Foto a video: MRSN na tripu v Ázerbájdžán

Autor: MRSN, vydáno: 24.10.2017

Ázerbájdžán si jako lokalitu pro svůj nový ,ZAM 6) vybral Gaspi a pozorný divák si všiml, že v něm nejezdil sám, ale společně i s Michalem Marošim. Ten totiž měl ve stejném termínu společně s Petrem No Controlem naplánovaný trip po této asijské zemi. Koukni na zajímavé video a ber to jako tip na možný exotický trip. Mimochodem, celé video bylo točeno výhradně na GoPro kamery a není to vůbec poznat!

Z jara mi zvoní telefon a na konci kamarád Petr „No Control“ z Kanady. Jedu na rok do Čech a rád bych udělal výlet. S Petrem jsem zažil nejednu jízdu včetně dokumentu Kanada – volume doprava. Řeč byla o Ázerbájdžánu o kterém měl Petr pár informací od lokální spojky. Volám Gaspimu. Ten mi o Ázerbájdžánu taky vyprávěl jako o další destinaci spojenou s natáčením ZAMU. Náhoda tomu chtěla a Gaspi už organizuje ZAM 6 právě sem a v podobný termín. Několikrát už jsme spolu ladili hostovačku v jeho projektu a nikdy to zatím nevyšlo. Teď přišel ten správný čas!

Naplánoval se termín odjezdu a já s Petrem odletěl za pár korun z Budapešti. Za 3 hodiny jsme byli v Baku a s půjčenou károu jsme hledali kluky za městem. Nebylo to snadný, ale nakonec jsme se potkali a udělali plán. Kluci už po deseti dnech natáčení a cestování nebyli úplně svěží a ani já po celém dnu cesty a příprav, ale šlo se do stěny.

První den jsme se věnovali poušti za městem, kde na nás dýchla dost frustrující atmosféra.Všude kolem jen rozestavěné baráky, rozbité cesty, chudí lidé a smog. Následoval přesun do hor a s tím se zlepšovala nálada. Po pár hodinách bezstarostné jízdy jsme se dočkali. Nekonečné hory a vzduch nás poslal do sedla. Odpolední natáčení se neslo v duchu djungle. Zdrchaná ZAM parta se s náma loučí. Odjíždí zpět 4000km dlouhou cestou zpět domů. Já s Petrem ještě 5 dní zůstáváme…

Zůstáváme v horách. Neplánujem a necháváme vše náhodě. Vagif je zaměstnanec resortu v Qabale, kde právě kempujem. Ujímá se nás a po celej den běhá s náma a ukazuje trail. Má radost, že se něco děje. Místní jen postávají na ulici nebo sedí u čaje.

Další expedice zůstávají v horách. Teď se už spoléháme jen sami na sebe. Každý den urazíme kus cesty autem a necháváme se unášet místní kulturou a přírodou. Lidé jsou skromní a pohostinný. Je tady cítit klid i když z našeho pohledu je to v těchto podmínkách nepředstaviltelná věc. Zima zde musí být krutá. Po skoro týdnu spaní v autě a koupání v ledové řece nabíráme směr hlavní město. Baku je stát ve státě a nechápem všechny ty rozdílné kontrasty. Dáváme hodinovou sprchu v motelu, kebábik a čaj na pláži u ropou zdevastovaného moře. Loučíme se a děkujem…

Foto: Adam Maršál