MojeKolo

Tomáš Slavík týden poté: Příběh letošního hrdiny Red Bull Valparaíso Cerro Abajo

Autor: Red Bull , vydáno: 21.2.2023

Ať už jsi fanoušek downhillového mountainbiku nebo ne, letošní příběh Tomáše Slavíka z Red Bull Valparaísa Cerro Abajo tě určitě dostane. Bylo v něm všechno, co drama potřebuje. Pot, dřina, zklamání, smutek, ale nakonec i pořádná euforie a dojetí.Red Bull Valparaíso Cerro Abajo určitě není žádná brnkačka. Je to jeden z nejtěžších downhillových sjezdů na světě a každoročně dá zabrat i těm nejlepším bikerům světa. V malém městečku uprostřed Chile je pečlivě připravena promyšlená trať, která naschvál vybírá ty nejužší uličky ve městě. Pro tamní obyvatele znamená závod něco jako státní svátek...

Tomáš Slavík je i pro obyvatele Valparaísa DH hrdinou, jelikož měl před letošním závodem na svém kontě už dvě vítězství. Místní pro něj dokonce mají i speciální přezdívku. O dokončení hattricku se pokoušel vícekrát, v roce 2019 to dokonce skončilo hodně ošklivým pádem, po kterém Tomáš skončil v bezvědomí. Letos mu do karet hrálo i natáčení projektu STAIR CHASE ve Španělsku pár dní před závodem, kde mu společnost dělal biker Adrien Loron. Oba si po natáčení pochvalovali perfektní formu, do které se díky němu dostali. Plni odhodlání odletěli do Chile na závod, kde Tomáš nejenom, že málem pří tréninku sletěl ze střechy dolů, ale při kvalifikační jízdě si dokonce velmi nešťastně poranil kotník a zpřetrhal vazy. A jak to bylo dál?

  

Jak se cítíš po závodním víkendu?
Je to docela zajímavej pocit. V první řadě jsem teda strašně šťastnej, že to vyšlo a vítězství se podařilo. Celý příběh je hrozně silnej. Zároveň se cítím roztřískanej, protože jsem tělu dal opravdu hrozně zahulit. Noha je teď v totální kaši. Čeká mě magnetická rezonance, kde budu zjišťovat, jaký jsou ztráty. Psychicky se ale na rozdíl od těla cítím naprosto úžasně!

Red Bull Valparaíso Carro Abajo 2023. Jaké v tobě bude vyvolávat tento ročník vzpomínky?
Když se zamyslím nad celou svojí kariérou, tak bych řekl, že to byl jeden z největších závodních dnů za jejích 30 let. Je to třetí vítězství, který mi trvalo dlouho. Když jsem projel cílovou bránou, tak ze mě spadl obrovský batoh. Batoh daleko silnější, těžší a intenzivnější, než na světovém šampionátu.
Díky tomu, že jsem den předtím málem spadl ze střechy, ráno na trénincích jsem potom jezdil excelentně, ale v poslední tréninkové jízdě na nejrychlejší a nejtěžší části tratě mě to poslalo do zdi a bylo jasný, že se musím katapultovat. Přístál jsem asi v 50 km/hod do schodů a kotník to nevydržel. Celý tento příběh letošní ročník naboostoval a zintenzivnil. Vůbec jsem nevěřil, že by to nakonec takto mohlo dopadnout.

Co se ti honilo hlavou, když sis poranil kotník?
Prvně jsem vlastně vůbec nevěděl, jak se dostat dolů. Lidí na trati bylo hrozně moc, nedalo se mezi nimi prorvat. Trvalo by to asi 40 minut a já jsem věděl, že za hodinu startujeme kvalifikaci. Naštěstí jsem potkal kamaráda na elektrokole, ten mě vzal bočními uličkami, a pak jsme normálně vletěli na trať a sjeli to co nejrychleji dolů za doktorem a fyzioterapeutem, abych věděl, jestli mi dají zelenou a zkusíme to nějak dát dohromady. Kluci z fyzia KIFIT jsou bouráci, kteří se specializují na zranění sportovců na závodech. Do žíly mi zavedli nějaký "painkillery" a začali mi masírovat urvaný vazy, snižovat otok, a potom mi to do tvrda zatejpovali.

