Editorial: paralelní svět enduro závodění

Autor: Keli, vydáno: 13.3.2019

Enduro závodění jako takové je hitem, enduro umožňuje na jedné dráze závodit jak začínajícím hobíkům, tak naopak i absolutním profíkům. Závodů, těch oficiálních je spousta, ale minimálně českým specifikem jsou závody neoficiální.

Ano, v České republice se každoročně koná velká řada závodů určených pro širokou závodní veřejnost, máme zde již dlouhá léta skvěle organizovaný seriál Enduroserie, nově i několik závodů na oči Blinduro a poté pár dalších jednotlivých závodů a to včetně Mistrovství ČR. Mimo těchto závodů, kam se může přihlásit opravdu každý, jsou zde i závody neoficiální – ilegální. Takové, na které se dostaneš jen s pozvánkou. Na spočítání těchto ilegálů by vám nestačily prsty na obou rukou a nohou, množství ilegálů v ČR zásadně převyšuje počet závodů oficiálních.

Ilegální závody jsou, tedy minimálně jejich množství, českým unikátem. V žádné z okolních zemí jich tolik nenajdeš, na Slovensku jich také pár je, ale tato země je výjimkou. Třeba v takovém Polsku nic podobného téměř neexistuje a taktéž Rakousko či Německo je na tom stejně, tam od doby, kdy v těchto zemích šla do módy hnědá barva košil razí heslo „Ordnung muss sein“ a ilegál je zapovězen. Situace v Itálii a Francii je jiná, závodů je tolik a v tolika různých formách, že není třeba pořádat ilegály, protože si vybere každý dle libosti.

Proč? Proč vznikly ilegální závody? Na tuto otázku najdeš spoustu odpovědí. Jako alternativa velkým závodů – velké závody se stovkami lidí, obrovským depem a spoustou stánků části bikové komunitě úplně nevoní a preferují spíše komornější atmosféru s partou blízkých spolujezdců. Jako alternativa v obtížnosti – ilegální závod pouze pro zvané – to pořadatelům umožní naladit závodní dráhy tak jak chtějí. Často nechybí náročné úseky, které jen tak někdo neprojede, také místa i potenciálně nebezpečná, která by si na oficiálním závodě asi vyžádala daň na zdraví některých účastníků.

Stinnou, ale i světlou stránkou ilegálních závodů je právě jejich ilegalita. Ilegalita je důvodem, že informace o závodech jen těžko najdeš veřejně, vše je ukryto pod pláštíkem tajemna většinou na temné straně internetu. Šíření informací o takové akci může jít je do prověřených kruhů.
Pořádání závodu „na tajňačku“ na jednu stranu výrazně usnadňuje konání akce, není třeba souhlasů či povolení, neexistují v podstatě žádná omezení. S nadsázkou, vše je povoleno. Opačná strana mince již tak sluníčková není. Závod bez povolení ať již místních autorit či vlastníků pozemků může organizátorům přinést spoustu nepříjemností, od nevraživých pohledů přes slovní potyčky až po ukončení závodu ze strany policie. To je riziko, které na sebe organizátor bere. Však ale víte jak to je – „no risk, no fun“.

Kde se v ČR jezdí? Všude. Ano, ilegálních závodů je spousta a jezdí se naprosto všude, na východě, na západě, na jihu i na severu a nezapomeňme na zbytek republiky. V některých oblastech je závodů tolik, že vznikají lokální seriály. Člověk je od přírody tvor soutěživý a zazávodit si na lokálních trailech, na těch které máš najeté nejvíce je pecka. Takže většinou ilegály vznikají v okolí neofiko trailů a zase, takových trailů je nespočet.

Jak se tam dostat? Těžko. Platí zde totiž pravidlo: „Ilegály nehledej, oni si tě najdou sami!“ Získat pozvánku znamená být vyznamenán, poctěn. Pokud chceš nakouknout do světa ilegálů, znamená to jediné, znát ty správné lidi. A ani to často neznamená, že pozvánka přijde.

A paralelní svět závodění vlastně v podstatě není žádné endurospecifikum, ilegály jsou ve všech disciplínách, od pumptracku až po sjezd. Držíme palce všem pořadatelům! Ilegálům zdar!