Report: Enduroserie na Zadově jak ji viděl Čert

Autor: Čert, vydáno: 31.7.2017

Jsem prostý člověk. A když má na jedné misce vah „Mistrovství ČR“ a na té druhé „Pivo a buřty zdarma“…mnozí už asi pochopili, že jsem byl na Zadově. A tady je report.

Moje víkendové závodění odstartovalo vlastně už v pátek večer, ovšem nikoli odjezdem na Šumavu, ale odjezdem do Jedownitz na místní traily „abych naladil tlumení a promotal nohy“.
Příběh obsahující asi 5 km na kole, „Wiza“ z Kellysu, rozpravu do pozdních hodin a 8 piv na lačno končil v 6:30, kdy mě budík docela krutě hodil do reality. Do reality, kde ležím v košili Kellys Factory racing, kraťasech na kolo, jednou tretrou a krabicí od pizzy vedle sebe u sebe v posteli (naštěstí!). SMSka od Ondřeje „Vstávám“ dává tušit, že jedem závodit. Nějak se zabalím, sedáme do auta a těch 300 kiláků na Zadov mi uteklo „tak rychle a příjemně jako Třicetiletá válka“.

Podle zpráv je na místě něco okolo 250 lidí, samozřejmě většina z nich divoce najíždí už od rána. My dorážíme po poledni, příjemně překvapuje 250 kč za celodenní lanovku pro závodníky. Jo, je megasuper, když provozovatel areálu bere ohled na probíhající závody, nebo se domluví s organizátorem a prostě dá závoďákům v sobotu skipas za normální ceny. Ostatně, po tom co zaplatíš startovný, je fér na tomhle ušetřit.

Ano, Kouty, dívám se vaším směrem.

Paralela s Kouteckým endurem, respektive jeho lanovkou, se nabízí hned po projití terminálem. Silných a odvážných vlekařů je tady totiž celá banda a ti vám okamžitě berou kolo z ruky, nahazují na lanovku a vy si můžete sednout na lanovku… pozor… PO DVOU (i víc)!!! To samé je nahoře, takže i když má každá lanovka jenom jeden hák, nemusíš celou cestu trávit jak jelito sám na lanovce.

Traily. RZ je slovy pět, plus sobotní noční prolog. Jednička začíná prvníma dvěma boulema a jednou klopkou na pumtracku (kde se O. Žmolík rozhodne pozvednout upadající morálku kolektivu, tj. mou a pumtrack si střihne pro jistotu celý dokola), pak hodně moc šlapání v lese…kde se na mně začne dost výrazně projevovat včerejší příprava a jelikož mi rovnováha na kole děla docela problém, padá rozhodnutí, že skoky asi dneska skákat nebudu. Ale jinak šlapání v lese, kde to moc nejede, pak cesta, pak šílenej „skok“ z lávky namířený do nebe s dopadem půl metru za hranou, klopka, hodně prachu a dojezd hrabankou proloženou šlapáním. Dojedu dolů, jedem rovnou prubnout třetí RZ které startuje kousek od jedničky. Tady přejezd betonové…stavby? A pak šlapání, hrabanka, prach, šlapání, hrabanka prach a prostě furt dokola, až na nejkouzelnější místo trati, tzv. sjezd do Benchpressu. Jedete po louce, najedete do lesíku a musíte na plný brzdy, protože se před váma otevře tři metry dlouhý svah, na kterém spadnete o 2,7 výškových metrů dolů přímo na cestu. Ano, dva téměř pravé úhly za sebou jsou sice skvělá forma, jak zlomit řídítka (o tom později) a cinknout si doraz na vidlici, ale jinak je to fakt dementní nápad. Na čemž se shoduje většina účastníků. V zásadě jsou ale RZ 1,3 a 5 velice příjemnými trailíky se spoustou prachu a sjezdech v hrabance. Akorát mezi hrabankou a prachem je vždycky výjezd.

