Report a video: WBS Trnava s pořádným zpožděním

Autor: Čert, Kule, kategorie: Report, vydáno: 8.8.2017

S pořádným zpožděním přinášíme exkluzivní pohled na minulé kolo závodů WBS v Trnavě u Zlína.

WBSko. Kdo byl, ten zná. Prostě další malý-velký závod okolo Zlína, tentokrát v nejdelší vesnici ve vesmíru jménem Trnava. Po tom, co jedu obcí s tímhle názvem asi tři miliony a dva roky vidím odbočku doprava k fotbalovému hřišti označenou šipkou a za pár zatáček už se přede mnou otevírá areál s lanovkou, pod ní kemp, v kempu oktáva, vedle oktávy stan a v něm leží Kule s přítelkyní a můj dnešní závodní partner, Frenchie/Julien (známý s Kuleho nebo mých reportů z Enduroserie).

Kule si totiž dneska jede akorát reportérský mód a pobíhá po kopci s kamerou. Proč? Protože si rozbil koleno. Proč? Protože je línej postavit na svým vlastním trailu pořádnou klopku a tak není divu, že ho hromada listí a shnilejch větví neudržela a vyslala ho na zem. Tak točí.

Je sobota ráno, já tradičně vynechal páteční tréning, ale naprosto netradičně se v pátek večer nesundal, takže se cítím dobře, můžu řídit, můžu jezdit. Počásko je parádní, možná až moc. Jelikož pořádně nepršelo už drahně týdnů, dá se očekávat, že se bude prášit a že to bude klouzat. Traily na Trnavě jsou dva, v zásadě se nejedná o žádný tvrdý sjezd, ale jak je na WBS zvykem, utažené a relativně úzké stopy, které ale umí být zatraceně rychlé. Sem tam skok, semtam klopka, semtam drop ale hlavně velká spousta prachu.

Jak jsme se ale s frantíkem shodli, nejtěžší části trati, byl výjezd z lanovky. Kopeček dolů vyskládaný plastovým kobercem který se používá na proježděné části sjezdovky v zimě…trochu klouže. A pokud na něm máte vykonat na první pohled jednoduchý úkon „sundat špagát z představce a zatočit mírně doleva“, vzniká výzva, jejíž zdolání přináší poctivou radost.

Tak si jezdíme, kecáme (samože anglicky, protože i když je Julien v ČR už pár let, plynule česky neumí, srab!), ale hlavně pilujeme potřebné fráze ve fránině.

Je suis riche médecin – Jsem bohatý lékař.
Excusez-moi, je suis pétant. – Omluvte mě, prděl jsem.
či oblíbené Votre soeur est dix-huit? – je tvojí sestře už osmnáct?

A jezdí se a závodí a všude se práší, takže kola úplně nebrzdí, jeden trail je motanice v lese, dvoják do klopky, okolo krmelce na poměrně velkej drop/posílák, pak zase klopky a motanice po lese, dropík na louku a tam dupačka s bržděním až o obytku zaparkovanou přímo naproti cíli. Jelikož jsem prý nebyl první, kdo klukům kterým obytka patřila, navštívil posezení pod markýzou, bylo od pořadatelů velice rozumné posunout cíl o pár metrů blíž. Tady velká pochvala za pružnost, prostě se zjistí, že je něco fakt blbě, tak se to vyřeší. Třeba to tak jednou bude všude.

Druhý trail je hodně podobný prvnímu, jenom nemá krmelec, ale zase má lavici do klopenky a dropík. A taky dojezd ve svahu skládajícím se v zásadě z prachu. Tak jsme to s Francimórem natrénovali, sjeli, neublížili si a jeli domů.
Trnava byla zase super, sluníčko svítilo, blesky cvakaly a všichni si dobře zajezdili. Jediným negativem byla naše večerní, naprosto zbytečná, návštěva hospody, kde jsme chtěli probrat zážitky ze závodu. Asi nemá cenu se rozepisovat, stačí říct „Dačice“. Dvanáctka co chutná jako desítka a proto není problém ji pít jako limonádu… prostě koncovka byla náročná.

To ale naštěstí v Kuleho videu není, takže dík organizátorům že je WBS tak super a zase příště někde!