Exkluzivně: Maxivalanche Brixen

Autor: Oskar, vydáno: 7.11.2008

Asi každý, kdo navštěvuje www.dolekop.com, už někdy něco slyšel o Megavalanche. Ta je součástí seriálu, který měl letos 5 závodů rozptýlených po celé Evropě. První závod se jel v Lyonu formou 4X a velice dobře se v něm umístil Filip Polc. Druhý závod se jel v britském Kiedleru formou WRC. Třetím závodem byla červencová Megavalanche v Alpe d´Huez. Ta je samozřejmě vrcholným podnikem celého seriálu. Nejdelší trať s největším převýšením, přes 1400 startujících. Prostě, Mega je jen jedna. Článek o Megavalanche a ježdění v Hujeru výjde v některém ze zimních čísel Vela.
Začátkem září se jel předposlední závod ve švédském Are. V Are se kdysi jela dh Evropa, a zazářil zde mezi juniory Adam Vágner. Je to taky jeden z mála skandinávských bikeparků. Místo konání finálového závodu mělo mimo jiné tu výhodu, že na rozdíl od 1300km vzdálené Megavalanche, se do Brixenu dá dojet přes noc. Z Brna je to jen 650km.

Volný trénink byl již od pátku. Lístek na lanovku stál legračních 12 Euro a platil nejen po celou dobu konání závodu, ale celý týden (!). Všechno ale nebylo zase tak růžové. Od vrcholové stanice lanovky se na start muselo tlačit. Nejrychleji jsme to zvládli za 45 minut. Bylo taky možné využít single tracku „training connection Maxivalanche“ a při najíždění kvalifikační tratě vypustit horní část. Trať kvalifikace startovala blíže k lanovce a končila u dolní stanice lanovky. Trať letos poprvé vedla po turistické stezce č. 4, povětšinou čistokrevný single trail. Pokud shlédnete video i z loňského ročníku, můžete porovnat, která trať se vám zdá zajímavější. V roce 2007 se jela větší část po sjezdovce a pod lanovkou.

První část letošní trati vedla po sjezdovce, několik pěkně natahaných zatáček, kde se v podstatě rozhodovalo o umístění. Jakmile totiž trať opustila sjezdovku, šance na předjíždění se dost omezily. Další část trati vedla ještě chvíli nad pásmem stromů. Kamenitý povrch a hodně utažené zatáčky mezi kosodřevinou. Potom už vedlo 90 procent trati po lesním singletracku, který okrašlovaly kořeny, kameny a sem tam pro radost drop z pořádného šutru. Cíl kvalifikace, jak už bylo řečeno, byl u spodní stanice lanovky. Nejrychlejší jezdci zvládli kvalifikační trať za 15 minut.

Sobotní kvalifikace startovala ve 14:30 hodin. S ohledem na to, že bylo potřeba na start ještě kus tlačit, zvolili jsme si delší časovou rezervu. Jsme ale v Itálii, a tak se start samozřejmě o něco opozdil. Stickerka s textem SudTirol ist Kein Italia na rakouské trikolóře asi nebude mít úplně stoprocentní platnost. Startovalo se ve vlnách, první vlna – startovní čísla 1–100, za půl hodiny druhá vlna – startovní čísla 101–200, a tak dále. Stejně jako na Mega. Z každé vlny pouze prvních šest jezdců získá možnost startovat z první řady v nedělním závodě. Ostatní jsou řazeni podle dosaženého času do dalších řad. Večer po kvalifikaci je na náměstí v Brixenu potřeba si vyzvednout instrukce a samolepku s písmenem označujícím startovní vlnu (A, B, C…). Tu pak umístit na štítek s číslem. Prvních 152 kvalifikantů postupuje do hlavního závodu. Ostatní mají možnost startovat v Maxi Promo. Vzhledem k počtu startujících okolo 150 se samozřejmě kvalifikovali všichni. V sobotu večer na historickém dómském náměstí v Brixenu probíhal koncert a riders party.

Nedělní závod startuje taky po italsku, tedy až ve 14:00 hodin. Teoreticky je pořád možné si střihnout ještě ranní tréninkovou jízdu. Na více než dvacetikilometrové trati ale bude asi dost příležitosti se rozjet. Trať závodu startuje až nad chatou CAI Dom u „Telegrafu“ ve výšce 2550m. Dále už kopíruje „kvaldu“. U spodní stanice lanovky St. Andrea trať pokračuje mezi lesy a poli až dolů do historického centra Brixenu. Zatímco kvalifikační trať jsme absolvovali několikrát, spodní část trati od lanovky St. Andrae do Brixenu jsme před závodem stihli jen jednou. Měla i několik docela zákeřných míst a odkloněných zatáček na hlubokém prachu. Celá trať nabízela něco málo přes 2000 metrů výškového rozdílu.

Po celý víkend nám přálo slunečné počasí a prach, což bylo po „zimním závodě“ na Kubínské holi (D:key report zde pozn. red.) o týden dříve dost vítanou změnou. Teplota ale rozhodně nebyla letní.