Co se vlastně vůbec stalo?
V nejtěžší sekci jsem škrtnul řidítkem o zeď. V tu chvíli mě to poslalo do zdi, do zábradlí a zase do zdi. Pak už jsem věděl, že jdu k zemi, tak jsem z kola vyskočil. Přistál jsem na nohy a kotník to v té rychlosti nevydržel.

Existovala pro tebe možnost se po zranění vzdát hlavního závodu?
Po cestě do fyzio stanu jsem si dával šanci tak 20:80, že nepojedu. Byl jsem z toho fakt smutnej a zničenej. Už jsem přemýšlel, jak si tady na tu sekci budu muset dát příští rok pozor. No ale pak jsme kotník dali dohromady. Nejhustější bylo, že když jsem ležel dole u doktorů, tak za mnou najednou přivezli mého největšího soupeře, který si zlomil zápěstí.

Jak hodnotíš letošní trať závodu?
Trať byla bezpečná. Určitě bezpečnější než minulé ročníky. S klukama jsme ji znali a věděli jsme, do čeho jdeme. Problém je, že když nás tady člověk postaví na chodník na rovince a řekne nám, ať závodíme a jedeme co nejrychleji, tak se do toho taky tak pustíme. Najednou jsme ale byli na hranici svých možností, která potom přináší ty pády.

Všude píšeš, že sis splnil sen. Už víš, jaký bude tvůj další?
Ještě to celé vstřebávám. Snažím se uvědomit si, co se mi vlastně podařilo. Pro mě byla důležitá ta hranice tří vítězství, takže si myslím, že další rok na závod pojedu v dobrým rozpoložení, nebudu na sebe vyvíjet takový tlak a bude to mnohem "příjemnější". Teď je asi můj další cíl umístit se v čerstvě vzniklé sérii co nejlíp. Budou teď dvě nové lokality, kde jsem nikdy nezávodili, tak se hlavně nezranit a užít si to stejně jako tento víkend.

Co tě čeká teď? Jaké jsou tvé plány a kdy myslíš, že se vrátíš zpět na kolo?
Hned po Red Bull Homerunu mám odletět do Kolumbie, kde budu celý týden před druhým závodem světové série. Postavit se před závodem do latě je teď takový můj hlavní cíl. Dát urvaný vazy v kotníku dohromady za 12 dní úplně nejde, takže to bude asi o nějakých "painkillerech", tejpování a vrzání zubama. Bude to bolet, nebude to nednoduchý. Trošku mě mrzí, že přicházím o možnost přípravy. Ale budu se snažit z těch podmínek teď, které mám, jak se říká, uvařit tu nejlepší polívku. No a kdy se vrátím na kolo? Jsem si jistej, že to určitě bude den před závodem, což je 4. března, ale budu se snažit i dřív.

Kam dál? Mrkni i na celý rozhovor s bonusy nebo záznam závodu a tři nejlepší jízdy na Red Bull TV. 

Photo credit: Red Bull Content Pool, Jurgen Westemeyer, GaryGo
Zdroj článek: Red Bull CZ

Podobné články

Diskuze

  • anonymní uživatel Bruska 22.2.2023 - 13:29

    Jasně,tak před týdnem měl zpřetrhaný vazy..včera už přidával stories jak jezdí na kole bez ortézy….

    • anonymní uživatel Gabosh 22.2.2023 - 14:14

      Má skvělé fyzioterapeuty... nejlepší péči, procedury...asi to lze a hojí se to pak podstatně rychleji (Já po pádu na Ještědu měla jen dost natažený postranní vaz v koleni, chodit jsem v létě skoro nemohla , ale paradoxně v bikeparku celé dny, celou sezónu docela pohoda, dalo se i bez problémů skákat :). Tak těžko soudit nó.

  • anonymní uživatel koZa (vkonapwr (a) seznam.cz) 23.2.2023 - 14:38

    Jsou věci mezi nebem a zemí a pak ještě svištící Datel pila pivo pila

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí