Hecni se jednou provždy! Tipy a triky jak pokořit velký věci

Autor: Keli, vydáno: 27.7.2022

Beata Herciková ti poradí jak se hecnout na velký věci. Pro každého může být velká věc jiná. Pro někoho je to dvoumetrový dvoják, pro jiného dvacetimetrový, ale přístup pro pokoření jsou obdobné. Jaké? Tipy a triky jak pokořit velký věci jsou zde.

Hecni se jednou provždy!

Máš nějaký svůj vysněný skok, trik nebo prostě jen cíl v životě, ale chybí  ti k tomu "koule"? Stejně jako u návratu po zranění se dá hezky pracovat taky s posouváním vlastních hranic. Než se ale vrhneme na konkrétní příklady je třeba si uvědomit, že s bajkováním je spojené určité riziko. A je hodně velký rozdíl mezi promyšleným a nepromyšleným rizikem. To nepromyšlené si představme klidně tak, že sedíme poprvé na kole a jen pro to, že je to cool, se rozhodneme otočit backflip :). Samozřejmě každá výjimka potvrzuje pravidlo, ale ve většině případů by tenhle pokus skončil nějakým bebíčkem :). Promyšlené riziko by vypadalo tak, že máme naskákané různé typy skoků, víme, jak se kolo chová ve vzduchu, zvládáme salto vzad třeba na trampošce, už jsme backo zkoušeli do molitanu a teď ho prostě chceme zandat na hlínu. WARNING! Všechny následující techniky fungují ve spojení s rizikem promyšleným! 

Po schodech jedině nahoru

Jak vzniká nový trail? Na místě, kde to byl možná málokdo řekl, ale kluci to v tom reliéfu prostě vidí. Postupně nakopou takovou pecku, že to přitáhne bajkery i z druhého konce republiky. Ale ze startu byli na bodě 0. Pro zjednodušení si představme schody. Když se rozhodneme pro něco nového jsme v přízemí a míříme třeba do třetího patra. Všechny ty schody mezi oběma patry představují kroky, které můžeme udělat pro svůj vytyčený cíl. Znovu se očima vraťme o pár řádků výš. No tam, kde píšu o tom rozdílu mezi promyšleným a nepromyšleným rizikem :). A každý ten krok u promyšleného rizika berme jako jeden schod na vystoupání. Máš i ty něco, do čeho se chceš hecnout? Co všechno můžeš udělat v rámci přípravy? 
Může se to možná zdát zbytečné nebo zdlouhavé, ale ve finále, když přijde den D, budeme mít daleko více sebevědomí, protože jsme nepodcenili přípravu. 

Hororový scenář

Nahecovat se do něčeho nového s sebou přináší strach, nervozitu. Jak už víme, hlava udělá automaticky to, že nám začne házet scénáře "Co kdyby...". Oukej, tak jdeme na to. Co nejhoršího se teda může stát? Co se bude dít potom, když se to stane? A jak velká je pravděpodobnost, že se to stane? Někdy zjistíme, že je šíleně malá pravděpodobnost, aby se stalo to, čeho se nejvíc bojíme. Jindy si najdeme supr záložní plán, co dělat, když se to opravdu naplní. Ale můžeme třeba taky zjistit, že to fakt není žádná sranda. A co v tomhle případě? 
Svět přece není jen černý nebo bílý. Zkusme si tedy vypsat všechny možnosti, jak to může dopadnout. Ono se totiž nakonec může stát i úplně něco jiného, než jsme očekávali :).

Vizualizace

A tohle magické slovíčko dodá všem těm výše zmíněným možnostem ten správný šmrnc. Vizualizace je technika, při které si představujeme výkon v tom nejlepším možném ale REÁLNÉM provedení. Je totiž daleko jednodušší provést nějaký úkon, když si jej dokážeme důvěrně představit. A co myslím slovíčkem důvěrně? Podle modelu od Holmese a Collinse - PETTLEP:
P (physical) - vnímání vlastního těla, takže nejlépe mít na sobě to, v čem jezdíme
E (environment) - vnímání okolního prostředí (jakou rychlostí pojedu, když pojedu lesem, tak jaké bude světlo atd.)
T (task) - typ pohybu, který chceme předvést by měl odpovídat našim současným dovednostem
T (timing) - představit si pohyb můžeme v reálném čase, nebo zpomaleně (to by mohlo pomoct u složitějších triků)
L (learning) - můžeme si zkusit představit i více možností, jak to dopadne, ale poučit se z nich a v představách chyby opravit
E (emotion) - jaké emoce bychom u pohybu měli?
P (perspective) - můžeme si představovat sebe z vlastního pohledu (POV) nebo jako by nás pozoroval někdo jiný

Samozřejmě vizualizace nám v žádném případě nenahradí praxi. Můžeme si ale její pomocí posílit odvahu a o něco lépe se připravit. Hodně často je využívána base jumpery nebo freestyle motokrosaři. 

A zase ta koncentrace

V předchozím článku už jsem o ní psala a jdu s ní otravovat zas. Jenže ona je tak sakra důležitá, že prostě musí být všude. První pomoc při nervozitě, když jdeme konečně na to, je zaměření se na přítomný okamžik, na to, co je prostě TADY A TEĎ. Ještě jednou zmíním hluboké dýchání, zatínání pěstiček, vnímání gripů nebo jakýkoliv jiný fígl, který nám pomáhá. Tak riders ready, zkoncentrovat se a potom hned do akce! Držím palce a klidně mi dejte vědět, do čeho se máte v plánu nahecovat na IG: @beatahercik :).

Foto: Roman Klein @kleins.photos