Report: Elsass uber alles, Bluegrass Enduro Tour Guebwiller

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 3.10.2014

Elsass, Elsass uber alles, Bluegrass Enduro Tour Guebwiller. V Alsasku enduro umí, Oskarův report to potvrzuje. „… vím, že první SP alias RZ bude dlouhá 6,6km a bude mít 900 metrů převýšení. V jejím cíli budu mít najeto víc než ZR na Špičáku za celý den…“

Poslední závod Bluegrass Enduro Tour se jel stejně jako loni v Guebwilleru. V městečku, z jehož okolí pochází Jerome. Za organizací závodů stojí Jeromova promotérská organizace Loizo Rider zdatně vedená jeho přítelkyní Pauline Dieffenthaler. Jerome totiž už zase závodí. Momentálně je na Trans Provence. Na akci se významně podílí lokální velo klub, team a obchod Tannenbike plus velké množství dobrovolníků.

Elliot Trabac

Tak jako loni se startuje z Grand Ballon (1424m.n.m.). Nejvyšší hory Vogéz. Předpověď není nic moc, podle některých má napadnout přes dva centimetry vody. Holt bude mokro. Na startu je nevlídno. Těším se na start našeho česko italsko francouzského tria. Francii zastupuje můj kolega Guillame Koch, živá legenda francouzského dh. Domlouváme se na pořadí. Rád bych, aby jel Gigi za mnou a až mě dojede, pustím ho a pokusím se uviset. Jdu na start. Až v cíli zjistím, že pořadatelé nám můj plán kazí, celebrity jako Gigi nemohou startovat s námi smrtelníky.

Podle informačního emailu, který ve čtvrtek dostali všichni závodníci, vím, že první SP alias RZ bude dlouhá 6,6km a bude mít 900metrů převýšení. V jejím cíli budu mít najeto víc než ZR na Špičáku za celý den. Startujeme vedle restaurace na vrcholu Ballonu. Stejné místo jako loni. Letos jsem tady na vrcholu byl i jednou na kole, takže jsem ve výhodě. Mokré kameny, noční déšť všechno dokonale osliznul a potenciální výhodu spláchl. Hned v první zatáčce vím, že mám trochu moc vzduchu v gumách. V lese se místy střídá bláto a tvrdý mokrý povrch. Níž v lese bude suchá hrabanka…powder skiiing na kole. Nádherná RZ má úplně všechno co má mít. Částečně vede po turistické značce a bikovém trailu, ale je v horní části Ballonu geniálně namotaná, sem tam nové napojení. Jedno z nich mě posílá k zemi. Sáhl jsem si na brzdu asi moc na mokrém kamení a už kloužu po šutrech. Rychle do sedla a dupat. Nikde nikdo, asi jsem neztratil tolik času. Předjíždím pár lidí. Vím, že jich chci předjet co nejvíc, než me Gigi dohoní. Všichni jsou super ohleduplní, stačí si křiknout a je místo na trailu. Mírný uphill, první ze tří avizovaných na trati. Mokré anakondy v rychlém výjezdu, částečná znalost trati je hrozně cítit, vím, že v dalším uphillku musím přizvednout a jet co nejvice vpravo. I když je to uphill, jedu pořád plnou. Další předjetý. Najíždíme do míst, kam se běžně na kole nesmí, vrstevnice, po ní turistický chodníček vyseklý po hraně hory. Dojíždím dalšího ve switchbacích. Noha ven a vnitřek. Nepředjel. Vloni už byl konec první SP někde tady. Křižujeme šterkovku a pádí se dál do lesů níže. Čerstvá hrabanka. Je to prudce z kopce, hodně z kopce. Práší se tu. Závodník přede mnou jede nic moc. Vidím diváky, asi cíl, přišlápnout …už ho mám. Řidítka se zavírají a jdu. Znáte jak to chodí, …rychle popadnout kolo, v poklusu se rozmotají hadičky, naskočit…Alleeez, alleeez.
Sedím na kole asi obráceně. Každopádně to nebyl cíl. Vidím soupeře před sebou a stíhám ho. Na rovnějších palbách lesem si uvědomuji, že to už moc nedržím. Černý les, že je ze všech nejčernější. Pár zatáček a ještě jedno předjetí. A jsem konečně v cíli. Šlo by to rychleji, dva pády mi určitě ubraly dost. Čas mi ukázal 17 minut. Nemám ruce, nemám nohy. Takhle asi chutná EWS. První erzeta zase ukázala, že Frantíci z Vogéz traily umí.

