SuperEnduro: Pavel Čep patnáctý!

Autor: Keli, vydáno: 11.6.2013

ikonaPavel Čep se do endurování opřel pořádně, v italském SuperEnduro Pro dosáhl hodně slušného výsledku. Patnácté místo je velkým příslibem do budoucna. Pavel nám popsal jak se mu v italské Gemoně závodilo.



Blátivý peklo! Od čtvrtka do neděle otevřená obloha, provazy vody a mlha… tak nějak to vypadalo v Gemoně. A to sou tam prej pěkný výhledy a hory:-) Na kolo se v tomhle zlu moc nechtělo, ale nedalo se nic dělat… závod je závod. Celý depo závodu bylo situovaný na náměstíčko, kde byl zároveň cíl sobotního městskýho prologu. Ten byl o dost delší a zajímavější než před čtrnácti dny v Punta Ala a dokonce sem si ani nerozbil h(ubu)elmu .-). Jízda mi celkem vyšla a podařilo se mi vybojovat 8. místo se ztrátou 1,4 sekundy na vítěze! Takže každopádně spokojenost.





Na neděli se počasí trochu umoudřilo, přestalo pršet a bylo vidět až pět metrů před sebe :-D. Okruh měl 50km, 3RZ v lesích a jednu městskou. Hned přejezd od startu na RZ1 byl nahozenej dost zvostra, protože se jelo 15km do kopce!!! Jen kopec, úzká asfaltka v lese, mlha a 1hod50min limit! Časy na RZ1 se pohybovaly kolem 12ti minut a bylo to jak na tobogánu. Uklouzaný kameny, kořeny a singletrack širokej místy tak 50cm. Vlevo strž.-). I přesto, že startovní číslo sem nafasoval o víc jak 400 pozic lepší než v Puntě, stejně se mi pod kolama pár pohodářů motalo.-) To mě nejvíc mrzelo právě na týhle jízdě, protože jsem 4× předjížděl a jednou to bohužel poslal k zemi. V cíli rychle přeházet helmy, naladit do uší něco motivujícího na další stoupání k RZ2, vcucnout nějakej rychlej cukr a jedem.





Cca 50min výživnýho stoupání. Dvojka zase samej šutr, vracečka a chvílema hrozná palba. Otevřeně řikam, že občas to byl těžkej autopilot. Za některý průjezdy by se nejspíš nestyděl ani Hill, ale já už to začínal vzdávat a hledal si místo dopadu:-D No byl sem asi 2× celkem překvapenej, že sem zůstal v sedle:-) Cíl byl v několik set metrů širokym řečišti a hlavně na druhý straně kopce než je Gemona. Takže vzhůru na cestu zpátky do centra dění, po cestě překonat jeden rozbouřenej, hlubokej brod a vyšlapat zhruba 1/3 kopce z RZ1.
K tomu brodu ale musím říct… přejet nešel, přejít taky ne. Rozhodně teda ne suchou nohou do výše pasu :-). Na týhle překážce se ve mně probudil skrytej talent a vzpomínky na skákání do dálky na základce.** Snad jako jedinej sem doplachtil na druhej břeh bez kontaktu s místním horským potokem. Sergej Bubka by mohl závidět, a to sem to dal bez tyče:-D**.





RZ3 byla fyzicky asi nejvíc. Dost kopečků, zatáček a pořád boost. V cíli málem smrt. RZ4 byla naštěstí docela odpočinková městská etapa, kterou nebylo možný nějak zvlášť trénovat a díky svojí délce kolem 2min už toho ani moc nerozhodla. Nakonec teda super 15. místo.

Dřina pekelná, ale fajn. Tenhle sport prostě baví. Je to taková svoboda, parádně se projedeš krásnou přírodou, pořád se děje něco novýho a danou lokalitu fakt během závodu poznáš. Každej závod je zážitek a myslím, že i celkem slušnej sportovní výkon.



Další závod Superendura se jede v Itálii 21.6. A nebo to bude Enduro X Race Sušice??? No to se ještě uvidí .-).

Foto: Giacomo Proserpio, Matteo Cappé, Pavel Čep

Podobné články

Diskuze

anonymní uživatel bolekkrutor 11.6.2013 v 20:29

Tak to tu poslední dobou vypadá,že jezdit enduro automaticky znamená mít i literární talent.Jen víc a houšť:).

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí