TopRide.eu

Test: Specialized Enduro S-works 29

Autor: Čert, vydáno: 8.9.2016

Spešl inovoval svůj top enduro model. Je teď Enduro víc #enduro? Specialized Enduro se za ty roky stal dost kultovním kolem a vzhledem k oblíbenosti endura a mírně zastaralé geometrii byla další generace dost očekávaná. No a je tady.

Co je nového už víme (Specialized představil nové Enduro), nové enduro je delší na předním trojúhelníku, má nizoučkou a položenější hlavu i nízko položený střed. Zdvih se zvýšil na 165mm i u 29". Prodloužená je i zadní stavba, i když u devětadvácy je to jenom o 2mm na 432mm.

Proč prodlužovat přední trojúhelník je poměrně jasný, větší stabilita a tak. Hlavou mi ale vrtalo, proč Spešl, když už přišli na to, jak udělat 29 s megakrátkou zadní stavbou, přidávají milimetry. V tomhle mají prsty naše oblíbená plusková kola. Specialized jim říká 6fattie a aby šly narvat do zadní stavby na devětadváce, musí být delší, širší a chybí propojení horních dvou vzpěr zadní stavby.

Mimo drobných geometrických úprav dostalo Enduro, po vzoru Stumpjumpera, „díru“. Dvířka ve spodní rámovce, na které je držák na košík, umožní použít celou spodní rámovou trubku jako „kufr“. Všechno svoje nářadí, duši a kdo ví co ještě potřebujete na trailu, můžete strčit do „ponožky“(kusu neoprénu, který má za úkol zabránit tomu, aby materiál mlátil do rámu) a pak nacpat do spodní rámovky. Na jednu stranu sice zvýšíte hmotnost kola, odpadá však nutnost vozit batoh nebo brašničku pod sedlem, prostě je všechno v rámu. Navíc je to všechno ve spodní části rámu, takže se teoreticky zlepší těžiště, ale neovlivní jízdní vlastnosti. Pár gramů navíc ve spodní trubce mě ovšem rozhodně netrápilo, jelikož se mi v testu ocitla ta nejvíc top ze všech top verzí, model S-works. Prostě karbonový rám, karbonová kola, řidítka, kliky, kousky na přehazce atd atd. Váha tohohle kola bez pedálů je někde okolo 12 kilo.

Váha a nízký střed je to, co jízdu na S-worksu a potažmo i na novém Enduru definuje asi nejvíc. I přes mých 175cm se mi na 29" fantasticky skáče, kolo jde lehko do vzduchu a překvapivě se ve vzduchu i dobře chová, navíc větší kola prostě míň ztrácí rychlost. Na trailech, co mají aspoň trochu flow, se dokážete povozit daleko rychleji. Samozřejmě kolo vyniká i v náklonu, protože větší kolo má větší plochu, kterou se může zakousnout do podkladu.

Po prvních testovacích kilometrech mě Enduro baví, protože: výborně jede do kopce a snadno se s ním odlepím ze země, krátkou zadní stavbu nasměruju velice lehko tak, kam chci dopadnout, slušně si drží rychlost a díky tomu jezdím na jednodušších trailech a na trailech, které dobře znám pocitově výrazně rychleji. Tady je jediná slabina použití semislikového pláště Specialized Slaughter na zadním kole. Ten má v měkčím podkladu velké problémy se zabržděním rozhulákané 29, výsledek je ten, že zbytečně přebržďuju a jedu pomaleji než bych mohl. Ostřejší guma dozadu je nezbytná, ostřejší guma než je Butcher vepředu by asi taky bodla, přece jenom i přes větší styčnou pluchu, trakce kola pořád není taková, jak by bylo vzhledem k rychlosti, které je tohle kolo schopné, ideální. Minimálně pokud jezdíte duše, když sem nahodil bezduše, bylo to o kus lepčí, ale pořád ne úplně top. I přes mou výšku, která úplně neštymuje s většíma kolama, sem se na 29 dokázal na trailech, které mám najeté nebo nejsou moc extrémní, královsky bavit.

Ale. Pak přišel kultovní brněnský enduro závod Nakakat. 5 RZ striktní hrabankou, neuvěřitelně z kopce a na oči, takže pěkně bez tréningu rovnou racemode. Frajersky jsem zvolil S-workse jako svou zbraň a už v první RZ jsem litoval. První metry byly super, jízda hrabankou z mírného kopce lesem, víceméně rovně. Roztočil jsem kola a 29 krásně a rychle jela. Jenže pak přišly první zavřené zatáčky a hlavně pořádný kopec. Jelikož je nové enduro sice nižší, ale o trochu delší než to loňské, je prostě míň obratné, nemluvě o tom, když je srovnám s mým běžným 27 kolem. Pokud jezdíte doopravdy těžké traily, co jsou hodně z kopce, hodně zavřené a hodně se v nich mění rytmus, je Enduro 29 jednoduše úplně špatná volba. Kolo se do zatáček musí lámat, ztrácí spoustu rychlosti, musí se zase rozjíždět a celkově to není zábava a stojí vás to hromadu sil i času. Jediné místo kde v tomhle extrému 29 vynikala, byla jízda v odkloněném svahu, větší kola se do svahu zakousnou a drží jak blbý.

