Přemek Tejchman vs. EWS - Chile

Autor: Přemek Tejchman, vydáno: 15.4.2016

První kolo Světové enduro série, která se odjelo v čilském městě Corral, očima Přemka Tejchmana. První test fyzičky a techniky na těžkých tratích v drsné konkurenci. Přema však nezklamal a jeho výsledek dává velkou naději do dalších závodů.

Po zrušení Evropské enduro série vyvstala pro mně otázka, co dál. Velkým otazníkem a zároveň lákadlem je objet Enduro World Serii celou. Všichni, kdo mě znají, vědí, že moje cíle přesahují daleko za hranice lidského chápání. Tudíž otazník byl rychle rozluštěn.

Zimní příprava docela utekla také díky tomu, že první závod začínal už koncem března v Jižní Americe, kde se hned jely dva závody EWS. První závod se konal v Chile ve městě Corral. Závod byl rozdělen dvou dnů plus dva dny tréninku. Každý den na nás čekaly 3 RZ s výjezdy po vlastní ose. Dva dny tréninku tudíž obsahovalo 100km a něco přes  3000 m nastoupáno. Transfery byly hodně výživné, z 80% jsem jel nejlehčí převod, protože to jinak nešlo. Poctivá dávka kilometrů najeta při tréninku mi měla dodat pocit jistoty na závody :-). A je tu sobota – první závodní den. První RZ začínala dost těžkým šlapáním, kluzké kameny střídalo lepící se bláto. Po chvilce trápení se to konečně rozjelo i samo a bylo načase ukázat, jak kdo dokáže měnit rytmus z rychlé jízdy do pomalé techniky. Já v první části udělal pách chyb kvůli kluzkým kamenům, ale snažil jsem se nikde nevyklopit.

Jednička byla brzy za mnou a hurá – znova hodinku do kopce. Druhá RZ byla z první půlky hodně rovinatá, samá zatáčka, naštěstí ty zatáčky na sebe navazovaly. Druhá část byla zase hodně šlapavá, prudká a technická. Všude byla spousta prachu. Mně se dařilo, snažil jsem se držet rytmus a šlapat, co to šlo, bohužel asi sto metrů před cílem přepíchli jednu zatáčku a já to nestihl ukočírovat. Šel jsem po hlavě ze stráně dolů, prach se zvedl a já se rozmotával z pásky. Když jsem se vyškrábal nahoru ke kolu, musel jsem srovnat řidítka, která byla úplně šejdrem. Přes to málo, co jsem viděl přes brýle, jsem to plužil do cíle. Prach jsem měl úplně všude, skřípal mi i mezi zubama a mraky času, co jsem měl, byly v čudu… No nic, jde se dál, si říkám… to zvládneš.

Další hodina a něco do kopce… Bylo krásné teplíčko – na koupání, takže jsme se trošku zapotili. Třetí RZ byla v první části hodně fyzicky náročná a druhá zase hodně rychlá – po úzké cestě mezi stromy po samých kořenech… sebemenší chybka vás stála stopku o strom a jelo se zhruna 35km/h. Mně to v jednu chvíli uklouzlo v zatáčce a já si klekl, ale jinak jsem byl spokojený. První den byl za mnou… Po prvním dni jsem průběžně 47., nicméně zítra to chci vylepšit, si říkám…

Je tu druhý den a první RZ, která byla v horní části hodně technická – mezi stromy, dolní zase hodně rychlá. Museli jsme ukázat, jak kdo umí držet a rychle reagovat na změny tratě po závodnících před ním. Já jsem se vůbec do toho nemohl dostat… až lehce před cílem se to zlepšilo. Tam jsem jen kroutil hlavou a říkal si, co to se mnou je, že takhle to moc nevylepším.

Pátá RZ začínala opět rychlou technikou mezi stromy, pak dost fyzické šlapání, i když jsem přes zimu něco dělal, málem jsem umřel. V poslední části byly technické zatáčky – z totální stráně. Nevím, jak to, ale trať klouzala, jako by v noci pršelo. Tak bohužel mám dva pády a jednou jsem vymotával pásku z kola. 

A znovu hodinu a půl do kopce. Šestá a zároveň poslední RZ byla hodně ratata na vrata… představte si vyschlej potok nebo vyplavené kameny a vy to tam musíte držet, co to jde. Modlíte se, ať se dožijete cíle. To byla vrchní část. Spodní pasáž už byla o tom, kdo se méně bojí to pustit úvozem dolů, kde každou chvilku bylo hodně kamenů. To prostě nejde popsat. Nicméně se 6 RZ jsem spokojený, že jsem poprvé nespadl a předvedl, co umím, i když i tam dost drobných chyb bylo.

Po ne moc vydařeném dnu, jsem se posunul na 53. místo, se kterým jsem byl moc spokojený. Po tom všem na 20. místo mi chyběla asi minuta, kterou jsem určitě ztratil pády a problémy. Tohle je to, co mě žene do dalšího boje.