Report: Enduro na Špičáku na dvakrát

Autor: Bart, Kule, kategorie: Report, vydáno: 15.9.2015

Na Špičáku se jelo finále české Endurosérie, poslední závod s názvem Giant Enduro Race Špičák rozhodl o celkových vítězích. A protože se sezóna nezadržitelně blíží ke konci, máme tu specifický článek – report. Ne jeden, ale dva reporty od dvou jezdců. Jak se závod líbil Bartovi a Kulemu?

Bartův pohled na špičácké enduro
Nechtělo se mi a navíc jsem pořád nevěděl, co na to že bych chtěl ještě jednou letos závodit, řekne moje ploténka, která po týdnu dovolené na kole začala nepříjemně bolet. Nakonec jsem záda zatejpoval, sežral nějakej ten prášek a vyrazil na jih na čtyřhodinovou cestu Teplice/Špičák. A udělal jsem moc dobře, protože poslední zastávka Endurosérie na Špičáku se povedla na jedničku.

Na Špičák jsem dorazil v sobotu kolem poledne. Beru Jekylla a jdu na lanovku, než to vypnou. Bikeparky moc neobjíždím, mám raději lesní technické traily, takže na Špičáku jsem poprvé, ale už z lanovky je mi jasné, proč se tu koná tolik sjezdových závodů, pecka.

Začínám tréninkem RZ3. Krásná technická trať plná šutrů a kořenů, několikrát se na chvilku jede po známé trati „Struggle“, hezký sešup v hrabance, prostě taková trať do enduro závodů patří. Pokračuju na RZ4. Kameny a vlhké kořeny se mnou cvičí, že si chvilkami Jekyll dělá co chce. Nakonec jsem to nějak ukočíroval a třetí projížďka už vypadá docela hezky, krásný trail jenom škoda toho konce, palba po štěrkovém singlu se mi nelíbila. Ve čtyři se vydávám na RZ1 a RZ2, obě šlapavé kličkovačky a to mám docela rád. Když to shrnu, závod jak má být. Jenom bych vynechal konec RZ4 a přidal ještě nějakou RZ5, aby to bylo delší a opravdu krásně vyčerpávající.

Vyšlo i počasí, příjemných dvacet je na kolo jako dělané a na noc ulehám pod hvězdnou oblohu. Asi si Petr Čech nějak podplatil, protože všechno klapalo jak má, alespoň z mého pohledu.

No v neděli máme asi kritický den já i můj bike. Všechno začínám pádem v poslední zatáčce prologu, kde jsem na vlhké trávě kleknul těsně před cílem. V RZ1 najíždím do mlíka (bílé mlíko s nápisem Giant, proti slunci opravdu splývá). V RZ3 mi hned po startu padá řetěz, takže kleknu, nasadím a po dvaceti metrech padá znovu. Dojíždím bez řetězu… V RZ4 padám hned v druhé zatáčce a do toho řetěz si asi řekl, že dneska prostě tahat nebude (mám „nepadací“ převodník, ale bez horního vodítka to prostě padá). Z toho všeho jsem vytočenej do nepříčetnosti a v dolní pasáži zahýbám na opačnou stranu a vyjíždím z tratě. Diváci mě vracejí zpět. „Proč sakra není vymlíkovaná ta trať po celé délce!!!“

Díky těmto chybám se na bednu opět nedostávám :). Pro třetí flek si nakonec dojel Přemek Tejchman, druhé místo bere Jirka Fikejz a první místo a celkový vítěz v Endurosérii je letos Michal Prokop. Andrea Drengubaková měla prvenství v sérii jasné, stačilo dokončit a tak závod dokončila na prvním místě před Elen Římanovou a třetí Jessicou Schmulbachovou. Kompletní výsledky zde. Obrovská gratulace Michalovi a Andrei.

Jak jsem už napsal na začátku, závodu na jedničku. Ale protože jsem rejpal a vždycky se musím na něco vymluvit. Tentokrát bych vytknul značení, nejenom tady na Špičáku ale za všechny díly série. Přestaňte prosím používat značková mlíka různých barev a používejte klasické červeno-bílé a po celé délce trati, od začátku až do cíle.

 

Kuleho pohled na špičácké enduro
Na Špičák jsem se těšil delší dobu, trochu s respektem, protože z loňska vím, že tratě na Šumavě nejsou z nejlehčích a také proto, že jsem si po posledních závodech prostě potřeboval spravit chuť.   V sobotu ráno vyrážíme z Brna a v deset jsme již na místě. Vytváříme tříčlennou skupinu a rovnou jedeme obhlédnout tratě mimo bikepark. RZ 1 a 2 startují z okolí kopce Pancíř a slibují jednu úplně a druhou více než z půlky novou trať. Stejně hovoří propozice i o zbývajících dvou RZ v okolí bikeparku.