Jak už jsem nakousl, osazení bylo doopravdy kus luxusu, ono taky co za 230 tisíc čekat. Fabii nebo S-workse. Skvělé jsou hlavně kola Roval, široké karbonové ráfky, co pěkně rozplácnou gumu a navíc můžete foukat obzvlášť málo tlaku. O tom, že nasadit bezduše trvá asi 3 minuty díky integrované „bezduš“ pásce a super profilu, díky kterému vám plášť naskočí do patky na jedno fouknutí pumpy, není u Spešlu snad ani potřeba mluvit. Výborné jsou i karbonové řídítka S-works, 780mm šířka, skvěle sedí v ruce, brzdy Guide RS carbon mě nezradily, sedlovka Specialized sice vyletí dost rychle, jakmile si ale zvykneš, tak o camprdlíka nepřijdeš a naopak je fajn, že při závodě nebo kdekoli jinde, nemusíš čekat, až se sedlovka uráčí vyjet. Naschvál si ty tři věci, co nejvíc praští do očí, nechávám na konec. Sram Eagle, a tlumič i vidlice od Öhlins.

Volné AM/EM/XC kraťasy s odnímatelnou vložkou Maňana Wear

Eagle je novinka, párkrát už jsem ho jel, ale teď poprvé pode mnou dostal seriózní závodní zatížení. Řadí fantasticky, jak nahoru, tak dolu. Je sice škoda, že na rozdíl od Shimana nejde dolů řadit po dvou rychlostech, ale i přes to jsem Sramák a Sramákem zůstanu. Eagle funguje velice přesně a velice rychle, nejvíc mě baví, že pokud potřebujete najednou odřadit na lehčí převod, prostě promáčknete páku a rychlost tam „naserete“ skoro ihned. Je trochu škoda, že vzhledem k 30 zubovému převodníku vepředu, jsem neměl možnost docenit obří rozsah. Protože takhle je nejtěžší rychlost stejná jako u běžné 11 od Sramu, jenom máte navíc naprosto zbytečný převod 30×50.

Co mě ale překvapilo, že po jednom nepříjemném pádu mi začal strašně skákat řetěz, myslel jsem, že je ohlá patka, ale ať sem patkou kroutil, jak sem chtěl, nic nepomohlo. Až na stojanu v dílně jsem zjistil, že řetěz se v jednom místě neohýbá a má v sobě nepříjemný zásek. Nevím od čeho, protože byl z vnitřní strany, jako by od převodníku, každopádně jeden článek musel pryč a vše zas fungovalo, jak mělo. Nevím, jestli za to může příliš velké odlehčení, nebo moje smůla, ale ještě nikdy jsem takový zásek v řetězu neviděl. Jinak vše v pořádku, naopak je i Eagle velice tolerantní k ohnuté patce, prostě musíte mít patku fáááákt mimo, aby vám začala střílet přehazka. (Dívám se tvým směrem Shimano XT, ty jedno šedé zklamání!)

Tlumení od Öhlinsu. Ačkoli i mě zastihlo nadšení a marketingové šílenství z toho, jak je bomba že MX vidlici budeme mít i na kole, když přišlo vystřízlivění, uvědomil jsem si, že udělat prostě jenom tak vidlici na kolo, která bude super lehká a přitom super chodit, je docela výzva, i přes bohaté zkušenosti s motokrosem.

Jo, vidlice RXF 36 slušně chodí a není kdovíjak těžká. Baví mě možnost nastavit si začátek i konec zdvihu dvěma ventilky, z každé strany vidlice je jeden. Pozor, nejde ale o nastavení pozitivky a negativky, negativní komora se ladí automaticky při foukání horní, hlavní komory. Trochu mě zklamalo, že spodní ventil moc neovlivňuje progresivitu. Jo, nedáte doraz, jenže pokud si nepohrajete s pomalou kompresí, vidlice má, i přes vysoký tlak ve spodní komoře, tendenci se občas propadnout do zdvihu. Dost mi v tomhle připomíná Pike RC bez bottomless tokenů.

A tím se dostávám ke štelovátkům. Odskok je jasný, zespodu naladit jak moc bude vidlice tlumit. A přístup Specialized, potažmo Öhlinsu ke kompresím je vlastně stejně velice uživatelsky přátelský. Rychlá komprese má tuším 5 cvaknutí z „komplet zavřeno“ až do „otevřeno“ a pomalá komprese má cvaknutí 10. Jezdil jsem s jedním cvakancem rychlé a s 5 až 7 cvakanci pomalé komprese, protože jenom díky tomu pracovala vidlice se zdvihem výrazně rozumněji – čti vidlice se nepropadala do tří čtvrtin zdvihu v naprosto nečekaných momentech. Je potřeba si tuhle vidlici doopravdy ošahat aby fungovala jak má, tak to má ale vlastně každá lepší vidlice. Díky jednoduchosti a přitom přesnosti naladění si mě RXF 36 získala.

