Report: Rakatačára - downtown na Gardě

Autor: Vítězslav Stránský, kategorie: Report, vydáno: 4.5.2019

Odveta loňského přátelského utkání Itálie vs. ČR proběhla na stejném místě. V malebném městečku Toscolano Maderno jsme o uplynulém víkendu do sestavy zařadili i našeho reprezentačního útočníka číslo jedna. A Tomáš Slavík projevenou důvěru opět nezklamal. Vítězství se nerodilo snadno, Italové kousali až do devadesáté minuty. A jak zápas viděli jeho spoluhráči? Táák určitě, byl to těžkej zápas, dali jsme do toho ale srdíčko, makali jeden za druhýho a nakonec nechybělo ani to štěstíčko.

Na soupisku se Datel nominoval týden před závodem. Sice dostal pozvání od organizátorů, ale Mad of Lake není žádnej pouťák, nýbrž UCI event. Vytáčím číslo: „Hele Tome, řeším se Svazem autorizaci pro český ridery, napíšu tě tam taky, jo“ „Ty vole díky, ale ještě nemám letos vyřízenou licenci. A chytám ryby v Maďarsku,“ ozve se na druhé straně celkem bezradně. No nestává se mi často, že můžu mistru světa vypomoct. Slovo dá slovo a za dva dny už zkouším místo kartou zaplatit Slávovou licencí. Mimo Jablonec to ale vůbec nefunguje, fakt divný. Jak říká Saša, to zas budou závody.

Střih. Dačice. Osa týmu z nedávné barcelonské eskápady hází věci do staré dobré T4. Přibalujeme nadějného juniora Frantu Růžičku a organizátora polských downtownů Jerzyho Mendreka. Jeden pohled na Sašu. Je to zase hernajs tady! Jedeme na výlet! Samou radostí balím první a poslední párek, otevíráme plechovky tekutého chleba a cesta nám vesele ubíhá až na Dolní Dvořiště.

Tam z Terky zvané Myš vypadne, že má taky vlastně ještě na párek. No tak, to dá rozum, přes hranice nic přece nepovezeme, nejsme včerejší, že jo, zastavujeme. Zde poprvé zabíjí Franta a ptá se, co znamená být včerejší. Zkuste si to někomu, kdo to neví, definovat a nepoužít u toho opis. Nic, myší párek pozřen, lezeme vesele do auta a ouva. Vedle na sedadle leží pořád na minimálně dva párky. Poudám Sašovi rozjařeně: „Todle já znám, když nás budou stavět, musíme ten párek vyhodit z okna, dyžtak zahlaš, jasná“ Bystřejší poznají. Jsme najednou dosti včerejší. Vyřizuju na mobilu poslední pracovní rest, chvilka nesoustředění a v tom hlásí Saša: „Policajti, policajti, vyhoď ten párek. No jo, ale v autě je tma, jak když přichází na Řepku blikanec. Nemůžu nahmatat ten párek. Párek padá ze sedačky na podlahu, stavěj nás. Jsme v loji, to je úplně jasný, jako že v neděli pojedu Frantu“

Saša rožne světýlko, nacházím konečně párek. Tlupa rakouských policistů obestoupí auto, chcou doklady a určo najít ten párek. T4ka, rozjařená parta, jsme úplně jasný. Párek držím v ruce, vyhodit ho nejde, možná tak sežrat, zapínám neviditelnost. Kluci vylezou ven a barvitě vysvětlují, kam a proč jedeme. Saša jako bejvalej fík ví jak na to. Ochotně ukazuje kola, startovní čísla z Barcelony a tak. Postupně zavládne dobrá nálada, příběh je tak barvitý, že cajty jako fakt začne zajímat náš trip a vůbec jim není divný, že jeden neviditelnej sedí pořád v autě. Párek už se mi v ruce začíná pomalu grilovat, nevíš kam proč, s kým zač, kudy kam, modří vědí. Naštěstí vůně nepřiláká žádnýho na uzeniny cvičenýho psa, takže nám za chvíli s úsměvem zamávají. Tak todle bylo o prsa korejský závodnice.

