Enduro FDF Funstorm Bikecamp na vlastní kůži

Autor: Čert, vydáno: 27.5.2014

Závodní sezóna na krku, zimní příprava vzala za své někdy v průběhu ledna, výsledky prvního závodu katastrofální, sny se tříští. Co teď? Nejenom pro zoufalé hobby závoďáky, ale i pro všechny, kteří mají chuť se trochu zlepšit, proběhlo o uplynulém víkendu první letošní kolo FDF Bikecampu, zaměřeného na enduro, pod taktovkou Kamila Tatarkoviče. A my se rozhodli zjistit, jak takový kemp probíhá.

Na víkend 17. – 18. května byla v plánu nejenom otvíračka Špindlu, Enduro FDF Funstorm Bikecamp, ale taky pořádná hromada vody, co se měla sesypat na hlavy všech nešťastníků, co se odhodlají vyjít ven. Prozíravě tedy, s vyhlídkou dvou dnů ve vodě, pakuju do auta všechno oblečení na ježdění dvakrát, včetně bot, Patriota jenom jednou a odjíždím směr Malá Morávka, kde se má celá taškařice odehrát, konkrétně v Bikeparku Kopřivná. Z Brna cesta do Olomouce pěkně odsýpá, z Olomouce do Šternberku je to o trochu horší, ale stejně není za cca dvě hodiny co řešit, je sobota ráno, parkuju před chatou Mája, která se má stát mým domovem pro příští dva dny. A prší. Nicméně i tak se parkoviště plní výukochtivými jezdci všech pohlaví i věkových skupin. Okolo deváté dochází k představení všech instruktorů, kterými jsou mimo Kamila Tatarkoviče i Pavel Čep, Filip Matuš a Tereza Votavová, předpokládám, že není nutné nikoho z nich zásadně představovat. Po uvítacím ceremoniálu dostává každý účastník kempu frajerskou igelitku od Nutrendu (která ještě v příběhu sehraje významnou roli) s jonťákem, na kterém je nápis Enduro, a dvěma tyčinkama s týmž nápisem. (Ty už žádnou roli nesehrají). Mimo igelitky dostanou všichni triko od Funstormu, (vybrat jsme si mohli z několika designů – ten můj je „samo nejlepčí“) a pak ještě každý nafasuje taky neméně frajerskou cedulku se jménem, kterou umisťuji na řidítka, fotím na fejsbuk a tím pro mě kemp doopravdy začíná. A teď chvilku neprší. Nejdřív se hromadně šlape na začátek rozřazovacího trailu, kde má na dvou malých skočcích, klopce doprava, dvou boulích, dvou možnostech dropu/sjezdu, otočce na rovině, bunnyhopu přes klacek a výjezdu do kopce každý předvést, s jakou základní výbavou na kemp přišel. Samozřejmě až po důkladné ranní rozcvičce vedené Pavlem Čepem. A už zase prší.

První jízdu jedu naprosto suverénně a naprosto suverénně se do boulí pokládám tak, že zapomenu odbočit na asi půlmetrový drop. Druhou jízdu jedu vyklidněně, drop trefím a posílá mě (po protekční intervenci založené na tom, že mi ráno pochválil kolo stejné značky, které sedlá i on) přímo do skupiny Filipa Matuše. Nejdřív nás čeká povinný základ na parkovišti, pár rad, jak poladit kolo, kokpit, tlumení, následuje základní lekce postoje na kole, zatáčení, pak banánování, manuálování, stání na místě a dalších fikejzskillů.

