Report: Fox Enduro Race Morávka - Endurosérie se blíží k závěru

Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 28.8.2017

Prázdniny končí, tím pádem budou zase autobusy, trolejáky i jiné formy dopravy plné upištěných dětí. A brněnské kluby se zase naplní spoustou děvčat, které si do našeho města přišly splnit sen o kariéře knihovnice, lingvistky, expertky na místní rozvoj nebo nějak jinak zabít pár let života.

Každopádně ke konci spěje i letošní seriál Enduroserie. Předposledním závodem byla o uplynulém víkendu Fox Enduro Race Morávka v areálu Kopřivná.

Kopřivná není kdovíjak obří kopec ani na ní nejsou vyloženě záludné technické úseky. Dalo se tím pádem čekat, že tohle kolo Enduroserie bude spíš klidnější a „odpočinkový“ (jestli se to vůbec o závodu dá říct) závod. Na druhou stranu, Kopřivná vždycky vyniká super atmosférou, ať už jde o otvíračku, zavíračku nebo jakoukoli jinou akci. Logicky jsem ani v tomhle oboru nečekal nic jiného.

Samotný závod začal už v sobotu večer, tradičním večerním prologem.

Náš výlet na Kopřivnou proto začíná v sobotu ráno, pěkně v klidu na devítku odjezd z Brna. V deset jsme v Olomouci v Globusu na snídani. V 10:30 Ondřejovi oznamuju, že v Kopřivné přestavují lanovku na šestisedačku, takže půl kopce jezdíme na kotvě a zbylou půlku po svých. Po půl hodině přemlouvání a pláče Ondřej opět startuje auto a rozjíždí se směrem k bikeparku. Parkoviště tradičně plné, takže to lupeme na vzdálenější, převlíct, projít depo, potkat Přemka a s ním už vyjet na kotvě do půlky svahu (laso je zdarma, velice příjemné). Tratě jsou v zásadě velice podobné jako loni, s rozdílem, že sjezdová trať, loňská RZ 5 je letos RZ 1 pro Race. Vše při starém, 1,2 a 5 jsou v areálu bikeparku a využívají tratě s pár variacemi, zkratkami a pastmi, 3. RZ je mezi Morávkou a Karlovem, ta mě baví asi nejvíc, buď ostrá dupačka po široké cestě, nebo drncavé průjezdy hrabankou, z kopce, po kořenech. A v závěru kameny a potok. No a čtverka je v areálu sjezdovky Myšák v Karlově. Využívá částečně trať Myšák DH, takže kořeny, kameny a zase hromada hrabanky. V sobotu ještě navíc spooooustu prachu. Ale ten byl teda úplně všude.

Potrénujem, je fajn že když už nejela lanovka v Kopřivné, mohli jsme si za lidových 50Kč vyjet sedačkou na Myšáku. Potěšilo, šetřilo nohy. Jinak ale šlapeme a tlačíme, takže každou trať jednou, hodně prachu, hodně sucho, moc to nebrzdí.

Večer tradičně prolog. Sedíme, kecáme až dokud se neobjeví Přemek se skvělým nápadem…Nevezmeme si na prolog dres ani kraťasy! Prostě jenom povinnou výbavu, tj. páteřák, helmu a kolena. A cyklovložku.

Někteří lidé jsou z nápadu nadšení, třeba Já, Vojta Bláha, Maiki, nebo Přéma. Jiní jsou vyloženě pohoršení. A zbytek se baví.

Uznávám, jet polonahej mohlo mít mírně negativní dopad na naše časy, minimálně na můj, protože třeba při rozjezdu na přescesťák mi v hlavě neznělo „je to blízko, neodrážej se, spíš to protlum, zbytečně nešlapej a jiné myšlenky…“ myslel jsem na velice prostou věc … „seš nahej“. Jedeš do klopky plný prachu a hlava říká… „seš nahej“… Ale dojeli jsme všichni, bez pádu a se spoustou legrandy. Večer ještě posedíme s klukama u Grillu dáme pár piv…nutno dodat, že piv by mohlo být daleko víc, kdyby v bistru dole neodešel chlaďák a rychlost točení piv padla hodně dolů. Tímto bych rád apeloval na vedení resortu, aby pro příště zamakalo na kvalitě výčepu, dobří lide za pípou pak trpěli stejně, jako my, žízniví.

