Testování: s Rock Machine Blizzardy na Ještědu

Autor: Čert, vydáno: 19.9.2016

Je jasné, že pokud se objeví nová štika v českém enduro rybníce, budeme ji chtít projezdit naruby a zase zpátky. A díky Spacemanovi, jsme měli tu možnost.

O novém Blizzardu už jsme psali. A ne jednou, ovšem důkladnější předčasný test vám můžeme přinést až teď. Jelikož jsme byli s Kelim oba a oba máme mírně odlišné názory na ježdění i život, rozhodli jsme se, že si srdíčka vylijeme oba zvlášť.
Takový byl prvotní plán, ale Čert mně ukradl všechny myšlenky, takže ode mne se toho moc nedozvíte. Pozn. Keli.

Prostě jsme se jeden den sešli pod vrcholkem Ještědu, naladili si kola a šli jezdit. Blizzard je ve dvou variantách. Buď 160mm zdvihu a klasické 27,5 kola nebo 140mm zdvihu, trochu vzpřímenější geometrie a kola 27plus. Takže otestovat dvě kola a domů. Moment. Tady přichází čarování. Jak už jsem psal minule (Rock Machine 2017 – vyzkoušeli jsme Blizzarda), RM mají poměrně otevřenou velikostní politiku, takže každý model chci vyzkoušet ve dvou velikostech, mám 175 cm a nevím, jestli radši 17 nebo 19 palců. A k tomu všemu, jde do pluskového modelu nacpat 29 ráfky a vytvoříte v vysokozdvihový 29 trailbike. To nám děla ve finále 6 kol, co musím projet.

Začínám na plusku. Nemám rád pluska. Jako první testovací trail je vybrána první RZ z letošního endura, kdo byl, ví, že je to spíš rychlá trať, co místy docela drncá, pomalých technických míst moc není, snad až na pár zavřených zatáček v poslední třetině trati. Takže se rozjet a držet to!

O novém virtuálním systému odpružení už jsme toho napsali dost a musím se opakovat. Prostě fantasticky funguje, nebojím se říct, že se jedná o jedno z nejlepších, ne-li nejlepší systém který jsem v posledních letech jezdil. Ve srovnání s VPP je systém stejně citlivý, stejně jede, ale co mě baví – je daleko progresivnější. Nemusíte tolik řešit, jestli máte nafoukáno 25 nebo 30% sagu. U RM můžete foukat daleko míň, než u ostatních značek, stejně nejdete na doraz. Je to výhodné jak pro hobíka, tak pro závoďáka. Protože i když si nafoukáte málo tlaku pro maximální pohodlí, nebude se kolo propadat do zdvihu. A naopak, pokud máte rádi spíš tvrdší nastavení, stejně budete foukat trochu míň než u konkurence, takže bude kolo citlivější. A přitom pořád pojede. Tenhle virtuál je prostě super.
Naprostý souhlas, zadní stavba je neuvěřitelně citlivá a přitom hodně progresivní, to mě bavilo, to pohodlí, nic nedrncá a i ta nejmenší nerovnost je polknuta jako lžička jogurtu. Při jízdě zjišťuji, že se poměrně často směji jako idiot jak mě to kolo baví, pozn. Keli.

Co je míň super, jsou pluska. S Kelim jsme se shodli, že pokud je máme shrnout jednou větou, bude to věta „je to prostě divný“. Jo, pokud nejedete moc rychle, kolo docela drží, dá se docela ovládat, ale pneumatiky se bortí. A prostě tolik nejede. Největší problém ale vidím v doopravdy rychlé jízdě. I přes to, že zadní stavba chodí dobře a kolo je jinak geometricky docela stabilní, pluska se prostě nedají dobře ovládat a hrozně zhoršují zážitek z rychlé jízdy. Kolo se pod váma „plaší“, je potřeba hodně pevně držet řídítka, dávat pozor kam to narvete atd. Není to ono. Dávám pár jízd, ale pluskové kolo mě prostě nebaví, určitě může být vhodným kolem pro jiné jezdce v jiném terénu, pro mě na Ještědu ne.
Já měl největší problém s odezvou od terénu, obrovské gumy na širokých ráfcích a to na Rockmašinách byly jen s šířkou 2,6 palce ti dokonale odfiltrují po čem jedeš, přejedeš cokoliv, ale v podstatě o tom nevíš. Grip je sice úžasný, ale pocit, že kolo neřídím je zde pořád. Pokud máš kolo, alespoň v ruce, troufám si říct, že tě pluska nezaujmou. Pro všechny ostatní to je možná dobrá cesta. Pozn. Keli.