Ale zpět k závodu a potenciálním vítězům seriálu, kteří byli vskutku motivovaní k vítězství. Hlavní cenou pro vítěze byl totiž Saab Aero Break.
Remy ABSALON (Commencal), Franck PAROLIN (Rivierabike.com-Specialized) a Greg DOUCENDE (Lapierre). Tito tři jezdci byli horkými kandidáty po prvních 4 závodech s téměř shodným počtem bodů. Franck PAROLIN, vítěz závodu v Are, si ale vybral svou dávku smůly a týden před finálem v Brixenu si přivodil zlomeninu na závodech v Pyrenejích.
Mezi startujícími byla i taková jména jako veteráni světového poháru v dh David VASQUEZ (Lapierre) a Mickael PASCAL (MSC), Jérôme CLEMENTZ (MBK), nebo teprve 16letý benjamínek světového dh Danny HART (Lapierre pwd by Saab Salomon) z Anglie. Avalanche Trophy ale není seriál jen pro sjezdaře, a tak jsme na startu mohli potkat i takové jezdce jako Raul PAULISSEN (Cannondale), světový šampion v cross-country, nebo Hannes PALHUBER, hvězda dolomitských maratónů.

Stejně jako i v jiných disciplínách se hodně rozhoduje na startu. Ani finálovému závodu se nevyhnula masová srážka jezdců, která mimo jiné vyřadila švýcarského jezdce Floriana GOLAYe (Verbier Bike Team Rocky Mountain) a taky Jerome CLEMENTZe (MBK). V závodě s masovým startem takový pád znamená, že po vás všichni ostatní doslova přejedou a musíte jet závod odzadu mezi mnohem pomalejšími jezdci. Šance na důstojné umístění jsou potom pryč. Viděl jsem dokonce jezdce, který od srážky a od kola utekl, asi tak jako se utíká od auta při hromadné srážce na dálnici.

Můj teamový kolega Tomáš Marčík z Acer bike Brno dojel v kvalifikaci na šestém místě ve své vlně, což jej jen o vteřinu odsunulo do závodní vlny „B“. V hlavním závodě přijel do cíle dvacátýtřetí. Pokud se podíváte na startovku nebo jen spočítáte jména favoritů, je to skvělý výsledek!
Já (Oskar Jančík pozn. red.) startuji sice protekčně z první řady, ale poznamenal mě pád v kvalifikaci hned po startu. Vedle mě jedoucí „űbermensch“ neustál zatáčku a jeho hmotnost mě poslala k zemi s ním. To znamenalo, že jsem se odsunul hodně dozadu nejen v kvaldě, kde jsem musel předjíždět asi tak 10 jezdců, ale i v samotném závodě. I přes tuto „nepříjemnost“ to byl skvělý závod.

Remy ABSALON (Commencal) se stal vítězem závodu i celkovým vítězem letošní Saab Salomon Avalanche Trophy a z brixenského náměstí, kde proběhlo vyhlášení, skutečně odjel novým Saabem. Tím skončila 2008 downhill marathón sezóna. Výjimkou je listopadová Megavalanche v teple ostrova Réunion v indickém oceánu.

Organizátoři Avalanche Trophy nepochybují o tom, že se jednalo o velice úspěšnou sezónu, která znovu potvrdila, že downhill maratón je disciplína s budoucností. V roce 2008 vzrostl počet závodů i závodníků. I když se nabízí věčná otázka, zda byla dříve slepice nebo vejce, světoví výrobci kol reagují na potřeby jezdců a díky tomu vznikají kola jako Mongoose Khyber, GT Sanction, Cannondale Moto. Vzniká tu nová plnohodnotná disciplína mtb. Variabilita jejich tratí je minimálně v alpských zemích neomezená.

Pro sezónu 2009 je plánováno 5 závodů. Anglie v květnu, Andora v červnu, Alpe d´Huez v červenci, Are v srpnu a Švýcarsko nebo Tyrolsko v září.

Je těžké srovnávat Maxi v Brixenu s Mega v Alpe d´Huez, ale jiné srovnání downhill maratónů zatím nemám. Atmosféra v Alpe d´Huez je rozhodně více našlapaná. Závod má delší (již 14letou) tradici, větší množství sponzorů. A hlavně hromadu Britů na startu, kteří závodu přidávají na hlasitosti a prostě zvyšují jeho „cool factor“. Mega je logicky vrcholem celého seriálu a její atmosféra je prostě neopakovatelná. Závod v Brixenu je zatím v začátcích a jeho dosah je více lokální. Lokální ve smyslu – Itálie, Německo, Rakousko a Švýcarsko.

Až tak jako my zapochybujete o smyslu nebo vás prostě omrzí závodění na minutových tratích s převýšením na úrovni xc závodu a budete hledat nějakou změnu, zkuste dh maratón. Možná zjistíte, co vás vlastně na tom sjezdování tak strašně baví, až když pojedete 20 minut nepřetržitě. Vzrušení při hromadném startu taky stojí za to.

Blízkost Maxi v Brixenu se přímo nabízí. To vůbec nemluvím o kráse prostředí a uvolněné atmosféře uprostřed velkých hor. Mimo Avalanche Trophy se v severní Itálii jede ještě několik Maxivalanche závodů, které určitě taky stojí za to.

Text: Oskar Jančík

Další informace:

Avalanche Trophy na Eurosportu:
Eurosport International (Yoz):
- Are : 03/10, 06/10, 07/10
- Brixen : 31/10, 05/11, 06/11
- Best of : 14/11,17/11, 19/11

Eurosport 2:
- Are : 30/09, 04/10
- Brixen : 21/10, 25/10
- Best of : 04/11, 08/11

Video z loňského ročníku po odlišně vedené trati:
http://www.youtube.com/watch?…

Videa z Maxivalanche Brixen 2008 na „youtube“:
http://www.youtube.com/watch?…
http://www.youtube.com/watch?…

Fotogalerie:
http://www.photorider.it/…8/index.html

Oficiální web Saab Salomon Avalanche Trophy 2008:
http://www.avalanchetrophy.com