Co se skrývá za fotkou aneb jak vznikla jedna fotka Míly Štáfka

Autor: Adam Maršál, vydáno: 25.1.2017

Napadlo vás někdy, kolik práce se skrývá za jednou fotkou z bajkových časopisů? Ulovit třeba jeden jediný snímek, je někdy neskutečná fuška. Pojďte se podívat, co předcházelo tomu, než Míla Štáfek zacílil Gaspiho v letu.

Když přijde řeč na fotky z ježdění, většina lidí začne šermovat složitými pojmy jak clona, ISO, rychlost závěrky, kompozice nebo vyvážení bílé. Samozřejmě na tohle téma existuje tuna knížek. Ale přemýšleli jste, co doopravdy je za dobrou sportovní fotkou? Někdy jde o spousta práce přímo na místě. Richard Gasperotti vysvětluje, co všechno se muselo udělat, než Míla zmáčkl tuhle skvělou fotku.

Spot nalezen

Díky mírné zimě bylo loni možné jezdit celý rok i v mém domácím rezortu v Krušných horách. Jakmile někam vyrazím, vždycky koukám kolem sebe a hledám místa, kde by se dalo případně něco postavit nebo vyfotit. Jak v listopadu opadalo listí, bylo s trailů vidět hluboko do lesa. Tímhle způsobem jsem uprostřed hvozdu objevil zvláštní skalní útvar. Sesedl jsem z kola a když jsem se vydal na obhlídku, našel jsem dvě skály blízko sebe, aby se z jedné dalo skočit na druhou. Jedinou překážkou byla absence nájezdu, který by mě dovedl na první skálu. Tak jako tak, moje fantazie už jela na plný obrátky. Objekt jsem si ze všech stran vyfotil na mobil a zavolal jsem Mílovi, jestli by se mnou neskočil na jedno, že bychom to v klidu probrali. V hospodě jsme se shodli, že má smysl do toho jít.

Stavím nájezdovou rampu

Jeden lednový den jsme se vypravili na místo, abychom prověřili, jestli jsem si nevymyslel nějaký nesmysl. Na konci únoru jsem postavil dřevěnou rampu a vyčistil dopad. V květnu se bohužel všechno zkomplikovalo poté, co lesní dělníci začali s masivní těžbou, kvůli které vzala za své i moje rampa postavená z klád a fošen. Tehdy jsem si vzpomněl na systém dřevěných lávek, jaké jsme používali v 90. letech na kanadském turné s Flowriders pod vedením freerideové legendy Dangerous Dana. Dostal jsem nápad postavil stejnou mobilní rampu, kterou bych složil doma a přivezl na lokaci až v den focení, aby ji mezitím nikdo nemohl zničit.

Rampa je ready

Během inspekce jsem si všechno pořádně proměřil ze všech úhlů. Pak jsem sehnal všechno potřebné: dřevo, šrouby, matky a železné trubky. Jako obvykle jsem o pomoc poprosil svého tátu. Bez něj bych to nedal – to samé platí pro většinou mých projektů. Díky moc, náčelníku!

Jak dostat rampu na spot?

Hotovou rampu jsem potřebovali dopravit na spot, což se ukázalo jako oříšek, protože se na místo nedá dojet autem. Od uzamčené brány jsou to pořád 3 km po cestě, kde se dá leda jít, možná jet na kole. S tímto vědomím jsme vytvořili něco, co by se dalo označit za přepravní vozík, který se dal táhnout za bajkem. Ke slovu přišly 26 palcové ráfky od FUNN a červené gumy od Rubeny – který jsem vezl na EWS ve Whistleru v roce 2013.

A jedeme!

Přeprava se ukázala ještě těžší, než jsme si mysleli. Těžká kára připojená ke kolu surfařským strepem Dakine, měla obrovskou setrvačnost a cestou z kopce tlačila na kolo takovou silou, že jsem měl co dělat, abych to vůbec uřídil. Museli jsme dělat spoustu zastávek a neustále kontrolovat, jestli všechno drží pohromadě. Od místa, kde asfaltka přešla v šotolinu, jsem musel rampu odpojit a táhnout ji sám.

Jde se na věc!

Těsně před první pokusem, jsme vyčistili nájezdovou pěšinu i dopad. Po celou dobu jsme byli pod útokem krvelačných komárů a tiplic, kteří na nás doráželi z vlhkého listí. Po pauzičce vyplněné posvačením domácí sekané, jsem vytlačil kolo na první skok. Musel jsem to dá docela hodně krát, protože Míla chtěl udělat fotku z různých úhlů. Kvůli jedné fotce se dokonce nechal na laně vytáhnou po kmeni stromu do výšky kolem deseti metrů. Akce byla skoro u konce… Až příště najdete na webu nějakou bikovou fotku, budete už vědět, že zdaleka ne všechna práce na ní byla udělaná ve Photoshopu.

Foto: Míla Štáfek
Video: Marty Smolík
Text: Adam Maršál