Report: Cannondale Enduro Tour Dabo - na oči a ve Francii

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 16.4.2015

Je nesmysl najet během dvou a půl dne přes dva tisíce kilometrů kvůli jednomu závodu? Ne, není, pokud jedete do Francie na enduro závody pořádané Jerome Clementzem! Pro zahájení naší letošní závodní sezóny jsme si společně s ZR vybrali Cannondale Enduro Tour v Dabo.



V pátek odpoledne nabírám Znojemskou raketu Ríšu Sýkoru a společně vyrážíme směr Francie. Plán byl jasný, co nejrychleji se přesunout na východ Francie, tam v sobotu pojezdit s Oskarem a jeho italským kámošem Manuellem v Guebwilleru a na neděli se přesunout do Dabo, kde odpálíme tu naši závodní sezónu.



Fanoušci fandili



Plán bleskového přesunu malinko komplikuje zácpa u Plzně a poté ještě jedna v Německu u Norimberku, postáli jsme si docela dlouho a následný pohled na Ferrari rozložené na prvočinitele by asi fanoušky této italské značky nepotěšil. Nicméně po 950 kilometrech parkujeme v Guebwilleru na parkoviště a upadáme do komatu.
Ráno doráží Oskar s Manu, nasedáme do auta a vyrážíme na kopec Grand Ballon, nejvyšší to místo Vogéz, s vrcholem 1424 metrů nad mořem. Kromě mě zde zbytek party byl již několikrát a Manu, ten tu zná každý kámen. Počasí na vrcholu je nepříjemné, ale cesta po trailech dolů ho mnohokrát vynahrazuje. Čekalo na nás přes tisíc výškových metrů převýšení sjezdu, několik super trailů a návštěva bydliště Jeromé Clementze v Buhlu – s takovým potenciálem za barákem už chápu, proč Jeromé jezdí tak, jak jezdí. Po třech hodinách návrat k autu, dnes to bylo rozhodně příjemné rozjetí před nedělním závodem.




Dominanta celého Dabo – hrad – během závodu jsme jej viděli ze všech stran



Odpoledne se přesouváme do Dabo, malé, ale dost dlouhé vesnice v okolí lokální dominanty – na vysokém ostrohu postaveném hradu. Stejně jako v drtivé většině ostatních francouzských měst a vesnic, tak i v Dabo je cyklistický klub a velké množství legálních trailů. Část z nich jsme měli možnost při výjezdech poznat a jsou to velmi příjemné hravé trailíky, které potěší na duši i když po nich jedeš jen do kopce.

Ale my tu nebyli kvůli oficiálním trailům, my tu byli kvůli enduru, kvůli závodění. A když enduro, tak ve Francii! A když ve Francii, tak jedině na oči! Ani Jeromé Clementzem pořádaný seriál Cannondale Enduro Tour není výjimkou.




Důkaz, že jsme tam fakt byli.



A že je enduro na oči ve Francii populární potvrzuje i to, že online registrace na celý seriál byla plná snad během pěti minut a to je limit 330 závodníků na každý závod. V sobotu odpoledne je na místě minimum lidí, kromě pořadatelů jen pár jezdců ze vzdálenějších oblastí Francie, Německa či Belgie – v neděli ráno to vypadá úplně jinak, vesnice má snad dvojnásobek lidí než normálně.




Mladej komentuje, starej startuje – Clementz family



Registrace a start závodu je v Col de la Schleif (necelých 750 metrů n. m.), nechybí frontička na čísla a chipy, ale aspoň je čas probrat taktiku. Během čekání potkáváme další dva závodníky z Čech, borci vyrazili na dovolenou a v rámci ní mají naplánováno pojezdit ve Francii a ještě objet dva závody Cannondale Enduro Tour, zde v Dabo a následující týden v Belfortu.




Něco se pokazilo? Neva, mekánik ze Sramu zadara opraví



Dnešní závod je vypsán na celkem 33 kilometrů, 1500 metrů dolů a 1200 metrů nahoru, čeká na nás šest RZ a v nich dvanáct ostrých kilometrů. Trasu připravili členové místního klubu, posvětil jim ji Jeromé Clementz, který neustále pobíhá okolo startu nebo cíle, kde řeší, zařizuje a komentuje. Jeho přítelkyně Pauline je zase u registrace a časomíry, Jeromův otec má na starosti start do závodu a mladší brácha Pierre drží prapor rodiny v závodním pelotonu – ideální rodinný podnik.



