Na návštěvě u Manobike - výrobce komponentů z Martinic

Autor: Čert, vydáno: 1.2.2018

Asi každý kdo tohle čte jezdí na kole, asi každý má na kole tím pádem převodník. No a pokud se mě zeptáte, co udělat abych vám z převodníku nepadal řetěz, automaticky říkám „napínák/vodítko od Manobiku“. No a co je to ten Manobike?

Manobike je malá rodinná firma která má svoje sídlo v Martinicích u Holešova, někde na půli cesty mezi Přerovem a Zlínem. A tam je žlutá budova a když projdete vraty, dostanete se přes dvůr do dílny. No spíš dílničky, kde se všechny tyhle věci tvoří.

Jelikož o strojařině nic moc nevím, prostě jsou tam frézy, soustruhy, CNCčka, ohýbáky, rovnáky na ohýbáky, převaděče spojitosti a spojitý přeblbovače a tak. No a někam na začátek toho procesu se strčí kus hliníku a vyleze vám na konci převodník, napínák nebo tak.

Ne vážně, tohle nemá být návod jak si doma udělat převodník ani jak to dělají v Manobiku. Spousta lidí prý třeba ani neví, že Manobike jsou Češi. No jsou, jsou to bráchové Honza a Zdeněk Kolářovi. A tak jsme se jich na Manobike zeptali.

DK: Kdy vznikl Manobike?
Manobike: Manobike s názvem takovým jaký je vznikl před 12 lety, i když první komponenty, brzdový kotouče a v té době hodně populární rockringy kolem převodníků a dvoukladkový napínáky řetězu jsme dělali o 4 roky dříve a to tak pro známý a jejich kámoše.

DK: Kluci, tak jak vás vůbec napadlo dělat svoje díly?
Manobike: V době kolem 2002 jsem si skládal svůj první hardtail na tvrdší zacházení, byl to Rockmachine Volcano, kotoučový brzdy tam musely být, vidlice Marzocchi se 140 mm zdvihu, všechno v té době bylo o hodně dražší než je teď a vše se poměrně rychle sypalo. Chtěl jsem ušetřit na jednodušších komponentech, který se daly vyrobit se základním strojním vybavením. Chodil jsem na střední a hodně na brigády, který sponzorovaly kolo, a rozpočet byl omezený. Bavilo mě to, dílna doma byla a hlavně nechyběla chuť vyrobit si něco sám a to si myslím bylo dost důležité pro další podnikání.

DK: Říkáš, že dílna doma byla, takže velký štěstí na tvojí straně. Ale co všechno bylo potřeba k tomu, abyste začali?
Manobike: Táta je strojař a vždy nás ve strojařině podporoval a tak mě s bráchou, který byl na strojní průmyslovce, pořídil malý soustruh a frézku na kov, za což jsme mu do teď vděční. Soustružili jsme kladky,frézovali první těla k napínákům. Výroba jednoho zabrala celý den. Finále byla povrchová úprava anodizací, kdy byl jeden napínák v misce od květináče zalitý kyselinou sírovou. Za protékajícího proudu z trafa od televize dvěmi hliníkovými elektrodami vyrobených z rozbitýho ráfku, na něm rostla vrstva oxidu. Následně se barvilo v hrnci s textilní barvou duha na parádní červenou, která bohužel vydržela jenom 14 dní. Někdy si na ty začátky se smíchem vzpomeneme, ale každý kdo s něčím podobným začínal to jistě zná.

V šestnácti, bez auta a řidičáku byly všechny kooperace složitý. Pár napínáků pro známý jsme tak vyrobili, ale smysl to moc nemělo. Začali jsme s brzdovými kotouči, byly to všelijaké z dnešního pohledu nepochopitelné designy, něco i zakázkově, s iniciály, lebkami a tak. Z prvních utržených peněz jsme pořídili strojovou brusku s váhou 3.5t opravili ji a kotouče si vybrušovali sami. Vytvořili jsme nové serioznější designy, začali jsme vyrábět kotouče pro kultovní slovenskou firmu RB desing na jejich brzdy, prodávali něco málo do Polska. Postupně jsme pořídili první CNC frézku, na ní začali vyrábět opět napínáky, přidali jsme převodníky. Na napínáky už to nebyly kladky, ale vodítka z vlastní vstřikovací formy.

Peníze šly tentokrát do oprav dílen, tedy přestavby hospodářské budovy na dílnu s kanceláří a následného pořízení strojního vybavení a investicí do dalších technologií.

DK: Jaký máte cca objem výroby teďka?
Manobike: Dříve jsme vyráběli takřka kusové série, dnes výrobní série od jednoho typu výrobku není nižší než 100 ks. Je to jednodušší z hlediska logistiky kdy kooperujeme hlavně s eloxovnou.

DK: Dá se uživit jenom výrobou komponentů?
Manobike: Uživit se výrobou komponentů jde. Máme nastavenou určitou firemní filozofii tak, že finanční tok z komponentů zase vracíme do rozvoje technologií, prostorů a strojního vybavení. Před třemi lety jsme stáli před rozhodnutím, jestli koupit nové CNC nebo jestli si vyrobíme vlastní. Spojili jsme moje elektrotechnické vzdělání s bráchovým strojním a šli vlastní cestou. Postavili jsme vysokorychlostní CNC frézku na obrábění hliníku, na které už takřka rok vyrábíme a jsme s ní maximálně spokojení.
Další naše činnost je přidružená strojní výroba, kterou si vyděláváme na sebe.

DK: Jaké máte plány na 2018 a dál?
Manobike: Firmu dále rozvíjíme, plánujeme pořízení laseru, máme v plánu stavět další CNC frézku, inovovat řadu převodníků, rozšířit ji o Direct mount pro Sram Eagle, dodělat vodítko pro uchycení Direct mount. Nadále materiálně podporovat jezdce, lokální závody WBS. A taky se začít pořádně vozit na kole.

Děkujeme Manobiku za jejich čas, ochotu, taky za to že podporují nejenom WBS, ale taky Dolekop.com, protože my s Kelišovou samozřejmě na kolech nevozíme nic jiného než vodítka Manobike. No a pokud máte jakékoli otázky, nasypte je do naší diskuze, kluci určitě rádi odpoví pod článkem!