Střih. Toscolano Maderno. Saša vyžvejklej jak bambule, prej nebylo třeba se za volantem střídat. V ČR 25 stupňů, tady už zima a déšť třetí den. Vylejzáme z auta a každých 10 minut potkáváme známé pořadatele z loňska. Jdem na ubykaci, potkáváme Bena Moora s manželkou. Máme pronajatý apartmán, což je ve Finále vlastně celej barák včetně místnosti na kola. Luxus, střídá luxus.

Trackwalk. No chlapci ještě sice dostavujou, ale už teď je jasný, že tohle bude asi nejlepší downtown trať, co jsme měli tu čest. Popisovat to odshora nemá asi cenu. V kostce víc jak 2500 metrů zábavy s převýšením 160 metrů. Celkem napočítáš přes 20 překážek nejrůznějších tvarů. Na tý trati nechybí snad nic. Od loňska fakt móóc hezkej progres. Z fotek a videa si uděláš obrázek sám.

Pár hodin spánku, já s Jerzym jdeme na schůzku s Benem. V tom přijíždí známá polepená dodávka, z ní vypadne ještě víc vyžvejklej Datel s Hedvikou. Předávám licenci a jde se na společnou véču. V menu nalézáme i pizzu Big Ben, takže náš anglický přítel má jasnou volbu. Zbytek naší ekipy mezitím svou přítomností obšťastňuje pořadatelskou bandu v paddocku a vrací se domů nad ránem kvalitním alkoholem omámen. My starší rozumnější dáváme poslední kapku se Slávou v jedenáct a jdem se vyspat do kvaldarace módu.

Střih. Trénink. Na shuttly číhá 200 riderů, ty ale překvapivě docela dost dobře stíhaj, takže tři jízdy dopoledne dáme. Nalítáno všechno, kromě jednoho zapeklitýho devítimetrákovýho dřevěnýho stepdownu, váže vysílák s hliněnou protihrankou. Na tohle kombo musíš jet snad šedesát kulí, jinak to prostě nedolítneš a ztratíš rychlost do další šlapavý sekce. No tak to bysme s Frantou neměli. Prej zejtra. Jinák prakticky všechno naskákaný vlastně napoprvé, máme to ve voku z trackwalku. Saša stepdown vysílá a Síma s asistencí Datla taktéž. Takže tady za jedna s hvězdičkou. Jináč, je znát, že pro většinu borců je to první závod sezony, čili sanitka celkem v permanenci. Nejhůře dopadl druhý muž loňského klání a místní stavitel Dennis Tondin, který si na dvakrát zlomil nohu.

Kvalda. Slunce svítí, jde se na to. Za mě čistá jízda na jistotu. Je z toho stý čas a hodně času na přemejšlení, kde zrychlit zítra. Saša naznačil, že se s ním musí počítat, páč 2:40 zlověstně věští zítřejší atak na TOP 10 v Elitě. Síma zajíždí s přehledem druhou odvážnou o 25 vteřin a Sláva nenechává nikoho na pochybách a o 4 vteřiny kvaldu vyhrává. Kvaldu dokončuje 168 borců.

Čumíme na poslední mohykány u takové kládové vyfikundace a tušíme, že tady bude legranda. A taky že jo. Poslední z pozvaných riderů Simone Medici to tam nacpe bez bázně a hany. Jeho Kona se na kládách zapře jak kůň před prvním pokusem na Taxisu a jde se ze sedla. V davu to mocně zaulalááá. V letu plavmo stojí totiž značka zákaz vjezdu a vypadá stejně neústupně, jako když se Babiše zeptáš na demisi. Zákaz vjezdu bere levým rodlem, přední brzda mu zachraňuje všechny prsty a týpkovi se kromě odřeninky na obou loktech nestalo vůbec nic. Teda fyzicky. Pozávodě se dozvíme, že psychicky to neustál a v neděli nenastoupil. Podle videa níže se to dá pochopit.