Další je na řadě sedmadvacítka se 160 mm v sedmnáctce velikosti. Zábavné a přitom rychlé kolo. Opět hraje prim zadní odpružení, funguje pekelně dobře. Svůj podíl má na výborných vlastnostech i opravdu krátká zadní stavba, 425mm je aktuálně opravdu spodní hranice u všech značek. A je to skvělé. Na běžné ježdění pro radost a semtam enduro závod je pro mě 17" ideální. Jelikož mám ale závodní ambice a poměrně často jezdím do bikeparku, chci sjezďák. Sjezďák na kterém vyjedu do kopce. A přesně to je pro mě Blizzard ve velikosti 19 palců (jelikož velikosti budou 17" (M), 19" (L) a 21" (XL). Kolo, co je nízký, dlouhý vepředu, krátký vzadu a tlumení je nekonečně citlivé a nekonečně progresivní. Jo!! Kolo co mi může posloužit stejně tak dobře na enduro závodech i v bikeparku.
Já se svojí výškou 185cm volím velikosti L a ty vyhovují, nejsou ani krátké, ani dlouhé, prostě přesně akorát. Na větší velikost bych určitě vozit mohl, ale ta zábavnost by byla ta tam, pozn. Keli.

Zbývalo vyzkoušet, co se stane, když narvete 29" kola do pluskového rámu. No a jak jsme se s Kelim kolektivně shodli, vznikne jedno z nejuniverzál­nějších kol, co jsme kdy jezdili. Samozřejmě tady se hodí vzít si tu menší velikost, vzhledem k větším kolům získáte stabilitu ve vyšších rychlostech a v prudkém terénu i na menším rámu. A přitom právě díky menšímu rámu si kolo zachová hravost. Tuhle improvizovanou devětadvácu už jsme jezdili na nové sjezdové trati, na které se nedávno odjel Český pohár. A byla skvělá! S lehoučkýma karbonovýma ráfkama od Max1 se i mě 29 dobře ovládala a přitom nebyl důvod se bát to kamkoli „nasrat“.
Já jsem byl s projevu 29" kol v tomto pluskovým rámu naprosto nadšený, nejlepší trailová devětadváca co jsem za poslední dobu jezdil. A měl jsem přitom přímé srovnání s Specialized S-Works Stumpjumper 2017, který jsem jezdil den předtím, pozn. Keli.

Mít doma v garáži Blizzard 27 ve velikosti 19 a Blizzard 27+ s devětadvácama ve velikosti 17 by mi pokrylo jakékoliv potřeby na kola, aniž bych musel opečovávat sjezďáka. Rock Machine udělal pořádný krok do světa moderních kol a moderního bikingu a já jsem rád, že se nějaká česká firma konečně takhle odvázala.
Sjezďák je sjezďák, Blizzard má k němu blízko, citlivost, jízdní projev, ale jednokorunka a menší zdvih – to prostě sjezďák není. Super enduro kolo ano, ale sjezďák ne, pozn. Keli.

Abych jenom nechválil, jelikož jsme testovali defakto produkčně osazené kola, první co musí pryč, pokud si tohle kolo pořídíte, jsou pláště. Levné Schwalbe jsou opravdu tragédie. Obzvlášť kvůli jejich speciálnímu casingu, tedy výztuze bočnice, který je mezi jezdci známý jako „papírový casing“. Je sice fajn, že z gumy potřebné na výrobu jednoho High Rolleru dokáže Schwalbe vyrobit tak 5 pneumatik, při jízdě v kamenech se to moc nehodí. Výsledek byl tři defekty za jednu jízdu po DH trati.
V tomto naprosto souhlasím, na kamenném trailu s papírovými Schwalbe navíc na duších pohoříš, nám s Čertem se nepodařilo ani jednou dojet až do cíle sjezdové trati. Ale já byl už skoro na dohled…, pozn. Keli.

Ke komponentům se váže i druhá poznámka. Je škoda, že když už se podařilo vyrobit kolo s opravdu nízkou hlavovou, jsou na něm nasazené řídítka s minimálním zdvihnutím. Sice RaceFace, ale nízké. Nevím, jak to máte vy, ale já a se mnou spousta závodníků, máme rádi, když je představec co nejníže a je možné použít 25mm (i víc) vysoká řídítka. V tomhle ohledu mě mrzí použití kvalitních, ale nízkých klacků, mě by bylo trochu líto je zahazovat. Ideální úchop si to ale žádá.
Nízká řidítka nevidím až takovou nevýhodu, prostě si dáš pod představec podložku. Osobně jsem zvyklý mít představec hned na hlavovce, ale u RM jsem pod něj musel dát podložky, protože jinak byl kokpit opravdu velmi nízko. Na rovinaté trati to ale nemusí být nevýhoda, spíš naopak, pozn. Keli.

Nový RM se povedly. A jejich cenovky taky. A tečka.

A já týmu okolo Járy Spěšného můžu jen zatleskat, nový Rock Machine Blizzard mě uchvátil a už vím na čem budu jezdit příští rok, pozn. Keli.

Geometrii a ceny a další info najdeš v jednom z předchozích článků Rychlé představení: Rock Machine Blizzard – české enduro s virtuálem.

Foto: Jan Tandler