U6e v Kanadě: Freeriding mimo bikepark

Autor: Ueeeeee, vydáno: 10.9.2009

V dnešním posledním fotoseriálu Vám nastíním, v jakým duchu se nesly naše či moje výlety mimo bikepark a mimo Whistler.

V místním knihkupectví jsou k dostání mapy nedalekých Squamish a Pembertonu včetně vyznačených trailů. Abyste si vyzkoušeli všechny včetně secrets, museli by jste tam být bez přehánění minimálně několik let.

Trip do Pembertonu se mírně zkomplikoval 39°C na slunci, které v kombinaci s tříhodinovým tlačením 7km dlouhého kopce nebyly úplně optimální.

„Odměnou“ nám byl dlouhý prudký sjezd z hory Mackenzie, který se díky několikacenti­metrovému nánosu přeschlého prachu na kamenitém podkladu proměnil ve školu snowboardingu, na které byly brzdy zbytečné.

V Kanadě s kolama prostě problém nemají.

Námi zvolený doublediamond „Mackenzie Cruise“.

Upozornění, že si tě někdo může splést s lovnou zvěří…

Tlačení těsně před začátkem trailu.

Otravnýho hmyzu si tam užijete víc než dost.

Výhled z Paragliding launche u začátku trailu.

Lahůdka pro začátek, než se to zlomilo do prudkýho svahu…

Singlediamond „Indi 500“ ve spodní části hory.

Vyčerpaní sjezdem a nejteplejším počasím, který jsem kdy zažil, koštujeme „Whistler lager“.

DoggyStyle.

Svezení 35km za 5$ včetně kola.

Signature trick flip-flop table po cestě na pláž…

Freestyle stuff.

A jedna speciálně pro hateclub :) cyklostezka k Alta lake…

Dalším tripem bylo řekněme enduro pod vedením zabijáka Miloše, kterej věděl kudy se k němu dostat. Já jsem si před tím dal plnohodnotnej den ježdění, včetně jednoho hnusnýho crashe, když jsem to ráno vyslal mimo trať mezi stromy.

Přímo pod dopad dropu do zatáčky si totiž stoupli dva kluci, kteří přijeli z vedlejšího trailu a čuměli na mě stylem „proč dělá kotrmelce lesem, když může jet klidně po trailu, uprostřed kterýho stojíme?“
Takže jsem byl už tak dost zničenej a vyznamenal jsem se dvěma dalšíma šipkama přes řídítka.

Tohle enduro Vám tu už popsal MRSN, jen doplním, že jsme jeli singletraily „Khyber Pass“, „Babylon“ a „Tunel Vision“, který jsou vzájemně propojený.

Druhej výšlap jsme si dali kvůli dost známýmu singletrailu „Ride don't Slide“, kterej by si podle mýho názoru bezesporu zasloužil označení dvou démantů, páč si s náma chvílema hrál jako jazyk s kliťákem, děcka prominou.

O tomhle už MRSN taky rapoval.

Červená lajna je chairlift, hovnová je tlačení do kopce, zelená je Ride don't Slide, modrá jsou tři traily enduro trasy a džbány označujou námi zvolené relaxační body. Ve village jsme to s tím relaxováním trochu přehnali :)

Čtyři dny před odletem jsem se se všema věcma vydal do Vancouveru.

Krásnej pohled při průjezdu Horseshoe Bay v severní části Vancouveru, jakoby mi říkal: „Kam jedeš ty kreténe, zpátky do Ruska?!“

Na Pacific Central station mě čekal pikolík Uši (s pověstnou károu za 900 bucks), kterej mě hodil se všema věcma k Honzovi. Tímto ti Uši moc děkuju a doufám, že ti ve Whistleru klapne dobrý zaměstnání !

Honza, kterej mě ubytoval na 3 dny ve Vancouveru.

Pro zajímavost – čtyři roky cestoval po celým světě a když potom navštívil Vancouver, rozhodl se, že tady zůstane na pořád, protože je to tam nejhezčí a všeobecně nejlepší podmínky k životu a všem aktivitám pro volnej čas. K tomu si vemte fakt, že v té době vůbec nejezdil na kole. Že by na tom Vancouveru něco bylo??

Já jsem ve Vancouveru jezdil jen dva dny a myslím si, že svým způsobem je tam ježdění ještě lepší než ve Whistleru, v přírodnějších podmínkách, hezčích lesech atd. Chybí jen výhoda chairliftu, takže je potřeba shuttle.

První den jsme si dali sraz s Marou pod horou Seymour a vyslali to směrem nahoru k nejznámějšímu northshore trailu CBC, kterej je neskutečně precizně postavenej. Nenajdete tam jedinej dopad, všechny odrazy i dropy jsou na rovinu. Lávky nejužší, co jsem kdy jezdil, les nádhernej, ale v tomhle ohledu Cypress pořád vyhrává.

Gramaření na horním parkovišti…

Tam jsem taky zjistil, že mi vypadl čep z brzdové páčky

MacGiver to spravil!!!

Tohle byl asi nejprudší dopad, co jsem tam viděl.

Modelingová :)

Většina lávek je místama i do kopce, nebo tak po rovině, že se bez šlapání přejet nedají. Naštěstí jsem se po posledním týdnu chainless ježdění v bikeparku rozhodl před odjezdem investovat a spravit řazení.

