Světová enduro série Nevados de Chillan pro Clementze a Anne-Caro

Autor: ZR, vydáno: 23.4.2014

O velikonočním víkendu se krom prvního závodu Evropské enduro série v Punta Ala (report zde) konal i první závod světového endura v Chile. Trošku smutné, že se v jednom termínu jedou dva závody takovéto úrovně, ale zase na druhou stranu se dá říci, že ti co byli v Punta Ala by asi stejně do Chile nejeli.

V Nevados de Chilan na jezdce čekalo dohromady šest rychlostních zkoušek rozdělených do dvou dní. V sobotu byly připraveny jak dvě nejkratší etapy z celého víkendu (RZ 1 a 3), nejrychlejší jezdci v nich měli časy okolo 3,5 minut, tak i nejdelší RZ, se kterou nejrychlejší závodníci zápolili téměř 11 minut. V neděli se časy pohybovaly od 5 minut u nejkratší do 8 minut u nejdelší závodní etapy (opět v provedení těch nejrychlejších).

Na starty jednotlivých etap se závodníci dostávali jak vlastními silami v sedlech kol, tak i za pomoci lanovek, které se v místním vysokohorském středisku nacházejí. Vysokohorské lokalitě odpovídal také povrch na rychlostních zkouškách, který byl v horních pasážích kamenito-písčitý se zbytky sněhu a se snižující se nadmořskou výškou pak přibývaly singletracky v lese.

Do Chile přijela snad celá světová enduro špička. V mužské kategorii patřili k největším favoritům loňský celkový vítěz EWS Jerome Clementz z Cannondale OverMountain, fyzicky nabušený Jared Graves z Yeti/Fox Shox Factory Teamu, či nestárnoucí Fabien Barel z Canon Factory Enduro Teamu. Dále se hodně očekávalo od Martina Maese z GT Factory Racing, který v loňském roce celkově zvítězil mezi juniory, či od Cedrica Gracie ze Santa Cruz Syndicate, který sice v zimě při závodě Megavalanche na ostrově Réunion málem vykrvácel, když si rozřízl stehenní tepnu, ale naštěstí se stihl za pár měsíců dát dohromady a byl připraven pořádně ostatním zatopit. Mezi ženami se očekával velký souboj mezi loňskou vítězkou Tracy Moseley z Trek Factory Racing Enduro Teamu a Anne Caroline Chausson z Ibis Cycles, která byla velkou část minulé sezóny mimo kvůli zranění.

Hned první etapu narval Martin Maes a stal se tak vítězem první RZ prvního závodu EWS v roce 2014, bohužel v této etapě si také vybral obrovskou porci smůly Fabien Barel. Po tom, co ho v první RZ prvního EWS jeho Canyon poslal dolů z desetimetrového břehu, prý slyšel prasknutí, nicméně dle jeho vyjádření: „Když si zlomíte tolik kostí co já, víte, že se něco zlomilo, ale vzhledem k tomu, že to vypadalo na žebro, nezbývalo než si zvyknout na bolest a vybojovat aspoň nějaké body.“ Naskočil tedy na kolo a dojel všechny tři RZ prvního dne, poslední dokonce na 9. místě. Druhý den ráno se prý ale bolest přesunula do prostřední části páteře (a asi byla dost řádná, když to i Barela donutilo odpískat závod), a Fabien putoval do nemocnice. Tam mu bylo doktory sděleno, že utrpěl zlomeninu 8. hrudního obratle a zatraceně blízko místu, kde do páteře vbíhají nervy ovládající chůzi a nohy. Co se člověku v této chvíli honí hlavou si nikdo, koho něco takového nepotkalo asi nedokáže představit. d:key přeje Fabienovi brzké uzdravení a příjemné stabilizované ležení.

A teď krátká verze: Fabien Barel byl devátý v jedné RZ na EWS se zlomenými zády. Jak velcí závodníci jste vy?

V druhé RZ měl lehčí technické problémy Jerome Clementz, kdy musel posledních 50 m do cíle dobíhat, ale i tak zajel v této zkoušce druhý nejrychlejší čas. Vítězství si v této etapě připsal Jared Graves. Ve 3. RZ vítězí Cedric Gracia a po prvním dni zůstává těsně pod „bednou“ na čtvrtém místě. Průběžné vedení drží Jared Graves a se zhruba 11 s ztrátou je na druhém místě Jerome Clementz.

V neděli pak v prvních dvou etapách zabral „mlaďas“ Maes a obě vyhrál. V poslední RZ celého víkendu pak zvítězil „frantík“ Nicolas Lau. Tato zkouška se však nevydařila doposud vedoucímu Jaredu, jenž v ní zajel „až“ 11. místo a v podstatě tak přepustil vítězství v prvním závodě EWS v roce 2014 Jerome Clementzovi. Na třetím místě pak skončil Florian Nicolai a bramboru si z Chile odvezl nováček mezi elitou Martin Maes.

Mezi ženami to zas tak napínavé nebylo, protože Anička nenechala nic náhodě a zvítězila v pěti ze šesti měřených úseků a brala zaslouženě první flek. Na druhém místě skončila Tracy Moseley, která jako jediná dokázala Anne Chausson porazit alespoň v jedné etapě, ale ve výsledném součtu časů dostala více než minutu a půl. V mužích znamenal takový rozdíl od prvního v podstatě 20 míst. No a na třetím místě mezi ženami skončila Cecile Ravanel.

Anne-Caro krom jednoho etapového vítězství vyhrála vše co se dalo

Další závod EWS se pojede na přelomu května a června v rámci festivalu TweedLove ve Skotsku.