Po tom, co celé osazenstvo „Fíkoskupiny“ zjišťuje, co všechno neumíme, následuje přejezd na moc pěkně zpracovaný výjezdový trail, který je namotaný pěkným lesem a vysypaný dobře uježděným štěrkem. Výcvikové metody Filipa Matuše mi padnou do oka ihned, protože jedeme tak dlouho, dokud nenarazíme na místo, které aspoň jednoho z nás nevyškolí. Následuje zastávka a instruktáž a zkoušení tak dlouho, dokud všichni neodjedou načisto, nebo dokud to všechny baví. Musím uznat, že projíždět blbej vracák, co je trochu do kopce a přes pár slizokořenů po šesté a myslet na to, abych neudělal chybu, rozhodně není nuda a vzhledem k tomu, jak se trail mění s každým průjezdem, ani úplná sranda. A začíná pršet víc. Po pár lekcích uphillu zvoní dvanáctá a je čas na oběd. Ten nás čeká v místě ubytování, jelikož nepršelo nijak moc a povětšinou byli všichni schovaní v lese, oběd proběhne v ustrojení, stejně tak hodina odpoledního klidu a ve dvě odpo už zase stojíme na kolech. Tentokrát už nahoru šlapeme bez zastávek a ve chvíli, kdy jsme nahoře, nás čeká lekce pumpování a klopenek na „family trailu“, vyloženě flowčkové záležitosti. A teď už prší fest.

Cestou dolekop.com už se nečeká na naše chyby, ale jednoduše se zkouší a ukazuje, ukazuje a zkouší a tak vůbec. A prší jak debil. Okolo šesté příjezd na ubytko, bahno a voda všude, nyní přichází ke slovu taška Nutrend, do které nejenom já cpu všechno dnešní oblečení a odsouvám tento problém na budoucího Čerta. Ti odvážnější se vrhají i do pokusu o praní v umyvadlech ve společné koupelně, nicméně si, spíše než čisté oblečení, vyslouží prokletí až do sedmého kolene od nešťastnice, která dostane za úkol úklid onoho sociálního zařízení. Večeře je v hotelu Kopřivná, asi 100 schodů od našeho ubytka, kde shodou okolností točí i velmi slušnou Plzeň. Ale co to budu dlouze popisovat, večere, vyčůrat, namazat vidlici, namazat sebe a spát.

Ráno nás vítá mírným deštěm a jelikož skoro celou noc propršelo, v hlavě našeho instruktora se při nakládání si snídaně ze švédského stolu rodí zvrhlý plán, „ideální čas vyhnat je na sjezdovou“. Dopoledne sice milosrdně zkoušíme klopky, odklopky a skákání na „bikeparkové“, po obědě je ale sjezdová jasná. Ve zkratce… Zadarmo to rozhodně není, ale přežijí všichni, a cenou lekci, jak se chovat na kamenech a kořenech, přes které teče voda, si budou pamatovat všichni. Pak už jenom dobrovolná session na spodním dablu a všechny čekal odjezd domů.

První Bike Camp Kamila Tatarkoviče, který byl umožněn díky podpoře firem FUNSTORM, NUTREND, VELO, FDF BIKE SHOP, COMMENCAL, ION a bikepark Kopřivná, projel hladce jak Minion bahnem, bez zranění, se srandou a nedá se ani říct, že by počasí nepřálo. Jezdit, když je venku slušně, to dělá každej, ale většina účastníků se shodla na tom, že dokopat se k ježdění, když venku padá voda, je jedna z nejtěžších částí horské cyklistiky. Já si užil maximálně a můžu ho všem doporučit. A pokud vás neláká šlapání do kopce, v letní sezóně Bikeparku Kopřivná (jehož kompletní spotcheck přineseme hned, jak se rozjede laso) proběhnou dva Freeride/DH kempy pod stejným vedením, jenom mnohem víc doleKOP.COM.
A ještě osobní dodatek, můj největší dík rozhodně patří Kamilovi za uspořádání super akce v super lokalitě, Filipovi za to, že mi ukázal rozcvičkovou metodu známou jako „leze žába po žebříku“, Zuzce „kraslickému zekonovi“, že díky jejímu vedení ve výjezdech se každý uphill zdál snesitelnější, chirurgovi Víťovi za jeho dotazy, které mi umožnily učit se hodinu trialovat a Slavovi za to, že mi ukázal naprosto inovativní přístup k volbě převodů.

Foto: David Kužela