Report: Specialized Endurorace Klíny 2018 byly skvělé

Autor: Tom Marčík, kategorie: Report, vydáno: 13.6.2018

O druhém kole české Enduroserie, cestě tam a zase zpátky, vám dnes píše někdo neobvyklý. Jmenuji se Tomáš Marčík, kdysi jsem pár závodů objel a letos s novým kolem přišla i touha vrátit se k závodnímu kolotoči v podobě populárního endura. Po vydařeném Trutnově přišel na řadu Specialized Endurorace Klíny, který hostilo 9.-10.6.2018 rodinné středisko letních a zimních radovánek Klíny, nacházející se ve východní části Krušných hor v nadmořské výšce 720 m n. m.

Z Brna, po nezbytném tetrisu kdy nakládám věci do auta, které zůstalo v dětské velikosti a nevyrostlo, vyrážíme jen ve dvou lidech. Společnost mi dělá Terka Vybíralová, ambasadorka značky Whyte a taky jediný stálý obyvatel mého přibližovadla Krysák, se kterým po dobu cesty soutěží o pozici navigátora. Cílem páteční expedice je mezipřistání na chalupě v Nelahozevsi, odkud je to do Klínů něco přes hodinu, plán na sobotu je jasný, vstát brzo a vyrazit. Realizace není 100%, uspěchaných snídaní mám v týdnu dost a tak hodujeme na zahradě ve stínu stromů trochu déle. Do centra závodu kousek nad Litvínovem dorážíme, jak je v dobré společnosti zvykem, nejdříve kolem 11h. Organizační centrum, parkoviště i start většiny RZ je tady „nahoře“, dojezdy pak v údolích pod střediskem.

Prezentace probíhala jak v sobotu, tak i v neděli před startem, pamětníci starších DH závodů v režii ČSC se nestačí divit, všude úsměv a pohoda. Takže nafasovat čísla (tabulku i samolepící), pásky, čip a mapku jednotlivých RZ a transferů. Mapa byla rozdělena zvlášť pro kategorii Hobby a Race, každá z kategorií měla vlastní pořadí jednotlivých RZ. Na kategorii Race čekalo 5 RZ, kategorie Hobby vynechala nejdelší a nejvzdálenější RZ2 a kategorie Rookie absolvovala 3 RZ. Mapku jsme označili za zmatečnou, ale v závodě byly jednotlivé RZ a transfery vyznačeny dostatečně. Celková délka měřených RZ pro kategorii Race byla 10,14 km s převýšením 1435m. V Klínech jsme nikdy nebyli, organizátoři slibovali více přírodních RZ na úkor bikeparkových, takže v sobotu bylo v plánu podívat se, co nás v závodě čeká. Absolvovali jsme kompletní trasu Hobby kategorie, první dvě RZ za sucha, třetí RZ za tmy, po ní přišla kroupová smršť a bouřka a začal trénink na blátivém krušnohorském podkladu. Obutí jsem podcenil, dlouhá doba od posledních závodních zkušeností to možná vysvětluje, ale neomlouvá. Po projetí naplánovaných RZ ve stylu O.B.N.P. (Okolo Brna na pivo, pozn. red.) rychle na pivo a při pohledu do hladových očí ještě rychleji na výborné jídlo v penzionu Stará pošta, mezitím wapka a nezbytný servis a pak už jen probrat dnešní záběry, dokud to únava dovolí.

Nedělní ráno je ve znamení přívětivého polojasného počasí a předstartovní nervozity, takže pochvaly za snídani hodnou šampionů se nedočkám. Do závodu bylo přihlášených 333 závodníků (dle speakera), podle výsledků 179 v kategorii Race, 142 v kategorii Hobby a 10 v kategorii Rookie. Drobným negativním detailem byla změna času startu kategorie Race, která se posouvala od 9:30 (sobotní údaj) na 11:00 (nedělní ráno), aby nakonec kompromisně odstartovala v 10:30. Hobby kategorie startovala v 9:00, tak doprovázím Terku a po vypuštění na trať jdu uklidit spaní a nachystat se na svůj závod.

Tak teď už jen pohled jezdce, snad mám všecho, píííp a start: jedu Race tedy jako první je Warm, zahřívací RZ v klopenkách a občas v trávě pod lanovkou v areálu Klíny, nic technického, krátký sprint díky kterému nemuseli závodníci na start RZ 1 jet po silnici.

RZ1 už je opravdová, zatáčky na vlhkém povrchu s kořeny, kde to ujíždí, krátký úsek v prudším svahu přes dropíky v bahnitých kolejích, šlapavý traverz, napojení na kratičkou ale krásnou DH pasáž, průjezd kolem dolní stanice lanovky do úzkých traverzů se zatáčkami, občas kámen, kořen, tady bylo jednoduché nedobrovolně opustit trať. Celkově zábavná RZ, na konci až příliš úzká.