Co je z půlky nové nebo z půlky stejné jako minulý rok asi nemá cenu řešit, co nás ale zaráží hned od začátku, je hustota vymlíkování trati. Páska natažená napříč ti prostě neřekne, jestli to povede kolem ní doleva nebo doprava a tak několikrát zastavujeme a rozhlížíme se. Start a cíl RZ 2 je shodný s předchozím rokem.

Kolem oběda se přesouváme k lanovce a i zde máme na několika místech problém se zorientovat. Sjezdová 3ka doplněná o výlet do hrabanky mě baví hodně, zakončení 4ky štěrkovým singlem už zas tak úplně nepobaví, spíš naopak. Každou trať dáváme dvakrát a poslední z 5ti jízd věnujeme bikeparkové Black Friday… just for fun!

Po jídle se vydáváme znovu na Pancíř, neboť máme informace, že tratě byly mírně upraveny a doznačeny pro větší přehlednost. Opravdu je zde o něco víc pásky jiné barvy a také různé vychytávky, například na dvojce v podobě zpomalovací boule před šlapavou rovinkou, asi abys tam nenalítl moc rychle…

Večer rozebíráme co se komu líbilo a co ne, nejčastějším slovem v diskuzi je ale slovo „proč“. Na čem se všichni shodnou je, že trať by zasloužila oko zkušeného závodníka a dochází na srovnávání s předchozími koly série.

V neděli začíná závod prologem na louce vedle lanovky, kde se také nachází výborně zásobená občerstvovačka. Ta je otevřena po celou dobu závodu, takže nabírám zásoby do batohu, zajíždím prolog a hurá na Pancíř. Jediným sporným momentem je vyhlášení povinnosti mít zaplou helmu na hlavě i když tlačíš, toto pravidlo je ale po pár minutách opět zrušeno. Strašák z kontrol a následné 30s penalizace však funguje a tak většina lidí opravdu šlape s integrálou na hlavě.

První dvě RZ zajíždím celkem bez problému, snažím se nechybovat, jen před zpomalovací boulí pouštím brzdy trochu víc a lehce se prolítnu, což nebylo úplně v plánu.

Přesun na Špičák, návštěva občerstvení a vzhůru na 3ku, která má mimochodem bezkonkurenčně nejhezčí start z celého závodu :) Rád bych ještě zmínil, že některé komisařky mají problém s přiložením krabičky na správné místo, například slečna u dojezdu do cíle společného pro RZ 3 a 4, která před přijíždějícími koly vyloženě utíká a já osobně tu nabírám nějakou tu vteřinku navíc.

Na poslední dvě RZ cítím lehkou přemotivovanost, kterou zúročím dvěma pády a „koloběžka“ stylem v odkloněné pasáži. Škoda, chtělo to jet možná víc na jistotu.

Trochu také zamrzí, že nebyla využita lanovka, tím mohl být závod nastaven o další RZ a zkrácen o nesmyslné dupání po single tracku v závěru závodu. Prostor by tu byl, dojíždím s téměř hodinovou rezervou, budiž to pochvalou pro nastavený limit, kdy pro tebe závod nekončí v případě defektu nebo pokud není dost sil a potřebuješ nahoru tlačit. Naopak jednou z pro mě ne úplně pochopitelných věcí je, že kategorie Hobby sjíždí sjezdovou v malé helmě. Zřejmě je to také jeden z důvodů, proč se vynechává kamenitá pasáž a zavírají skoky ve spodní části. Uvítal bych zde možnost volby.

Celkový dojem z víkendu na Špičáku není vůbec špatný, naopak jsem se dobře pobavil a i přes slabší místa jsem si jist, že příští rok se na enduro v této lokalitě rozhodně vrátím.

Vítězem se stává Michal Prokop,který bere celkové zlato, následován Jirkou Fikejzem a Přémou Tejchmanem, který jede se staženým zápěstím po pádu v tréningu. Mezi ženami zlato bere Andrea Drengubáková, která také bojuje s nemocí a svěřuje se, že chce hlavně vyhrát Red Bull RZ, kde ale několikrát chybuje a bere zde druhé místo. Následuje ji Elen Římanová a Němka Jessica Schmulbach. V juniorech masters vyhrává Jakub Hnidák před Tomášem Vopálenským a Hynkem Hájkem.

Určitě stojí za zmínku i start Vojty Klokočky ročník 2004!! Ten nastupuje do kategorie Hobby s výjimkou a myslím, že o něm ještě určitě uslyšíme.

Gratulace vítězům a příští rok se snad na Špičáku potkáme znovu.

Foto: Martina Matoušková