Jeremy Arnould

Druhá RZ je shodná s loňskou čtvrtou a dnes ji pojedeme dvakrát, jako dvojku a čtyřku. Výjezd není zadarmo. Ale není kam spěchat. Chtěli jsme počkat na Gigiho, protože jenom první RZ se musí jet v určeném pořadí. Ale čekat než projede 200 lidí je nesmysl. Poslední úsek před startem RZ2 tlačím. Tuhle trať jsem letos jel několikrát. Přesto, nebo právě proto ji nejedu zcela bez chyb. Po startu rovně pak pozor ostrá levá přes kamenné schody. Stefano jede přede mnou. A já ho né a né dohnat. Závěr trati je v místním parku. Krásně namotané déháčko, kde se ukáže, kdo jak umí točit.

Na start třetí RZ se trochu projedem. A když kopec v porovnání s loňským rokem už docela znám, obkroužili jsme ho dokonale. Na startu se řeší incident s běžcem, který trvá na tom, že chce běžet po trati. Grand Ballon je frekventované místo. I ve všední den navečer tu potkáte hodně sportujících lidí nebo piknikáře. Prostě je tu živo.

Nicolas Lau

Třetí RZ je po startu dost sprint a připadá mi, že do kopce. Pak se to zlomí a přímo po spádnici po lesní cestě. Najednou výjezd na mez a z ní zase dolů na cestu. Pak čerstvý trail se spoustou odkloněných. To máme rádi. Ještě někoho předjedu. Opět mě pouští krásně. Jdu mu pak na občerstvovačce poděkovat.

Čtvrtá RZ je stejná jako druhá a na start nespěcháme. Počasí se od ranního deště změnilo v teplý den. Čas čtyřky mám o dvě vteřiny horší než dvojky, i když se mi zdá, že jsem ji jel líp než napoprvé. To asi kumulace únavy. V cíli vydýchávám a počítám, kolik mi Stefano nadělí. Tuhle by měl mít najetou. Nejede. A nejede. Přijíždějí další závodníci, kteří byli dost daleko za námi. A jejda. V hlavě probíhají scénáře. Kolikrát už jsem zvonil u něčích dveří v ruce s kamarádovou helmou a taškou zablácených věcí? V chmurech mě podpoří příjezd sanitky. Saniťáci sedí v autě a jsou francouzsky ležérní. Tak aspoň to není nic, že by museli do lesa běžet. Najednou se z lesa vynoří Stefano. Mám strašnou radost a objímam ho. I když je Ital, a to jsou jak známo objímači a líbači, moc nechápe. Měl defekt hned po startu. Trvalo mu ho opravit. Moje radost je veliká. Každý, kdo se někdy vracel ze závodů sám, ví o čem mluvím.

Remy Absalon

Posledni RZ, jenom nespadnout do piscine. Posledni jízda dne se jede jako duálek po obvodu náměstí. Tak jako loni mi úzká lávka přes bazének naháněla strach. Ale nevykoupal jsem se. Hraje kapela, ani nevadí, že prší, trať je zčásti zastřešená podloubím.

Vyhrává Remy Absalon (28:53), druhý je Nico Lau(29:20). Třetí dojel Švýcar Daniel Eiermann (30:10). Ve Francii ještě do veteránů nepatřím, tak se musím nahánět s mládeží. V kategorii Senior jsem 48., celkově 62. s časem 35.01.

Pódium scratch (celkově)

Další týden se jede enduro v St. Die, na druhé straně Vogéz. Tam je avizován mimo všech ostatních hvězd, co zrovna nejsou na Trans Provence, i sjezdař Remi Thirion. Jako z jiného světa zní pak zpráva v místní televizi, že VTT enduro je druhým sportem za rugby, fotbal se umístil v popularitě až na čtvrtém místě.
V Kanadě umí hokej, v Německu fotbal a v Alsasku mtb enduro. (Francouzštináři najdou důkaz zde, pozn. red.)

Foto: Jérémie Reuiller,