Foto + video: Gaspi v Mongolsku

Autor: Marty Smolík, Adam Maršál, kategorie: Video, vydáno: 11.9.2012

ikonaPředstavte si, že se probudíte na Špičáku nebo v Leogangu. Sednete na kolo, sjedete ke stanici lanovky a necháte se hodit na kopec. Nic takového neplatí v pohoří Altaj v západním Mongolsku. Kopce jsou skalnaté a těžko sjízdné. Spíš než trail tady potkáte orla nebo sviště. Hory v pozadí jsou i v červenci pokryté sněhem a ledem. Nejvyšší vrchol Mount Khuiten má 4374 metrů. Celou dobu trávíme ve vysoké nadmořské výšce. Dokonce i v nejhlubších údolích neklesáme pod dva tisíce metrů nad mořem. Pozitivní je, že v takové výšce člověk může sníst skoro cokoli a nepřibere, protože tělo má co dělat samo se sebou. Ale pokud chcete tlačit kolo nebo běhat po svahu s kamerou a foťákem, za chvíli toho máte plné kecky. Když se k tomu připočítá vytrvalý déšť nebo ostré slunce, které skály rozpálí na padesát stupňů, dá se mluvit o extrému. Na některých místech se dá šlapat, ale většinu svahů si Gaspi musí poctivě vytlačit. Teď ve svých 35 letech už nezávodí a nepokouší štěstí skákáním pětimetrových dropů jako dřív. Místo toho po světě hledá nové bajkové destinace, kam pak se svou agenturou Simple Ride vozí klienty z Česka i ze zahraničí.





Jistě se to říct nedá, ale myslím, že v Mongolsku je prvním freeriderem v historii. On a Lukáš ze Simple Ride sem celou cestu z Prahy absolvovali autem po zemi, což vyžadovalo odřídit něco kolem sedmi tisíc kilometrů. Já (Adam Maršál, pozn. red.) a kameraman Márty Smolík jsme si zjednodušili situaci tím, že jsme letěli do ruského Novosibirsku, kde nás kluci vyzvedli. I odtud to ale bylo na mongolské hranice tisíc kiláků. Výběr auta padl na americký van Ford Econoline mírně upravený pro potřeby přežití v divočině. Na střechu dostal expediční zahrádku s držáky na čtyři kola, rozkládací stan pro dva lidi a na přední nárazník naviják s ocelovým lanem, které by mělo utáhnout skoro pět tun.





Plán je vcelku jednoduchý. Budeme se protloukat mongolskými horami a hledat hory vhodné ke sjíždění. V Mongolsku skoro vůbec neexistují asfaltky. Horská údolí jsou široká desítky kilometrů a jejich dna křižují hliněné cesty pro uazy. Náš ford je ale také v kondici a po deseti brodech už říčky pomalu ani nevnímá. Pokud narazíme na dobrý terén v dobrém světle, zastavíme, Gaspi sundá kolo a hodinu i dvě tlačí, než se dostane na kopec. Když se spouští z vrcholu hory, pálí to dolů kaňonem a za sebou zanechává oblak zvířeného prachu, nemůžu si nevzpomenout na amerického snowboardera Jeremy Jonese a jeho prvosjezdy smrtících svahů na Aljašce. Myslím, že Gaspi by si dal jízdu ještě o dost ostřeji, ale v každé vteřině musí mít na paměti jednu důležitou věc. V případě jakéhokoli zranění by si vykoledoval pořádný malér, protože do nejbližší nemocnice je to odtud tisíc kilometrů. Jiná pomoc neexistuje. V Mongolsku se člověk musí spolehnout sám na sebe a doufat, že se mu nic nestane. To samé platí o technice.





Gaspi si do Mongolska přivezl Specialized SX Trail a endurácké EVO pro jemnější práci. V každém případě tak má záložní bajk. Vedle toho ho Rubena vybavila slušnou zásobou plášťů, což se hodí, protože kameny a skály mongolských hor jsou často ostré jako žiletky a špičaté jak hřebíky. S sebou si vezeme i vlastní jídlo nakoupené ještě v ruských supermarketech. V mongolských vesničkách jsou sice také obchůdky, ale dostání je v nich vesměs je základní sortiment. V Mongolsku to znamená chléb, sušenky, pivo a vodka. Ta s etiketou Chinggis není mimochodem vůbec špatná. Jeden den se podobá jinému. Někdy nepotkáme jediného člověka. Stane se, že pět dní nemáme příležitost se ani umýt. Potoky jsou znečištěné výkaly kozích a ovčích stád a k jezerům se nedá dostat přes močáliště. Občas se změní krajina a místo ostrých skal se dostaneme do zaoblených. Všude však krouží orli a hvízdají svišti.