Transfer ke startu RZ2 je dlouhý dlouhý a potkávám frontu, ale je to jediná fronta, kterou jsem během závodu Specialized Endurorace Klíny 2018 zažil. RZ2 už jsem včera nestihl, takže to bude premiéra příhodně ve svahu Pekelského údolí. Na oči nebyla moc přívětivá, pár zatáček v kamenitém korytě a na jeho hranách, pak rychlejší palba lesem, úzký traverz prudkým svahem, pár odkloněných zatáček, úzká pěšina přes louku plnou kamení, znovu odkloněné zatáčky v prudkém svahu, kde to klouzalo a nestíhal jsem trefovat spd zpět na pedál, pak už jen dojezd po staré kamenité lesní cestě přes brod do cíle. Uff, tohle chtělo vidět dopředu, pocitově RZ dlouhá, kameny schované v trávě, blátivý povrch zatáček ve svahu a druhá polovina hodně úzká stopa mě nenadchly. Rychle opláchnout v potoce a nejprudším transferem k občerstvovačce Nutrend v prostoru startu. Potkávám Terku na dojezdu Warm RZ, kterou měli vloženou mezi RZ 3 a 4, křičím „šlapej!!!“ ale vidím, že je to zbytečný, jede rychle a dává do toho vše. Stihneme si sdělit pár dojmů, kdo kde spadl, kdo si zastříkal a tak.

Občerstvovačka nebyla jen tak ledajaká, pro závodníky bylo nachystáno snad vše, co si lze představit, od ovoce, tyčinek, oříšků, několika druhů domácích buchet až k oblíbenému chlebu se sádlem, obloženým houskám a dalším laskominám. Zatím asi nejlepší občerstvení, co jsem na závodě měl, snad jen catering lokálního mistrovství vesmíru a přilehlého okolí (NaKaKaT) snese srovnání. Uspokojen zastávkou u stánku s dobrotami pokračuji ke startu RZ3 pod Mračný vrch. Tohle bavilo moc, nahoře rychlost v téměř MX brázdách přes vlny a boule, kde od kol odletovaly hromady hlíny s jehličím a listím, ke konci techničtější klouzavé točky, super, sluší se poděkovat Jekyllovi, že se v několika kritických momentech dokázal stabilizovat i za pilota a udržet stopu. Během dojezdu RZ se spustil s obavou očekávaný vytrvalý déšť, transferu na RZ4 to však nevadilo, kopec mírný, nohy unavené, kapky bubnující do helmy, v lese téměř nikdo, závodní romantika.

RZ4 vedla jen nedaleko od RZ3 a dá se o ní napsat v podstatě to samé. Vzhledem k dešti jedu ze startu trochu opatrněji, ale povrch je podobný, takže to baví a zrychluji, zhruba v polovině byl schovaný kámen naschválák, který procvakává moji oldschool duši v zadním kole a na pár vteřin mi kazí náladu. Nezastavuji, bleskne mi hlavou, že zadní ráfek jsem stejně chtěl vyměnit a rychle zjišťuji, že i s prázdnou gumou to drží dostatečně, víc to driftuje a je to super. Dole krátká zastávka na výměnu duše a vzhůru na RZ5.

RZ5 využívá červenou a černou bikeparkovou trať, v první půlce šlapu, prudký krátký výjezd v polovině bolí, v druhé části vracečky na mokru kloužou, lehce se zdravím se stromem, do posledního výjezdu nemám rychlost, konec, píííp. Odměnou po odevzdání čipu je výjezd lanovkou nahoru do centra dění, přichází příjemný pocit, že jsem celý a je to za mnou, pak vidím Terku, takže taky ok, nezbytná očista kola, taky nezbytná Plzeň a čekání na vyhlášení výsledků, jelikož moje věčně hladová spolujezdkyně skončila ve své kategorii na druhém místě.

Z mého pohledu výborná organizace závodu, bylo vidět, že všechny zúčastněné to baví, krásné okolí, povedené tratě, zejména RZ3 a RZ4, a musím vyzdvihnout obsluhu lanovky, která i v sobotním odpoledni ochotně a s úsměvem nakládala zabahněná kola na háky čtyřsedačky, což, bohužel, není úplně obvyklé. Věřím, že i ostatní účastníci si Specialized Endurorace Klíny 2018 užili a těším se na viděnou příště.

Výsledky najdete na webu www.sportsoft.cz nebo www.enduroserie.cz