteřinovou ztrátou na první osmičku. Plán je jasnej, jdeme fandit Sašovi.

V eliminaci se ryk polských bohatýrů a kobiet ještě zesiluje, trať je lemována stovkami diváků. S náměstím, kde je start, to bude určitě přes tisíc lidí. Komentátor to hecuje, jde se na věc. Sáša to tam vysílá hned ve druhé rundě a na největším doublu vysílá whipa, jak kdyby jel už ten contest a s přehledem vyhrává první jízdu. Další dva majstrštyky si však ponechal ten kujón ještě v záloze.

Druhá jízda. Upozorňuji, Saša jede pravou. Vede. Vede hodně s přehledem. Přilétá pták. Přímo Sášovi do kola. Sáša veze ptáka. Veze ho dost daleko. Bude to, bratru, 20 metrů. Nedělám si prdel. Přestává na chvilku šlapat. Pták mizí. Davy šílí. Zase ten jeho whip, klopenka dobrý. Furt náskok. Skáče poslední dvoják před schodama. Furt jede pravou poudám. První schody krásně. Ty dolní rovnou skáče na placku. Trochu ho to žvejkne na prostředek, nic co by se nedalo zvládnout. A hurá do cíle, ne? No a jéje ještě tady ten sud. No tak já ho vezmu třeba zleva né?Tím bychom to asi ukončili. Diskvalifikace byla vedena v přátelské duchu. Padaly věty typu, vždyť já vím, že jsem úplnej.. Pojďme radši od toho :)

Suma sumárum. Závod vyhrál Ben Moore před Gustavem Dadelou. Organizace akce skvělá, propagace taky, lidí mrak. Vítr pořadatelům přidělal nemálo vrásek, výlet jednoho ridera do diváků taky. Docela dost se opravovaly nájezdy, první tři prkna dostávaly celkem čoud na vícero překážkách. Čekalo se vždycky, než dojeli oba rideři do cíle, což v součtu spádu nepomáhalo, nic ale dramatickýho. Všechno vyvážela úžasná atmosféra fandících a o tom to ve městě je.

Už dnes, v úterý vyrážíme do italského Toscolano Maderno, kde se o víkendu jede závod Mad of Lake. Jde o první díl italského sjezdového poháru. A světe div se, je to krásnej tříminutovej downtown až k jezeru Garda. Držte palce, my se zase modlíme, ať zas ten náš kluk něco nevymňoukne a přivezeme i nějakej ten pěknej výsledek. Účast Simony Jirkové by tomu mohla jít naproti. V kategorii Masters čekej velkej comeback Štěpána Čerwa Červeného.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel jandys 11.4.2018 v 14:16

super report! u toho to kafe jen mlasklo!dík