Gaspiho Kill the Hill se úspěšně vyhnul minovým polím v Chorvatsku

Autor: Keli, vydáno: 20.4.2020

Kill the Hill je outdoorový projekt Richarda Gasperottiho, jehož cílem je propagace a objevování hor bez ohledu na to, zda na ně stoupáte na kole nebo pěšky.
Myšlenkou bylo začít tam, kde jsme skončili před lety, vzít kola a odjet na poslední zimní výlet někam na jih. Měli jsme jen pár dnů a Chorvatsko se zdálo být ideální, protože se tam můžeme dostat z ČR relativně rychle, stačí jen přežít noční přejezd a jsme tam. Toužili jsme po teple, ale předpověď se změnila jen několik dní před cestou, a místo pěkného počasí jsme měli čelit návratu zimního chladu. Plán byl ale stanoven, a tak jsme jeli.

Do pohoří Velebit

Chtěl jsem vyzkoušet několik prototypů a fotograf Miloš Štáfek (finalista Red Bull Illume) se chystal testnout svůj zbrusu nový fotoaparát Nikon – další důvod proč nafotit pár fotek. Třetím mužem, který se přidal k posádce, byl Lukáš Soumar, velký nadšenec bikepackingu a také vývojář outdoorového vybavení. Naskládali jsme se do našeho monstrózního Sprinter 4×4 a zamířili přes Rakousko a Slovinsko do našeho cíle. Na vrchol Tulove Grede ve Velebitských horách. Fanoušci náčelníka Vinnetoua si možná pamatují tuto krajinu z druhé filmové adaptace, která byla natočena v této oblasti v 60. letech 20. století.

Hory se nachází asi hodinu jízdy autem východně od Zadaru, krásného historického přístavu na pobřeží Jaderského moře, zhruba 900 km od Prahy. Skrze závěrečné výmoly na špatné štěrkové cestě jsme dorazili k cíli těsně před úsvitem. První paprsky světla odhalily to, co bychom měli vědět dřív než vyrazíme na cestu: po celou dobu byly všude okolo cedule ukazující lebky a zkřížené kosti, které říkají, že jsme zaparkovali přímo uprostřed minového pole. Pohled na výstražné značky nás přiměl přemýšlet o tom, že nám při plánování trasy možná chybělo něco důležitého.

Strach z min

Přibližně 2 milióny min bylo položeno v různých oblastech Chorvatska během války o chorvatskou nezávislost mezi lety 1991 a 1995. I po deseti letech po válce bylo podél bývalých frontových linií stále kolem 250 000 min. Podle místních statistik bylo v Chorvatsku za války zabito nebo zraněno více než 1 900 lidí, a stovky i poté. Vzhledem k tisícům obrovských skal roztroušených po celém hřebeni Velebitu je celý region těžko přístupný, a proto je téměř nemožné vyčistit jej od zbývající min. Navíc je obtížné zjistit polohu min, protože většina minových polí byla položena bez jakéhokoliv systému či záznamu umístění.

Když slunce vycházelo, skalnaté monumenty začaly odrážet světlo a nyní se rozzářily jako by byly vyrobeny ze stříbra. Přes jasnou oblohu teplota nepřesáhla 4 °C a my jsme se třásli v nárazech větru, který foukal až 80 km/h. Když jsem kolo nesl pomalu do kopce, měl jsem čas zvážit riziko zasažení některých dávno zapomenutých min v mé následující trase. I když jsem si vše zkontroloval s místní mapou a tato strana svahu byla označena jako bezpečná, přes mou mysl létaly podivné myšlenky. Dokonce i místní průvodce, kterého jsme potkali, nás přesvědčoval, abychom raději zůstali na silnicích, a tak jsem raději zapomněl na plánovanou jízdu kolem centrálního masivu. Taková zábava by nás mohla doslova zabít.



Krásná stezka na vrchol Vidajl

Další den silná vánice změnila naše plány a přiměla nás, abychom se přesunuli jinam. Po krátké diskusi jsme se vydali do obce Dražice, kde je začátek krásné přírodní stezky Mudna vedoucí na vrchol hory Vidajl (1184 m). Na sousedním hřebeni vede stezka Hahlici, kterou vyhledávají hlavně běžci – sky runners. Strávili jsme noc v údolí a ráno jsme se probudili s divokými koňmi, kteří pásli okolo našeho auta.

Výběr vhodného oblečení se jevil jako zásadní, protože jsme očekávali chladné počasí. Trvalo nám čtyři hodiny než jsme se dostali na vrchol, který byl pokryt čerstvým sněhem, ale výhled stál za dřinu. Sjezd dolů byl zábavný i přes několik okamžiků, kdy nás nárazy větru téměř vyhodily z cesty. Užili jsme si jízdu, dali jsme si i nějaké místní jídlo a spěchali zpět domů. To proto, abychom překročili hranici jen pár dní předtím, než strach z COVID-19 způsobil zablokování naší země. Možná na mnoho dalších měsíců…

Text: Adam Maršál
Fotografie: Miloš Štáfek

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


profilová fotka petrhill 30.4.2020 v 13:56

Zásadně nesouhlasím s názvem tohoto projektu / videa!

anonymní uživatel Ondra 20.4.2020 v 21:50

to poslední videjko je super :-)

profilová fotka Martin Saida 20.4.2020 v 13:54

Mudna dol trailfoto ke komentáři

anonymní uživatel Janek 20.4.2020 v 9:38

Takový šudlání, ale moc pěkný šudlání, tomuhle prostě fandím:)

anonymní uživatel Kloakan (kloakan [zavinac] gmail.com) 20.4.2020 v 8:47

Mal som to stastie to minuly rok ist kdrazice) a je to zdaleka najnudnejsi zjazd v okoli, dokonca netreba to slapat zo spodu, ale da sa vyviezt z druhej strany do 900m a usetric cas a sily. Vyhlady nadherne.foto ke komentáři

Přepnout barvu pozadí