Co bylo, ale na sobotě vůbec nejhorší, že jsem se před kvaldou nerozvážně vsadil s Frantou. Kdo bude zajetej v závodě, skáče oblečen v komplet zbroji do Gardy. Deset vteřin, co mi ten holobrádek nandal bez servítek nevěstilo vůbec nic dobrého. Je to jasný, zítra ten stepdown musím vyslat, nejsem přece včerejší…

Střih. Race day. Ráno cereálie, vajíčka. Je to cejtit všude. No jo, ale pak otevřeš okno a už tak vodhodlanej nejseš. Vítr a chčije. Takže válečná porada. Čekáme. Za hodinu přestává aspoň pršet, ale fouká a není to chvílema vůbec čerstvý vánek. Přijíždíme na shuttle a není tam fronta. Divný? Ani ne, je vidět, že na ty velký skoky nahoře Ti fouknou může a tohle čteš s tváří všech. Sjíždíme to, ani Saša neskáče stepdown a když i on řekne, že má chvílema z toho jako fakt strach, tak já se definitivně poseru a nechávám si na nalítávání týhle překážky definitivně zajít chuť.

Střih. Fouká, chvílema dost, ale pořadatelé pouští závod. Do něj se přihlásí jen 126 lidí. Trať suchá. Pouštím to tam jako první z Čechůnů. Jedu bez chyb, u kostela točím na stepdown a je to tady. Duje takovej proti, že mám pocit, že stojim na místě, naštěstí se to láme z kopce. Celá spojovací část mezi hořejší a dolní zábavou je 500 metrů otevřený scenérie a tady se pozná, kdo v zimě nezahálel. Málem si hodím kačenku na představec. Laktát mi vytejká z nohavic. Najíždím do táhlý pravotočivý v kulích posouvám vo 20 čísel jeden z oplotů, fuj ty bláho, chytnout to rodlem, mohlo to skončit nepěkně. Dole jsem o vteřinku rychlejc než v kvaldě, což v tom protivětru asi jde. Za chvíli zajíždí Síma, úplně jí nepotěšilo, že jsem jí zajel o dvě desetiny i s jejím skočeným stepdownem. Tahle trať v těhlech podmínkách byla ale zaručeně lepší na enduro. Hamtat to spojovací pasáž na sjezďáku chce notnou dávku masochismu. Ale to Síma zase má to jo.

Čekáme na Frantu. Dolítne poslední skok a je to jasný. Né, že bych mu to vítězství v minisouboji nepřál, ale 12 vteřin je hodně neuctivý ke starším. Je to jasný, jak velikonoční kocovina, jdu se koupat. Mou úplnou devastaci dokonává Mároš Lučivjanský, slovenský brat a odvěký rival, který mi v kvaldě dává dvě desetinky, ale v závodě 7, bohužel vteřin. Prostě mu nefoukalo a skákal stepdown, tím bych to uzavřel.

Dolů letí Sáša. Komentátor zvyšuje protaženost samohlásek a na LEDce svítí 2:35. Na Hot seatu se uvolňuje místo a my jsme pyšný, jak princezny z pohádky. A pohádka to totiž je. Jmenuje se: „Jak Sášenka první zahraniční závod dojel.“ Předcházelo tomu totiž 5 grotesek. Exkurz do minulosti: Polsko diskvalifikace na city dualu ? levá nebyla tou pravou, loni tu zrušili kvůli dešti finálovou jízdu, v Recco padal pořád řetěz, v Barce zlomil rám. Jasný, pár kusů ještě Sášu zaletí, ale 8. místo v Elitě na takovémhle rejsu? To chce velký koule a ty Demo po společném spaní se mnou na letišti určitě plný má.

Radost vládne kolem, a to máme ještě hlavní železo na startu. Inu, co Vám mám povídat. Sláva sice o 2 vteřiny horší čas než v kvaldě, ale i tak to na nadupanou sestavu Itálie stačilo. Zbývá jediné, otevřít plaveckou sezonu v místním kačáku.

Komplet výsledky zde.

Příští downtownem otevřeme sezónu Czech Downtown Series v Ústí nad Labem, kde se jede devátý ročník UL-LETu. Máme pár postřehů, jak to dělají v zahraničí, tak se těšte, už se to chystá?