Report: Enduro Série - špičácké Enduro aneb tratě, co všichni známe

Autor: Mario Gi, kategorie: Report, vydáno: 20.9.2017

S příchodem podzimu je téměř všem jasné, že prach na trati se změní na bahno, slunečné počasí vystřídá déšť a teploty klesnou víc než je třeba. Tyto podmínky jistě všichni známe a proto nás to v půlce září nepřekvapí ani na posledním závodu Enduroserie – Špičáku. Dle předpovědi má pršet celý víkend, nicméně na Píchala Čimčaříka ani na Karlu Mráčkovou se nedá spolehnout, protože v horách ty jejich pražský předpovědi prostě neplatí.

V sobotním tréninku se probouzíme do skoro jasného počasí. Naše cesta vede na protější kopec kterému dominuje Pancíř, začínáme RZ2, kterou Hobby mají jako RZ1. Tato RZ je ve své podstatě stejná jako minulý rok, pár malých změn proběhlo, ale opravdu jen malých. Bereme náš týmový shuttel bus a už stojíme na startu RZ3, která vede pod lanovkou na Pancíř. Opět jen jedna malá změna v trati a to že se stočila zhruba v půlce do krásné hrabanky s terénními nerovnostmi, velice pěkná pasáž, škoda ze jí nebylo více, cíl v nástupní stanici lanovky na Pancíř opět jako minulý rok.

Naskakujeme na jednosedačkovou lanovku, která by už skoro zasloužila zápisu do seznamu památek UNESCO, ale vlekaři se toho nebojí a my jsme zase nahoře na kopci, kde potkáváme partu z KUR sportu a týpka, co v závodu na EWS Rotorua chytl dres od Masterse… je mu docela dost podobnej a mluví anglicky… Po chvilce zkoumání následuje euforie jako když vaše babička potká Zagorku a hned se s ní chce nechat vyfotit. Po několika minutách focení a pózování s Wynem, jedem na RZ4. Tady neproběhly žádné změny oproti minulému roku, takže tato RZ je spíš tak trochu vynucená.

Následuje přejezd do spodní stanice lanovky na Špičáku kde po asi 15minutove vyhlídkové jízdě nahoru jsme trochu promrzli a hrnem to na RZ1. Tady jedinou změnu zajistilo počasí, protože zkušenost z dřívějších ročníku říká, že když byla trať suchá, byla krásně předvídatelná, nyní se ale změnila v pěkné kluziště. To, že byla protažená přes stoupací trail do areálu a tam pak nějak namotaná, aby se končilo dole v hlavním centru dění. Beru to jako nutnost pro diváky, které tvoří hlavně rodiny a příbuzní od bikerů než nějakej německej důchodce, co se vyveze nahoru na kopec a pak zase dolu a má úplně u hůlky jestli se tam závod jede nebo ne.
Následuje opět transfer vymrzlou lanovkou nahoru na kopec a finální RZ5, od této RZ jsme měli nejmenší očekávání, protože vždy byla natažená bikeparkovým DH Struggle trailem, který je vymlácený a nezáživný. ALE byla to nejlepší RZ ze závodu, vršek byl sice stejný, ale druhá půlka se přesunula do hrabanky a tam to vypadalo už konečně jako enduro trať. Za nás největší překvapení. Tímto jsme ukončili náš trénink na zítřejší závod. Po vyzvednuti čísel a čipů dáváme chvíli chill, Květák jde spát a já jedu do Německa do Lidlu jestli tam nemají nějaký super věci (neměli). Večer se opět potkáváme v areálu a jdeme na večerní prolog který probíhá na sjezdovce pod umělým osvětlením. Když přicházíme slyšíme od speakra, že závod je přerušen kvůli pádu Maxe Adamiho, kterýmu to uklouzlo na dřevěným odpalu a vymázl se tak, že do závodu nepokračoval. Tím nejspíš přišel o celkové prvenství v Hobby kategorii – jen díky organizátorskému amatérismu, když nejsou schopni na odrazy dát koberec nebo pletivo. Ostatní už dojeli v pohodě. Prvenství v prologu bral Milan Myšík.

Na nedělní závod hlásí opět déšť, ten se ale opět nekonal. Oficiální start byl v 9 hodin, kdy do závodu nastupuje nejvyšší číslo Hobby až po nejnižší a poté Race v 10 hod. RZ1 klouže ještě víc jak v tréninku na to doplácí Michal Prokop a hned pár metru po startu jde k zemi a celý závod absolvuje s rozřízlou rukou. RZ2 – na které potkáváme Bikezone mistra, který podrobně mapuje naše kol a co máme zrovna nazuto za plášť (v době všemožných volně dostupných online dotazníků je to obdivuhodný výkon). Po výšlapu na start RZ3 potkáváme Wyna, říká, že je to „little bit slippery“, ale jinak fajn. Lehce poprchá a proto startujeme hned za Wynem, který nám mizí hned za prvním rohem a setkáváme se opět až v cíli. Přesun na onu vynucenou RZ4, kde byly dvě šlapavé sekce a pak už hurá zpět do areálu Špičáku.
Konečně se vyplnila předpověď a začíná pršet. Chvíli počkáme než nasedneme na vymrzlý express na RZ5. Na tuhle se těšíme. Hrabanka neubyla a tak si ji užíváme. Spodní část tratě už lemují fanoušci a cíl už je na dosah. Po odevzdání čipu potkáváme dole naší elitu, kterou čeká ještě poslední RZ, do které už jim ale pořádně prší, takže 15 minut na lanovce pro ně bude opravdu dlouhých. My se přesouváme k myčce kol a opět potkáváme Wyna který nám ochotně drží fleka ve frontě. Na výsledky nečekáme, na ty mrkneme až online.

Výsledky mluví jasně, třetí místo bere Milan Myšík se ztrátou 23sek, Michal Prokop bere druhé místo jen díky pádu, protože ztráta 5sek na vítěze Přemka Tejchmana není nijak velká. My ale máme jiného vítěze závodu a tím je náš kámoš Wyn ten bere 4. flek, když vezmete v potaz že si sem odskočil z Oktoberfestu a tratě jel jen v tréninku a neznal je z předešlých ročníků, tak se ztrátou 26sek je to v podstatě vítězství. Těžko říct, kdo by vyhrál, kdyby tratě nebyly stejné jako minulé roky. Jsou sice těžké a zábavné, ale známe téměř dokonale a tím bohužel ztrácí onu pointu endura.

Foto: Rob Trnka pro Enduroserie.cz