Vyrobadresu.cz

Report: Abby vyhrála Chinese Downhill v Jasné

Autor: Abby Neumannová, vydáno: 21.3.2017

Krásnej, trochu deštnej pátek a moje cesta za dalším šíleným víkendem na kole začíná. Balím svých pět švestek v podobě batůžku narvaným chráničema a oblečením na závod, do kterýho už se vejde jen čistý triko a kartáček na zuby a jedu na meeting point s bandou neznámých kluků, co mi drží flek v dodávce. Všechno odsejpá jak má a za pár hodin jsme v Liptovském Mikuláši a vybalujem se na ubytku. V sobotu vstáváme celkem brzo a vyjíždíme do Jasné zkouknout hory na snowbobech. Ne že by ta věc nějak znatelně brzdila nebo zatáčela, nicméně si to každej určitě připište na list věcí, který chcete za život stihnout ;D. Po dvou jízdách mám všechno (jediný) oblečení durch a jsem se zaregistrovat. Fasujem památný batůžek se vším potřebným a jedem.

Klasicky dost na poslední chvíli se dostáváme na start a jdem si zaparčit bicygle. Házím ho takticky hned na začátek, protože moje schopnost udržet rovnováhu při běhu po takovým povrchu je politování hodná. Chvíli klepem kosu, ale za chvilinku se už startuje. Údělem startu z první řady byl hned na uvítanou loket, co mě seslal k zemi. Běžím ke kolu a jedu. Jedu, šlapu, povrch sice klouže, ale je tvrdej a je to dobrý!

Trať tentokrát nevedla rovně jako ve Špindlu, takže nestačilo jen nechat mozek v nočním stolku společně s brzdama a udržet se na kole, což mě dost mile překvapilo. Ostrý zatáčky společně s boulema na trati zvedli zábavu na magickou úroveň a byla to prostě pecka. Bohužel od půlky se krásný tvrdý povrch s trochou prašanu na povrchu změnil v hlubokej, mokrej, měkkej sníh, kterej mně osobně dával dost do těla. Jednak jsem se vyválela asi pětkrát, jednak to v míň strmých místech prostě fakt nejelo a většina lidí sesedala z kola a cválala do cíle vedle kola. Já to v první jízdě vzala trochu srdcařsky a za žádnou cenu jsem nechtěla běžet a snažila jsem se šlapat co zamrzlá přehazka povolila. Do cíle jsem dorazila vyšťavená. Po tom, co za mnou přišel už asi třetí reportér jsem se cítila fakt trapně. Byla jsem sice jediná baba, nicméně by se ke mně člověk propočítal od konce rychleji než od začátku.

V druhé jízdě se parkovali bajky dle umístění v první jízdě. Pochopitelně na mě zbylo místo dost daleko od startu. Startujeme finální jízdu a úspěšně běžím bez pádu až ke svému kolu a jedem, užívám si tvrdej povrch dokud je a snažím se šlapat kde to jen šlo. Tentokrát jsem přišla s teorií, že narvat to bez brzd do týhle břečky bude nejúčinnější způsob jak se jí prokousat… Možná by byl, kdybych se zhruba po dvaceti sekundách balancování v kolejích nevrhla do sněhu jak polární liška na lovu. Sedám na kolo a snažím se rozjet, ale jakmile se člověk zastavil, šlo to blbě. Koukám, proč se mi ani nedaří šlapat a zjišťuju, že mi spadl řetěz a zamrzl v uzlíku, kterej jsem nebyla schopná rozmotat. Sesedám teda z mého oře a je čas si dát trochu kardia. V tu chvíli jsem celkem děkovala svý závislosti na běhání, předběhla jsem pár chlapů a běžím až do cíle. V cíli už nejsem schopná na kameru říct souvislou větu, tak si mě jen fotí a půjčují si mý GoPro se záznamem z jízdy.

Trochu vydejcháváme a přesouváme se na vyhlášení. Jako jediná baba si jdu skočit ke klukům na bednu a jedem domů. Samozřejmě jsme nemohli jen tak nasednout do auta a jet, ale v polotmě, později úplnotmě jeden lesem přes trail, kterej jsme letmo zahlídli ze silnice. Úspěšně jsme naprosto zahovnili sebe i kola a mužem jít domů, máme splněno. Po rychlým šlofíčku můžeme vyrazit na mejdan. Po chvíli hledání jsme v klubu Happy End a kluci se rozprchavají pro drinky. Já jsem řidič, takže se rozprchávám možná tak pro welcome drink plechovku Redbullu. V klubu hrála taneční hudba, okolo půlnoci začly hrát totální pecky, oldschool hip hop. Po dvaceti minutách nastoupil Kontrafakt, což úplně není cukřík pro má ouška, takže jsem se odklidila do zákoutí v patře, kam doléhal zvuk co nejmíň. Chvíli po koncertě jsme se všichni našli a jeli na ubytko, kde jsme chvíli poseděli, pokecali a zakončili tenhle den.

Inu, jsou věci mezi nebem a zemí, a pak je tu Chinese downhill. No a jsou lidi a lidi, a pak jsou tu takoví blázni, který to prostě bere. Já myslím, že za mě dobrý. Díky všem, díky kterým se tyhle akce uskutečňují!



Foto: Andrej Grznar Photography, pic2go a archiv autorky

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace