Report: BigMat Czech Downhill Tour 2016 z Koutů obrazem i textem

Autor: Vojta Válek, kategorie: Report, vydáno: 29.6.2016

Utíká to jako voda a léto už se nám pomalu dostává do obrátek, před necelým měsícem se odjelo první kolo Czech Downhill tour v Peci a tento víkend už máme za sebou i kolo druhé v Koutech nad Desnou.

Na víkend se na jihu hlásily strašný pekla, bouřky, deště, vichřice a tak sme se rozhodli, že ještě s radostí utečeme směrem k Jeseníkům do Koutů, do bikeparku o kterém už jsme mnohokrát slyšeli, ale ještě v něm nikdy nebyli, ono to přeci jen z Budějovic je docela slušná dálka, tak nejspíš proto.

V pátek začínají klasické přípravy na cestu, nákup, balení věcí, nabíjení baterek do foťáků atd. Aby to ale nebyla taková nuda stihli jsme zjistit, že máme propadlou technickou u auta, které nás mělo přes celou republiku ve zdraví převést a samozřejmě v pátek odpoledne už nám novou ani nikdo neudělá a protože přijít o jedno auto by byla moc velká nuda, prasknul řemen i u druhého, které jsme měli v plánu si v případě nouze půjčit. Vypadalo to tedy bledě a já začal řešit odvoz alespoň pro sebe sám a protože nejbližší závoďák, který v Koutech ještě nebyl a netrénoval byl Kuba Říha okamžitě jsem mu psal a začal mu krásně komplikovat odjezd, což se za pár hodin ukázalo naprosto zbytečný, sorry Kubo a díky za snahu. Auto se totiž nakonec sehnalo a to, to nejmenší a nejspořivější co mohlo alias Jumper, díky kterému nás cesta tam a zpět stála propálit 80 litrů, ale nevadí, je víkend, takže je třeba zmizet na kopec, ať to stojí, co to stojí.

Ráno jsme si tedy klasicky přivstali, ne ale všichni, takže po půl hodině čekání na posledního vejletníka jsme vletěli na 4,5 hodinovou cestu. Sluníčko pralo, vedro hrozný už po ránu a cesta po dálnici jedním slovem slast, nezbývá než si trochu zazpívat, aby cesta trochu utekla. Příjezd do Koutů je fajn, kopce už z dálky vypadají pěkně a protože máme rádi soukromí a berem ohled na okolní spáče, kteří většinou nemají pochopení pro naše večerní pijatiky a humor, hážeme auto na spodní parkoviště do růžku k potoku, do kterého okamžitě dáváme chladit plech. Na rychlo se staví stan a okolo dvanácté mizíme směr trať, prohlídnout si jakže to tady vlastně vypadá a co kde budeme fotit. Paní u kasy je sice pěkně vybavená, ale když nám přes mikrofon říká, že chce za jednu jízdu nahoru 220kč a my jsme tři, tak nás trochu přechází chuť a mít víc času, tak jdeme po svejch, co naděláš. Kopec je to nicméně dlouhej a tak platíme a jedeme protože čas utíká.

Bereme to postupně od horních lavic a za slušnýho horka pomalu postupujeme dolů a cvakáme, fandíme závoďákům, zdravíme se se známejma a respektujem všechny utavený, co už to kempili na parkáči u potoka. Prach se dostal klasicky všude a když si přišel blíž do klopenky dostal jsi pěkně nakrmíno, to k tomu ale patří, ofoukneš sklo a jdeš dál, je to prostě sranda, když proti tobě někdo letí v plným a ty koukáš do toho malýho kukátka a doufáš, že tě vidí a nesestřelí a páč se sami občas svezem víme, že pro ty nejlepší fotky si prostě musíš dojít a trošku to risknout, jak foťák, tak rider.

Z domova máme zprávy, že na jihu padaly kroupy jako vejce a tak, když už máme dofoceno a pořád tady svítí, zahazujeme hadry a skáčem do potoka, proběhne menší gril, teambuilding, načež se spojuje unavenost z cesty, horka, pár rychle vylitejch piv a rozhodnutí ochutnat taky něco v místním lokálu byla jasná volba. Zabíráme bar, nejspíš trošku hlučně podle okolních pohledů a bavíme se pruzením místních nepříjmených servírek, který pravda na jejich omluvu, toho asi ten večer měly dost. Čemu bych ale nevěřil je, že někdy v restauraci uvidim na dveřích od záchodu vyříznutý srdíčko jako u kadiboudy, aby na tebe každej krásně čuměl, jestli si už dosral a může jít taky, výbornej nápad, takhle uměleckej design na hajzlech cením, páč ale u toho nepotřebuju radit, zacpávám onen otvor hajzlpapírem. Na baru pak pokračujeme ještě chvilku a protože se řídíme heslem, že kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil tak se bavíme dost, takže pokud jsme někoho výrazně večer rušili je nám líto, ale stejně si to moc nepamatujeme, takže je to vlastně jedno, co si nepamatuješ to se nestalo.

Neděle co do teploty k ježdění přeje víc, akorát tak na mikinu. V noci sprchlo, takže se změnil i povrch, kořeny v lesích místama klouzaly, ale žádný velký bahno neproběhlo. Oproti tomu na vršku kopce sedla parádní mlha, která zase trochu oživila fotečky oproti sobotě. Při finální jízdě opět trochu sprchlo a tak, kdo dojel bez pádu měl značnou výhodu na takhle dlouhý trati. Přiznám se ale, že fotit v dolním lese mě ani trochu nebavilo a i těch fanoušků v Peci mě přišlo trochu víc. Na finále jsme rozdělili síly a jeden zůstal v horní půlce a druhej dole u cíle. S bleskem v ruce jsem běhal po trati, abych z toho nedělního světla v lese alespoň něco vytlouk a počkal si na pár divočejších jízd eliťáků.

Po dojetí posledního jsme šli rychle zbalit zázemí a poklidit bordel okolo, protože byla cca půl hodinová pauza před vyhlášením. Výsledky najdete na ofiko stránce pořadatelů http://www.czech-downhill.cz/vysledky/ , kterým opět patří snad jen uznání a slova díků za pořádání podobných závodů u nás a z mého pohledu naprosto bezproblémového chodu celé akce. Na webu najdete i další info o připravovaných závodech a nebo přímo na FB celé tour, kde se určitě budou objevovat i galerky dalších fotografů.

Naší komplet galerku opět najdete zítra u nás na FB no a naživo se snad potkáme na dalším kole nebo možná ještě dřív na bližších akcích, ale to raději nebudeme veřejně slibovat, kdyby nám zase měla zdechnout kára, ať se nám nikdo nesměje. Další rychlý report z deníčku fotografa tedy máme za sebou no a Vy se mějte dobře a užívejte léto naplno.

Za MM
Vojta