Další francouzská enduro hvězda na startu Elliot Trabac (vlevo)



Popisovat jednotlivé erzety nemá smysl, jednak si je nepamatuji, druhak některé zážitky jsou nepřenositelné. Uvedu jen střípky, první RZ – nemůžu chytnout rytmus a hrozně se s kamenitou tratí peru, v jednom zakysovacím výjezdu předjíždím tělnatého německého závodníka, se kterým poté jedeme po dobu celého závodu. Osobně jsem ho přejmenoval na Tlustá Berta.




Remy Absalon potvrdil roli favorita a zvítězil (vlevo)



Druhá RZ – začíná rovinou, opět nemůžu chytnout tempo, ale to už jsem v hrabance, super, říkám si – to je na co čekám. A jak se v duchu raduji, že jsem v hrabance, tak najednou v ní i ležím, koncem osmistovek řídítek totiž štrejchám o skálu a levá záslepka je pryč, ródla zavřený a já na držce. Zvedám se a pokračuji, o kus dál následuje průjezd mezi stromy a já přicházím i o pravou záslepku. Naštěstí nepadám, ale sebevědomí je hodně dole. Ani Tlustou Bertu jsem nedojel…




Umět si obhodit zadní kolo v strmých „vostovosumde­sátkách“ dost pomáhalo



Ostatní čtyři erzety mě splývají v jeden obrovský zážitek – bylo dobré, výborné, vynikající a mega boží. Nechybělo nic co by pořádná enduro trať měla mít – technicky náročné úseky, hravé houpavé sekce, skoky, switchbacky, ale i nechybí ani výjezdy, nicméně v rozumné míře, vždy když už docházeli koně, tak se trať pokaždé otočila směrem dolů. Z velké části se jede na nově namotaných trailech připravených jen pro tento závod, takže milovníkům hrabanky zde srdce jen plesá. Přestože byly RZ náročné, v cíli každé z nich jsem si říkal, toto je to, co chci jezdit na závodech. Délka jednotlivých rychlostek byla v mém podání okolo pěti minut.




Cílový prostor a fronta na pizzu.



Po cíli šesté RZ následoval krátký transfer do cíle závodu, zde odevzdávám čip a obratem dostávám od usměvavé Pauline moje výsledky. Žádné čekání, hned víš jak si zajel a tvoje aktuální pořadí.

Francouzi jsou velmi rychlí a jezdit na oči umí. Ani taková hvězda světového endura jako je Remy Absalon nemá první flek jistý, důkazem je, že v několika erzetách našel přemožitele. Celkově sice vyhrál, ale nebylo to s nijak drtivým náskokem. Já nakonec skončil na 67. místě s téměř čtyři a půl minutovou ztrátou na prvního (jeho čas byl 24:02), ZR byl rychlejší a dojel 58., Oskar 156. a další dva Češi z BeerBoys Racing týmu Petr Fraňo 292. a Petr Březina 294., celkem do cíle dojelo 301 závodníků a závodnic (výsledky zde).




And the winner is Remy Absalon, 2. Ludovic Oget, 3. Eliott Trabac



Celkově bych náš výlet do Francie hodnotil velmi pozitivně, rozhodně nelituji 2300 km cestování a 23 hodin v autě. I kdybych už letos nejel žádný podobný závod, tak jsem spokojený, udělat si highlight sezóny hned prvním závodem se nepodaří každý rok. Navíc podobně kvalitní ježdění u nás nezažiješ, i když Zadov má taky své kouzlo… (poslední věta obsahuje ironii, pozn. red.).





Foto: Bilger Lionel Photographie

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


anonymní uživatel .... 19.4.2015 v 13:48

co je to za vidlu? ta oranzova...

anonymní uživatel kulda (honziq [zavinac] email.cz) 18.4.2015 v 0:00

jasan.dík za reakci a vyjasnění : )

profilová fotka Keli (keli [zavinac] dolekop.com) 17.4.2015 v 8:42

kulda: Po pravdě řečeno Trilogy mě vůbec neláká, objet ve třech dnes "půl Čech" kvůli několika delším RZ a zbytku kraťoučkých RZ sprintů se mě nechce. Nehledě, že to není na oči, jelikož část jezdců si závod nebo jeho úseky předem projíždí...

anonymní uživatel kulda (honziq [zavinac] email.cz) 16.4.2015 v 10:03

prima repec a bezpochyby i ježdění!
měl bys už konečně zkusit trilogy (nejen keli,ale všichni "enduristi") ,nebudeš tak světovej , ale terény megakvalitní (skoro jak na zadově : )) a pošetříš pár desítek hodin v autě,nějaký dukáty, nemluvě o podpoře domácí scény
ciao za řidítkama : )

anonymní uživatel ... (...) 16.4.2015 v 9:14

zadov.. :D

anonymní uživatel Ondra 16.4.2015 v 8:31

pěkný, supr výsledky, gratulace

Přepnout barvu pozadí