Ohromnou slabinou je ale uchycení předního kola. Ano, to že mi předchozí tester urval polovinu imbusu a já pořádně nemohl stáhnout osu je jedna věc. Jenže i když se mi to povedlo a dotáhnul jsem osu i šroub, který přidržuje osu v patkách nohy na svém místě opravdu silně, stejně se mi vždycky během jízdy povolilo uchycení nohy a ta se mírně posunula, takže mi vznikl vakl v předním kole. PO-KAŽ-DÉ. O tom že na demontáž předního kola je potřeba povolit dvě pětky imbusy nemluvě. Ano, Öhlins chodí velice slušně a má široký rozsah nastavení, přitom není příliš komplikovaná. Není ale rozhodně tužší než Pike, chodí vlastně stejně jenom má navíc výrazně blbější systém uchycení předního kola. Ještě pořád je tady co ladit.

Co se týče tlumiče, i tady se hrálo na jednoduchost nastavení, 10 cvaknutí pomalé komprese, 3 rychlé. Na jednu stranu je nepříjemné, že pro zamčení tlumiče ve výjezdu je potřeba zavřít obě komprese na doraz, na stranu druhou je fajn si taky po letech moct naladit tlumič podle sebe i na enduru, nejenom otevřeno-pedal-zavřeno. I tady funguje štelování na jedničku. A i tady jsou slabiny. Tlumič je pěkně progresivní i na relativně „uhoupaném“ FSRku a kolo díky němu vážně jede. Když ale přijde doopravdy velice rozbitý terén, je tušit poměrně malé množství oleje a málo prostoru, kterým může proudit, takže podobně jako třeba CC Inline špatně snáší několik tvrdých nárazů po sobě. Volně přeloženo, pokud naletíte do rockgarden nebo fest bordelu, první 3–4 rány jsou utlumené, ty zbylé už dost cítíte.

Takže i tady můžu říct, jo, tlumič je to super a nastavení mě baví. Má ale slabiny, které se jiným výrobcům už podařilo odstranit a to, že se jedná o první generaci, tedy víceméně o prototyp ho trochu stahuje dolů. Souboj s Canecreek Double Barell Air CS v mých očích jasně prohrává. Na druhou stranu, díky možnostem nastavení poráží na hlavu Monarch plus i Fox Float X.

Specialized Enduro 29 je specifické kolo, protože dobré kola mají být specifická, aby si ten, kdo je ochotný zainvestovat, vybral přesně to, co mu sedí. Hrozně záleží, jaký jste jezdec, kde jezdíte a co jste jezdili předtím. Nové Enduro v 29" bude skvělé kolo pro vyšší jezdce nebo menší jezdce, co jsou zvyklí na 29". Díky větším kolům dokáže i slabší jedinec sjet těžší terén výrazně rychleji. A „silnější“ jezdec se naopak na jednodušších trailech bude královsky bavit, protože tohle kolo je tak rychlé, až je to sranda až za roh. K tomu je samozřejmě potřeba místo, kde můžete jet vyšší rychlostí dlouho, na rovné sjezdové trati je enduro prostě skvělé. FSR sice není ten nejvíc „šlapání friendly“ systém všichni víme, že ve sjezdu prostě funguje a drobné nerovnosti vyzobe, navíc 165mm zdvihu je u 29 skoro bezedných, takže ani skoky a velké rány nejsou problém. Problém je těžký a prudký terén, kde musíte viset na brzdách, lámat kolo do zatáček a pak ho rozjíždět z nuly. Tady Enduro doma není.

Já osobně bych si ho nevybral, mám 175cm, větší kola se mnou cvičí a vím, že na 27,5" dokážu být ve výsledku rychlejší, protože jsem na menších kolech pánem já. Pokud vám ale nevadí, když kolo občas převezme iniciativu, nejezdíte těžké technické traily ale spíš pro radost nebo máte aspoň 180 cm, je Enduro 29 neuvěřitelně flexibilní kolo, můžete s ním jet na 70km švih, odjet enduro závod (u nás rozhodně) a přitom si zajet naprosto v klidu do bikeparku a drtit tam sjezdovou. Nízký střed, šílená stabilita a položená hlava vás donutí kvičet radostí.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Balanc 8.9.2016 v 18:10

By mě zajímalo kdo si toto může vůbec pořídit?

profilová fotka Karel Neugebauer 8.9.2016 v 9:30

U kola za 230k bych nečekal žádné slabiny. :-(