Ačkoli bych rád řekl, že jsem se přesunul na druhý kopec a šel zkusit stage 4 a 2, při kontrole čepů, se mi na Ghostu podařilo ulomit jeden šroub zadní stavby. Ouha…Ovšem jako správná medialní…osoba co je všude doma, rovnou běžím za hvězdou Ghost Factory Racing, co zrovna čeká na lanovku. A zkouším jedním dotazem jeho dobrotu a zároveň vybavenost náhradními díly. Michal náhhradní čep samozřejmě má… „dám jednu jízdu a donesu ti ho!“ … Je jenom škoda, že MP zapomněl zmínit, že ta jízda bude sanitkou do nejbližšího špitálu. Pár minut po našem rozhovoru, ho v druhém benchpresu závodu na RZ 2 opustila polovina řídítek a následovalo měření tuhosti výpletu rukou.

Frky mínus kůže na palci, já mínus kolo.

Naštěstí mě osvítilo podruhé a já rovnou běžel prosit do stanu Specialized, kde půjčovali kola na závod…a jedno pro mě měli! Dík kluci a dívko od Spešlů! Takže v 5 odpol už zase lezu na lanovku, vybaven 29 Endurem Comp si stříhám RZ 4, která je plná kamenů, kořenů, hrabanky, jedné skalky a šlapání. A je zase super. Je bolavá. Ale super. Dvojku nechávám zítra na oči, ještě se jednou sklouznu na trati prologu, který vede korytem bývalé bobovky (a je to asi nejrychlejší RZ v historii Enduroserie), pak dvakrát 5, protože mě baví a je dobře přístupná z lanovky a už je 7 a laso zavírá. Ale dole otvírá bar, co všem se zlatou páskou točí piva zadarmo a rozdává nejdřív pečenou kýtu a pak špekáčky. JO!

Skoro se až nechce chystat, zvedat, montovat na helmu světlo a jít potrápit prolog. To, že se na start prologu v 20:00 už muselo po svých až tak nevadilo, my aspoň mohli po cestě zafandit a nastudovat stopy. A bylo to fajn. Je asi zbytečné řešit, že někdo jel za světla, někdo za tmy, hlavní bylo, že všichni dojeli dolů, zafandilo se, byla to legranda a hlavně si večer všichni posedali u jednoho ohně a tlačili tam špekoně. Byla to přesně ta těěžká pohoda, která na některých závodech chybí. Prostě kecání, opýkání a popíjení a je už jedno, jestli dojedeš první nebo dvěstě první. Prostě super sobota.

V neděli už byla atmosféra o něco vyhrocenější, přece jenom závodí se. Teda jak u koho, my si to dali spíš na klid, skok na jedničce sem sice přeletěl ale odjel a veškeré moje závodní ambice ukončil spadený řetěz v nejšlapavější pasáži jedničky…Ale počasí vyšlo (možná až moc, bylo tak tisíc stupňů a pekelně dusno, takže sprinty v RZ dooost bolely a neumím si představit, jak moc musely bolet ty ze špice startovního pole škoda domýšlet.

Jo, RZ na Zadově byly sice náročné na šlapání, ale hrabankové a kamenité pasáže (snad s jednou, dvěma výjimkami) byly vždycky z kopce, takže bavily. Atmosféra byla super, tratě (až na ty benchpressy) taky super a Michal Prokop to nakonec vyhrál a i se zamotaným palcem dal druhému Kubovi Říhovi 16 vteřin, čímž se pro mě stává největším frajerem vesmíru! Jo a Gratulki!
Kompletní výsledky zde.

Dík organizátorům za super sobotu, dík Spešlu za kolo, dík Michalovi za šroub a největší dík patří hlavně všem těm pánům, co nám celou sobotu dávali kola na háky lanovky. Bez vás by to fakt nešlo!
Příště se snad potkáme 26. 8. v Bikeparku Kopřivná na Enduro Race Morávka!

A za fotky dík Houskovi, Martinu Husárovi