My s Mártym nabíráme materiál a Gaspi jezdí do roztrhání. Expedice je slušnou prověrkou i pro jeho tlumiče Fox a komponenty FUNN. Až na drobnosti všechno drží. Někdy máme štěstí a dostaneme pozvánku na návštěvu jurty, kde nás nalejou zkvašeným kobylím mlékem, které chutná jako kefír a opíjí jako pivo. Ochutnat můžeme i vynikají žluklé máslo a zkamenělé rohlíčky. Za pohostinnost se mongolským Kazachům odvděčíme redbully. Je neuvěřitelné sledovat, jak rychle v nich energetická limonáda zmizí. Nakopne je to natolik, že nás nechají pózovat se svým největším bohatstvím: ochočeným orlem, s nímž podobně jako stovky dalších rodin loví vlky.





Po dvou týdnech v divočině otáčíme kormidlo. Kluci nás opět vyhodí v Novosibirsku a nasadí kurz domů, kam je to dalších šest tisíc kilometrů.

Text a foto: Adam Maršál
Video: Marty Smolík

Diskuze

  • anonymní uživatel RB 11.9.2012 v 8:03

    Už jsem si myslel, že to bude jen o sjíždění kopce rovně dolů se zatáhlou brzdou. Těch posledních 30s to zachránilo. Jinak krásná země.

  • anonymní uživatel lupa 11.9.2012 v 8:10

    závist, ale nechtel bych se tam uprostřed něčěho zranit....fajná hudba.

  • anonymní uživatel Alex 11.9.2012 v 9:11

    Gaspi ty se máš, vem nás příště s sebou, at nemusíme slintat jen u vííídea!

  • anonymní uživatel tomka 11.9.2012 v 9:12

    respect!

  • anonymní uživatel Vanus (1Vanus (a) seznam.cz) 11.9.2012 v 11:22

    Tvl nádhera.

  • anonymní uživatel zver (xxx) 11.9.2012 v 12:16

    Super výlet, jen to kolo bych tam sebou netahal, radši si víc užít lidí a kulturu. Stejně jsou tam ty terény docela o ničom. Jen stojíš na brzdách a hrneš to dolů, za to by mi ta tlačka navrch a promrhaný čas nestaly.

  • anonymní uživatel Mára 11.9.2012 v 12:17

    Gaspi dělá vše proto, aby se mu nic nestalo, a proto má open face... Jak logické, nebo pozérské?

  • anonymní uživatel Kome 11.9.2012 v 12:39

    Nikdy jsem nepochopil smysl techto helem. Jinak je to tam hezky ,ale je to spis takovy endurko.

  • anonymní uživatel Josefista 11.9.2012 v 19:00

    Dítě pijící red bulla, achjo...

  • anonymní uživatel HonzaKrepelka (HonzaKrepelka (a) gmail.com) 11.9.2012 v 21:37

    ty jo oni vám tu nacpou do článku zážitky, o kterých se vám ani nesní a vy jenom umíte kafrat jak to a tamto, to mě poser :D zorganizujte to, zajeďte tam, natočte video, udělejte fotky a pak se předveďte :) a teďka do mně

  • anonymní uživatel Užaj 11.9.2012 v 23:15

    HonzaKrepelka: Znamená snad to že když měkdo neorganizulu tripy do Maroko, že enmůže říct svůj názor?

  • anonymní uživatel sall 12.9.2012 v 1:34

    parada Gaspi:) jinak-opravdu je mi jedno jakou mas helmu:D (..mozna je pravda, ze dite s red bullem neni idealni skryta reklama. na druhou stranu to pro to decko mohl byt stejny zazitek, jako byla pro nase prapredky cokolada a zvykacky...takze pro rypaly-asi bych to nechal byt..;) )

  • anonymní uživatel Tomáš Kraus 12.9.2012 v 13:55

    Gaspi co to máš za tu enduro helmu? Docela chápu její smysl, rád bych si jí pořídil:)

  • anonymní uživatel zver (xxx) 12.9.2012 v 18:41

    Kraus: To je TLD D2 openface

  • anonymní uživatel gaspi (gaspi (a) simpleride.c z) 12.9.2012 v 23:44

    to: tomas kraus - nikdy nevstupuji do těchto debat, ale pro tebe je to přilba Specialized Deviant open face pro více info mi raději piš na simpleride.cz
    ratata na vrata
    gaspi

  • anonymní uživatel zver (xxx) 13.9.2012 v 14:27

    Tak to nevim, že by existoval deviant s otevřeným pyskem asi nějaký samodomo tuning.

  • anonymní uživatel Sleemak 13.9.2012 v 18:24

    přikláním se na nápadité samodomo tuning. Na videjku to vypadá že je trošku přiřínutá, proč ne taky bych do toho šel, inspirace pro domácí kutily co mají doma integrálu navíc nebo pro firmy...jinak nádherná příroda a pojezdy jen tak dále

  • anonymní uživatel Tomáš Kraus 14.9.2012 v 9:42

    to: Gaspi, díky za odpověd furt si řikám, že Tě doženu v ježdění,že je furt dost času, že jsi jen o rok starší a furt se mi to pekelně nedaří...tak hodně štěstí!

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí