Snowscoot: SnowBaaR Hintertux 2012

Autor: Kódl Raab, vydáno: 1.10.2012

Ačkoliv jsou u nás teploty téměř letní, snowscootový SnowBaaR tým vyrazil otestovat sníh na rakouský ledovec Hintertux. O tom jak protáhli nové verze SnowBaaR snowscootů nám Kódl napsal rozsáhlý report.

Za prvním letošním sněhem jsme se vypravili na rakouský ledovec Hintertux, který leží nedaleko Innsbrucku. Jeho nadmořská výška, tyčící se do úctyhodných 3250 nadmořských metrů, poukazovala na příslib zasněžených vrcholků tamních hor i v tomto scootům nenakloněném teplém počasí.

Každodenní sledování předpovědí sice naznačovalo, že bílá peřina nebude nikterak ohromující, ale to nic neměnilo na radosti z blížící se možnosti opět vyrazit brázdit tamní kopce na Scootech.

Naše výprava se skládala ze dvou test riderů (Karel Raab a Lóda) a jednoho kameramana (Adam Halbich), který veškeré naše počínání dokumentoval.

Rakouská dálnice táhnoucí se naším směrem, skýtá v celé délce naší trasy tři jízdní pruhy a tak po šesti hodinách jízdy nastaveného tempomatu na 140km/h jsme se konečně nadechli svěžího horského vzduchu.

Ubytko jsme měli zamluveno předem přes internet, takže žádné stresy se sháněním ubytování a za krásných cca 30 Euro se snídaní na osobu a noc jsme zabrali pokoj číslo 2, který nemohl být situován lepe. Balkón namířený přímo na kopec sliboval v případě krásného počasí probuzení do azurova.

Ikdyž nás večerní mlha táhnoucí se celým údolím trošku znepokojovala, někde v hloubi duše mne uklidňoval fakt, že tamním meteorologům se dá věřit o poznání více, než našim rosničkám ve sklenici.

První ranní pohled nezklamal. Teplota dle wetterpanorama ukazovala –1°C na vrcholku, nikde ani mráček a manšestr od rolby táhnoucí se po každém kousku sjezdovky nemohl vypadat lépe.

Konečně sedíme v lanovce a míříme vzhůru. Jeden přestup střídá druhý, pod námi výška, že vypasení syslové vykukující z děr vypadají jak přívěšky na klíče pro mravence a my nedovedeme skrýt radost z očekávání nad prvními ujetými metry.

A jsme nahoře… pohled na okolní kopce nemá v našich končinách obdoby. Protilehlý kopec Olperer na kterém se rozprostírá tamní snow park je nasvícen sluníčkem a tak se snažíme nic nepodcenit mažeme se faktorama a začínáme s aerobičním protahováním svalů, které jsem ani netušil, že vůbec mám.

…nevíme proč všichni turisté objíždějí kopec dokola, když se před námi rozprostírá sice dost prudká, ale zato absolutně rovná sjezdovka.

První metry jízdy a už vidíme ,že objet znamenalo přežít. Nicméně nás přeci jen tak nic nevyděsí, ale začínám tušit, že dostat se na protilehlý kopec nebude zas taková hitparáda jak se zprvu mohlo zdát. Sjezdovka o sklonu snad 90° je pokrytá centimetrovou vrstvou sněhu, pod kterou je čistý led. Hrany máme sice namečovány, že by se snimi dalo i holit, ale první přetočení v oblouku mne bez milosti posílá k zemi. Snažím se postavit zpět na nohy, ale marně. Viskozita ledu je neúprosná a tvrdě urolbovaný sníh na čistém ledu naznačuje že mne čekají opravdu horké chvilky. Další pokus o postavení se na nohy tentokrát už v kalupu opět nevyšel a já začínám po zadnici svištět směrem dolů. Snažím se brzdit nohama – nic, překulit se na břicho a zarvat řidítko do ledu ve snaze zastavit, nebo aspoň zpomalit klouzání – opět nic. Led pode mnou neustále navyšuje rychlost kterou se nekontrolovaně kloužu po sjezdovce. Otáčím se na záda a s vyděšeným výrazem v obličeji se snažím minout dřevěné kůly oddělující závodní sjezdovku od turistické. Nicméně kluzná rychlost na mých hýždích se neustále navyšuje a jedinou možností jak zpomalit, nebo zastavit, se zdá doklouzat se do velkých zmrzlých hrud, které konečně poskytují aspoň trošku odporu a adheze.

Uffff… zastavil jsem se. Sice zvalchovaný bok od mobilu, který se mi v podobě zelenomodrého hematomu vyobrazuje na levém stehně přesně v místech kapsy, ve které jsem ho nechal a naražená kostrč nikterak nepotěší, ale žiju…

Rozhlížím se po kopci a vidím Lódu, který kolem mne prosviští v podobném stylu jako já akorát snowscoot nejede před ním, ale táhne ho za sebou.

Jo, tak už víme proč tudy nikdo nejel …

Chmury z nedobrovolné masáže našich těl necháváme za sebou a konečně stojíme u vleku, který nás vyveze na „normální“ sjezdovku.

Prvních pár jízd je čistě rozhýbávacích, i když nevím zda je to po našem extempore vůbec potřeba, ale protilehlý kopec Olperer konečně skýtá nádherné prožitky, za kterými jsme se sem vypravili.

Adam vytahuje foťák a začínáme zaznamenávat naše počínání. Carvingové průjezdy, kterých se nemůžeme nabažit nám při každém zastavení dole u vleku kreslí obrovský úsměv na tvářích.

Spřibývajícími hodinami se konečně přesouváme do snowparku. Levá strana snowparku má za sebou dva krásně vymodelované doublíky, které ač nejsou nikterak obrovských rozměrů (první cca 6 a druhý 8m) budí v nás nemalý respekt. Pravá strana, která má stejný profil je ještě o něco málo větší. Na konci parku vykukují ze sněhu vroubkované tuby a nějaké ty raily. U rozjezdu stojí asi dvacet riderů a k našemu údivu i riderek, které se nikterak neostýchají vysílat tam ty největší pekla v podobě frontlipů, backflipů, dinnerrollů a dalších neskutečných motanic.

Prvních pár jízd v parku nám dodává na sebevědomí, a tak se osmělujeme a začínáme s polety dle našeho gusta. Netrvá dlouho a padají tam různé dobroty v podobě no footů, supermanů, cancanánů a kdo ví čeho všeho ještě. Prostě nádhera…

Sluníčko pomalu bere za své a i na nás začíná být znát jistá dávka únavy. Po kolektivní domluvě dotáčíme poslední záběry a pomalými oblouky se vydáváme na cestu dolů kparkovišti.

Cestou v kabince dolů Áda otevírá čutoru a nabízí mi pití. Nejdříve povaluji tento lahodný mok po jazyku a snažím se vybavit si, jakou chuť mi tato dobrota připomíná…Tipuji to na lehounký zelený čaj nebo něco podobného. Prostě dobrota. O to více jsem zůstal v údivu, když mi Adam říká že je to voda, kterou natočil nahoře na WC. Nevěřím vlastním uším, ale je fakt, že přidat trošku chlóru nějakou tu protisrážlivou chemii a pár bakterií tak je to voděnka jako u nás …

Závěrem nezbývá než dodat, že testování, natáčení ,počasí, tratě prostě vše co jsme si mohli přát proběhlo a vyšlo nad naše očekávání. Dokladem tohoto tvrzení, bude video z dílny Halba Videos, které přineseme co nevidět..