Editorial: Čert - moje nejlepší kola za rok 2018

Autor: Čert, vydáno: 5.3.2019

Když je ta zima, všichni se nudí a vzpomínají, tak jsem taky jeden dlouhý zimní večer, v křesle u krbu, resp. před televizí kde zrovna hořel nějaký les, zakroužil skleničkou a v ústech poválel hlt kvalitního, v dubových sudech zrajícího piva a popřemýšlel, jaká kola mě to letos nejvíc oslovila.

Takovým hrubým odhadem jsem za rok 2018 projel něco mezi 30 a 40 koly různého zaměření, různých zdvihů, různých cen i různých materiálů. Tohle rozhodně nemá být vyhlášení nejlepšího kola loňského roku. Spíš takové ohlédnutí, co se zase přihodilo.

Orange Alpine 6

Jako první si asi zmínku zaslouží můj loňský Orange Alpine 6. Kdysi dávno, byl Orange moje první opravdické kolo, pevňák s kdovíjakou závodní minulostí koupený z druhé ruky za peníze z první brigády. No prostě kompletní sentimentalita.

Doba pokročila a já mohl celou loňskou sezónu, díky lidem z distribuce.sin­gltrek.cz, jezdit na top olepeném super-enduro modelu Alpine 6. Jednočep se závodně naladěnou geometrií a zaměřený nejenom a ježdění závodů, ale hlavně ježdění závodů hodně často a hodně dlouho.

Jo, je to jednočep, tím pádem když brzdíte, tak zadní stavba moc nechodí. Taky je potřeba mít komplikovanější a hlavně výborně naladěný tlumič, aby kolo dobře fungovalo při šlapání. V tomhle bych mohl ještě chvilku pokračovat, Alpine 6 je prostě kolo, které má na jezdce poměrně vysoké nároky. Ale odměnou mu bude naprostá poslušnost a hlavně nesmrtelnost rámu. Orange za vás na trailu práci neudělá, všechno si budete muset oddřít sami, on prostě jenom reaguje na všechny povely jezdce. Pokud ale najedete na prudký náročný trail a jste na tohle kolo zvyklí, nejel jsem nikdy na moc lepších. Je to jako sednout do starého sporťáku. Prvních pár desítek kilometrů se vás v každé zatáčce pokusí zabít. Pak se najednou něco zlomí a vy z něj nebudete chtít nikdy vylézt. Tak to bylo s Alpine 6. Není to trailbike na snadné tratě. Ale jakmile jsme se spolu pořádně sžili a najeli spolu na odkloněné prašné a neuvěřitelné tratě vybraných ilegálních závodů, neměnil bych.

Navíc za celou sezónu obsahující nějakou tu tisícovku kilometrů primárně na těžkých trailech a závodech jsem s rámem neměl jediný problém. Žádné vakly, žádné prasklé čepy, žádné stržené šrouby, nic. Tuhý a rychlý rám na život. Určitě ne pro každého. Ale pokud chcete jezdit rychle z velkých kopců a chcete kolo, které vás neveze, ale vy ho musíte řídit, je Orange Alpine 6 geniální varianta. Celý test je tady.

Test zde.

Canyon Torque

Když zůstanu u vyšších zdvihů, vypíchnout si zaslouží už předloni představený freeride Canyon Torque. Známé jméno je zpátky a s ním se vrátilo i poctivé označení "freeridové kolo?. Pár let se takhle o kolech nemluvilo. A vlastně si to ani nezasloužily. Protože až s testem Torque mi došlo, že enduro ani superenduro neznamená freeride. Canyon vzal dvě závodní kola, sjezďák Sender a enduro Strive a z těchto kol vydestiloval Torque. Díky tomu vznikl čistokrevný frírajďák pro 21. století.

Torque, který dokáže absolvovat enduro závod v sobotu a sjezdový závod v neděli. Bez jakýchkoli změn v osazení. Můžete na něm týden jezdit ve Finale sjezdové tratě jako byste měli sjezďák a nahoru přitom jezdit po svých. Ne, není to enduro, není to kolo pro každého. Ale pokud jste sjezdař, co chce skákat velké skoky, jezdit rychle z kopce, závodit v enduru i sjezdu a přitom vzít stejné kolo a jet s kámoši na pivo a po cestě nasázet nějaké traily, Torque tohle všechno umí. Extrémně zábavný sjezďák co umí jezdit do kopce. Opravdové freeride kolo

Test zde

Santa Cruz Bronson

Santa Cruz je velké jméno a nese si sebou kult nejlepších kol na světě. Minimálně v internetových diskuzích se o tom vedou vášnivé pře. Loni jsem měl poprvé možnost delší dobu sedlat jedno z kol této značky, allmountain model Bronson. S plně přepracovaným VPP odpružením vycházejícím z Nomadu a geometrií zaměřenou na zábavnou jízdu kdekoli.
Rád mluvím o autech a proto i Bronsona, stejně jako Alpina přirovnám k autům. Zatímco orange je starý dobrý analogový sporťák typu Ferrari F40 či spíš lépe Jaguar E type, ovšem v moderních obleku, Bronson je moderní, elektronikou a nejmodernějšími technologiemi napěchovaný japonský sporťák. Obojí umí jet pekelně rychle, obojí je mega zábava ale jedno se vás tak trochu snaží zabít a to druhé vás naopak podrží a častokrát zachrání.

