Fotostory: ,ZAM 5 - svět zpoza řidítek

Autor: Gaspi, vydáno: 26.4.2016

Jak vypadá Tchaj-Wan zpoza řidítek? Tchaj-Wan je tak rozmanitá země se spoustou scenérií, kterou si každý uživatel internetu dokáže vygooglit… ale tady na místě se váš pohled lehce změní. Využij šanci podívat se za řídítka Gaspiho, který sjel nejeden kopec na ostrově.

Trail protínající rozsáhlou oblas výsadby stromů připomínajících palmy, ale…! Není to jen tak ledajaká palma. Jde o areku, z níž se sklízejí arekové oříšky známé pod pojmem betel nuts. Je to přírodní nakopávák, který užívají například řidiči kamionů. Bohužel dlouhodobé užívání vám kompletně vymlátí piano (zuby).

Betel nuts se z nějakého důvodu prodávají v papírových krabičkách s polonahými Tchajwankami. U silnici je samozřejmě taktéž prodávají Tchajwanky. Oblečené.

Jak jinak se dostat do chrámu než po visutém mostě – po silnici jezdí každej strejda. Národní park Taroko je jedna z nejkrásnějších oblastí Tchajwanu.

Za lanovým mostíkem je klid, několika patrový chrám, fontánka a poutík zde může meditovat třeba u pozorování obřích motýlů.

Když už tě nudí i cesta po betonu, tak šup do zavlažovacího kanálu, který napájí rýžová pole v oblasti Chua-lien.

Aneb tam nechceš spadnout. V tomhle vlhku ti hadry neuschnou ani za dva dny.

Mlha na historickém trailu vedoucím přes pohoří Nenggao s vrcholy přes tři tisíce metrů se čím dál výše stupňovala. Stačilo by lehce cuknout do bílé tmy a letíš 200 metrů dolů.

Kameraman Márty tady skoro ztratil drona. Není se čemu divit, když pilotoval v počasí, v němž si neviděl ani na své boty.

Dojezd k řece na freeridovém spotu, který jsme si vyhlídli na dvou kilometrovou vzdálenost ze silnice.

O den později Gaspi našel něco podobného, ale bohužel bez šance dostat se nahoru.

Po úspěšném sjezdu další prudké stěny ve strašném horku je parta připravena si užít ještě větší maso v 43°C termální vodě v horském lázeňském rezortu Jui Sui (6a).

Rozpálená stěna na horním toku říčky ústící do vodní nádrže Tseng Wen a kluci fotící a filmující z protějšího břehu.

Všechno musí hned dolu nebo se uvařím!

V okrese spadající pod druhé největší město Kao-siung leží i oblast “Měsíční krajiny”. Těsně před západem slunce jsou kopcivité útvary z jiné planety dokonale romantické, ale ze snění vás okamžitě probere ostřice nabroušená jak žiletky.

Všude za hranicemi otevřených prostranství ”Měsíční krajiny” číhá hustá džungle se spoustou nástrah včetně tohoto malého pavoučka o rozpětí končetin dobrých 15 cm.

Další dojezd trailu k síti rýžových polí a kudy teď dál? No přece po “skinny” betonu…

a pak pohoda u budhistického chrámu s miskou rýže a nasekanou slepicí.

Jeden z nejznámějších trailů Taiwanu z Pohoří pěti prstů končí nad rušnými ulicemi hlavního města Tchaj-pej.

Po skončení natáčení se Márty brodí s Olympusem za zády vegetací a řve hadicéé… hadicééé… jo a pavoucíí, ty volééé!

Adam někdy musel skákat z trailu do džungle …co by pro fotku neudělal… třeba se vyfotil před cedulí značící cyklookruh podél horského jezera.

Takhle to vypadá, když tlačíte kolo v prudkém větru na vrcholky z průsmyku v 3 650 m. n. m.

Některá místa končí kaňonem a není cesty zpět díky divoké vodě, která v deštivých obdobích mění krajinu vteřinu po vteřině.

Cesta napříč ostrovem je dost klikatá a dlouhá, ale místní dělníci jsou zvyklí jezdi každý den na korbě stejnou trasu, aby v horách udržovali průjezdné cesty sužované tajfuny a zemětřesením.

Otevřená část trailu nad hlavním městem Tchaj-pej a závěrečné selfie s lokálním guidem Davidem Hsu s agentury SimpleGravity, který nás provázel po Pohoří pěti prstů.

Lechtání sedla na odlehlém bike spotu vybudovaném lokály u vojenské základny Sin-chua ve středu Taiwanu.