Mara.

Honza… něco mi říká, že tohle neklapne :)

Důkaz, že to není focený v Brně za barákem.

Mara na jedné z trialovějších pasáží…

Přesmírák (volný překlad: přetočeno).

Trail se často rozdvojuje na těžší a lehčí verzi.

Druhej den museli oba kluci do práce, tak jsem se vydal na nejhezčí enduro, co jsem zažil. Busem ke SkyTrainu (metro jedoucí cca 20m nad zemí, s výhledem na celej Vancouver), SkyTrainem na Waterfall station, kde jsem přestupoval na SeaBus, o kterým jsem si do té chvíle myslel, že to je autobus, kterej jede přes dlouhej most přes záliv.

Nastoupil jsem ale do gigantickýho parníku.

To už jsem byl na Severním břehu, který možná některý znáte pod názvem North Shore, tam jsem se ještě busem přiblížil do západní části směrem k hoře Cypress.

Potom jsem musel několik mílí po dálnici, na které je dovolený jezdit na kole! Po asi 2,5h cestování hromadnou dopravou jsem dorazil k exitu vedoucímu k Cypress Hill Access Road a po minutě výšlapu mi zastavil první obrovskej jeep GMC, kterej mi nabídl svezení na nejvyšší bod hory. Dlouho jsem neváhal… Řídil zhruba 50ti letej Kevin s obrovským pivasem. Po pár minutách, co se mě vyptával jak se mi tu líbí a co jsem zač, z něho vypadlo, že jezdí už dvacet let a většinou jen na Cypressu a že tu staví ty traily…

Nahoře jsem se podíval na zimní areál, ve kterým byly přípravy na Olympics 2010 v plným proudu. Z mapek jsem věděl, že první oficiální trail začíná až zhruba v polovině cesty, po které jsme vyjeli nahoru. Já jsem ale pár set metrů pod horním koncem cesty objevil podezřelou díru mezi keřema, která vypadala asi jako kdyby se tam prokousala nějaká lesní zvěř. Tak jsem sklonil hlavu a zkusil se podívat dovnitř. Dostal jsem se na hodně dlouhej a namazlenej trail „Nevimjakmuříkaj“.

?? Twist and shout !!

Odtud bohužel žádný akční fotky nebudou, protože neměl kdo fotit.

Povšimnutíhodnej drop z logridu na rovinu, pro lepší představu o rozměrech jsem k fotkám přikládal bike.

Trail byl plnej podobných výmyslů, ale hlavně byl navedenej přes ty nejprudší a nejčlenitější skalnatý úseky takovým způsobem, aby bylo možný je přejet nebo proskákat.

Double rollover.

Během svého pobytu jsem 7× potkal medvěda, z toho jednou přeběhl přes trail pár metrů přede mnou v jedné z nejrychlejších částí spodního bikeparku a jednou se promenádoval kolem, když jsme dávali chill někde uprostřed trailu „Ride don't Slide“. Obrovských dravců kroužících nade mnou nebo sedících na stromech jsem viděl hodně, ale až takovej zoolog (ani zoofil) nejsem.

Na vrcholku Whistleru jsou k vidění krásní Krkavci. V hodně úzkém úseku trailu „Original sin“ jsem málem srazil procházející srnu. Veverky mě zas tak nepřekvapily, zato na skupinku asi šesti králíků s bílou měkkou srstí, prohánějících se po trati „Freight Train“ jsem koukal dost překvapeně.

Na konci jsem se dostal krásným hladkým singletrackem podél řeky dolů na Marine drive, která vede podél moře. Potom jsem to dal po vlastní ose po Marine drive a přes Lions Gate Bridge až k Waterfall Station. Po cestě jsem si vybíral přímořskou vilku, kam se odstěhuju na starý kolena.

Zvířata bejbe!!!

North Shore směrem na západ při západu slunce, foceno z mostu Lions Gate Bridge, kterej je dlouhej přes půl kilometru.

Odjezd na letiště SkyTrainem. Po zaplacení ticketu mi v kapse zbyl 1$ a 50centů, účet přečerpanej a telefon vybitej.

Když styl, tak pořádnej.

Čekání na odlet se Skrethem, kterej odlítal stejným spojem.

Devíti hodinovej let už jsem absolvoval po druhé, takže jsem byl moudřejší a zvolil tvrdší variantu.

Rainbow nad Londýnem.

Po 32 hodinách vzhůru, vyplněných balením biku do krabice, cestováním po Vancouveru, 12h v letadle, přestupováním, čekáním na spoje, z Vídně do Brna a kocovinou po zbytek dne, jsem dorazil víc v pořádku, než jsem očekával. S velkým množstvím zkušeností, zážitků, menším břichem, prázdnějším kontem a super pocitem, že se celej trip povedl líp, než jsem si představoval.

Tádydadydádýda­dáááááá… a to je konec přátelé i nepřátelé.

Ueeeeee

Speciální poděkování sponzorům, kteří mi k tomuhle ježdění pomohli:
ultimatebikes.cz – dovozce Transition bikes a Leaf cycles
tattoo.cz – Planet tattoo studio, Orlí 16, Brno