Bronson je naprosto neuvěřitelně zábavný trailbike který si libuje v hrabance ale i na udusaném trailu kdy skáčete z jedné boule do druhé. Stejně tak si libuje na závodní enduro trati a nebojí se velkých skoků ani prudkých sjezdů. Není to sjezďák a není to XC kolo, je to allmountain. Obrovsky univerzální kolo. To je ale jenom polovina jeho osobnosti. Ta druhá je právě oblast pohodlí a jistoty. VPP vám udrží přilepené zadní kolo na zemi ať se děje cokoli. Gripu máte nekonečno, kolo zastaví na pětníku, zatočí na desetníku a téměř nikdy vás nevyhodí ze sedla. Síla Bronsonu je totiž v univerzalitě. Je skvělý na jednoduchém trailu i na tom těžkém, je zábavný a přitom dovede být rychlý. Ale hlavně! Tohle kolo, jako jedno z mála, přijde geniální každému jezdci, bez ohledu na jeho skill. Stejnou porci legrace si na něm užije hobík co v pátek opustí kancl a vyrazí na traily za město, víkendový válečník co vyráží na pravidelné enduro závody ale i jezdec EWS světových kvalit. Bronson neni mini DH ani maxi XC. Ale je to úžasný univerzál pro každého, kdo chce na kole primárně jezdit z kopce a bavit se tím.

Test zde.

Transition Smuggler

Nakonec jsem si nechal kolo, které není nejuniverzálnější, nejvíc rider friendly nebo technologicky revoluční a nejvymakanější. Ne, je to kolo, které mi okamžitě padlo do ruky, okamžitě jsem věděl co po mě chce a přitom mě celou dobu testování nepřestávalo překvapovat. Taky je to jediná devětadváca v tomhle výčtu. Transition Smuggler. Malý zdvih, velká kola, moderní geometrie. A hlavně šílení tvůrci, kteří každé kolo „vymýšlí pro párty“ a nebojí se nálepku „designed to party“ nalepit na každý rám. A že tahle vize není jenom nálepka vám potvrdí každý, kdo se na Transitionu někdy svezl.

120mm trailbike na velkých kolech s geometrií závodního endura, tuhým rámem a jednoduchým čtyřčepovým odpružením. Nasednete na kolo, šlapete na kopec. A říkáte si, tý jo, na ty zdvihy a velká kola by to klidně mohlo do kopce letět rychleji. Posed je spíš relaxační. A pak se kopec zlomí směrem dolů a vy si uvědomíte, proč je tohle kolo dělané tak, abyste mohli odpočívat do kopce. A s dovolením se tady odcituju.

„Přece není možný, aby kolo co má 120mm zdvihu vzadu, 140mm zdvihu vepředu a "XC rozměr“ ráfků bylo tak… Tak strašnej motokros. To je to slovo. Čekal jsem leccos, hravost, slušné sjezdové vlastnosti… ale rozhodně jsem nečekal, že druhý den půjdu na svoje traily s hráběma, lopatou a šestipivem abych na dva skoky přiházel větší odpaly a ze dvou už dávno spadených a rozbořených skoků z roku 2009 udělal dva gapy s nájezdovou rychlostí tak 30 a dopady… no řekněme do mírně nakloněné roviny, úplná placka to není… Tohle, abych si pořádně zajezdil na 120mm a 29 palcích… jenže 120mm a 29 palcích podle Transitionu."

Závodní enduro zabalené do menšího zdvihu. Poměr velkých ráfků a zdvihu je přesně akorát, aby byl Smuggler geniálně zábavný z kopce, nebál se obřích skoků (přímo vás do nich vlastně nutí), dokázal s přehledem odjet i enduro závody u nás a přitom byl použitelný jako super rychlý xc/trailbike na celodenní švihání a trailová centra. Není pro každého, drncá, má chuť vás občas shodit a chce jezdce co ho občas podrží pod krkem.
Pokud bych ovšem dostal nůž na krk a směl mít doma jenom jedno kolo na zbytek života, byl by to Smuggler.

Test zde.