No a tak si tak sedíme u grilu, kecáme a najednou začne hřmít a blýskat se… a rozhodně ne na lepčí (závodní) časy. Bouřka jak debil, spaní s Ondřejem v autě se zavřenejma oknama (po x pivech to není zrovna něco, o čem bys nadšeně vyprávěl doma), kola venku připoutaný řetězem, všude spousta vody.

No aspoň se nebude prášit. Suma sumárum, sobota v topu, před den 6 piv a 5 trailů, večer se poměry samozřejmě hodně rozhodily.

Neděle patří závodům, tentokrát poprvé se startuje v opačném gardu než obvykle, tzn. nejdřív nejvyšší čísla – Hobby a pak i Race pěkně sestupně. Nejrychlejší na konec. Ačkoli se to před závodem trochu řešilo, mě osobně, páč samozřejmě zamáslím registraci předem, je to jedno. Pokud máte číslo 150, je docela egál jestli 350 lidí startuje odpředu nebo odzadu.

Podle mě ale systém výborně zafungoval, na kopec se začalo vypouštět už v 9 pokud vím, ale hoblíci šli rovnou na RZ 2, tzn. než jsme vyjeli my, z Race, byli Hobby už dávno na naší trojce, tím pádem žádná fronta, žádné čekání. Jakmile seš nahoře, rovnou na start.

Jo, napršelo, jednička je nejtěžší, prostřední pasáž plná kořenů-anakond klouže jak blázen, ale nějak to dávám, přežívám, nepadám. Sem dole, je to boží a vím, že mám před sebou už jenom příjemný traily, na kterejch je riziko smrti relativně nízký.

Kamil to letos zase natáhl pěkně, velice podobně jako loni s pár odchylkama. A proč ne, ono taky z tohohle kopce nejde vyždímat kdoví co, takže pokud něco funguje, proč to nejet. Dvojka sice hodně tahá za nohy a trochu štípe na plicích, šlapání a houpání nahoru dolu, ale vlastně legrace. A pak trojka, hrabankové orgie v lese, kterým docela dost vody v noci docela dost pomohlo. Nikde to sice moc nedrží, ale o to vetší je to legranda. A to jedem až po všech hobanech, neumím si představit jak to muselo vypadat z rána. Pak Myšák. Tady děláme technickou chybu a dáváme pivo před RZ 4. Chyba nebylo to pivo, ale že jsme si špatně rozvrhli čas. Limit byl totiž velmi přívětivý a v cíli se nám Jirka Dundáček, reprezentant Aspire svěřil, že šli v Karlově na pivo až po RZ 4. A tím pádem věděli, že mají ještě skoro dvě hodiny do cíle a před sebou jeden kopec nahoru a jeden dolů. To v jejich podání znamenalo, že bylo dost času na dvě piva a svíčkovou. Mea culpa! Příště líp.

No a i přes tuhle fatální hrubku jsme dojeli do cíle. Bolaví a udýchaní, ale vyblbnutí na max. A v tuhle chvíli, přišel největší přínos otočeného startu. Všichni už jsme byli dole, zatímco top 30 teprve dojížděla. Tím pádem se fandilo, sledovalo jak se jezdí rychle a vymýšlelo, jak jim tyhle stopy do příště ukradnem.

Ať si kdo chce říká co chce, Enduroserie je primárně závodění pro všechny ne pro prvních 10. A otočení startovního pořadí atmosféře jenom pomáhá. A bylo to právě atmosféra, kterou to pro mě Kopřivná vyhrála. Malý kopec, relativně malý areál a právě proto mi přišlo, že ks obě všichni měli o kus blíž. Večerní legrando na prologu i nedělní závodění, všechno se prostě neslo v pohodovém duchu končícího léta. Malá Morávka byla fajn, tratě ani limity vás nestáhly z kůže, všude superpohoda. Pokud bych chtěl někoho přitáhnout k enduru a ukázat mu jak se u nás dá v pohodě zazávodit, vzal bych ho sem. (Narozdíl od minulého týdne, když sem krásu endura zkoušel ukázat Abby na Keliho Ilegálu, nejostřejším závodu sezóny… soráč :D )

Ale závodění jsou samozřejmě i výsledky. Přemek Tejchman ukázal že večerní otužování mu sedlo a vyjel si výhru. Ostatní výsledky najdete zde.

Příště se potkáme 16. září na Špičáku!