Test: Kona Process 153 není trailbike, ale enduro mašina

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 28.11.2016

Kona k freeridu a DH vždycky patřila, na pár let si kluci v Améru spíš užívali života, ale v poslední době se zase s plnou vervou vrací do byznysu. Stojí nové Kony za pozornost? Jaké bylo vozit se na Koně nové generace?

Process 153 je nižší výbavová verze toho, co si Kona představuje pod pojmem allmountain/enduro.

Za necelých 88 tisíc má kolo „v pohodě“ osazení, Rockshox tlumení, vidlici Yari RC, tlumič Monarch RT (zamčeno, odemčeno), kompletní jedenáctková sada Sram GX, brzdy Guide R, kola od WTB, pláště Maxxis Minion, sedlovka KS Lev a kokpit si dělá Kona sama. Prostě nuda.

Ne. I přes nižší cenu, je Kona Process 153 jedno z nejvyladěnějších kol, co mi prošlo rukama. Když se vozíte na kolech, co stojí ke 200 tisícům, máloco vás mrzí jako to, když špičkové kolo strhávají k zemi detaily, na kterých je vidět, že i na top modelu chtěl výrobce ušetřit pár dolarů na tom, co „není vidět“. Gripy, kokpit, ráfky a tak.

U Kony je to přesně naopak. Začnu od kokpitu. Dlouhý přední trojúhelník Processu si říká o krátký představec, nízký stack zase o vyšší řídítka. Přesně tohle Kona má a jako bonus geniální měkoučké gripy Odi Ruffian. Jsou gripy blbost? Jo a čím jiným jste spojení s kolem?

Ladění pokračuje i na kolech. Ráfky jsou široké 29mm a vepředu je použitý 2,5 palců široký plášť Minion DHF, vzadu stejný ráfek ale „jenom“ 2,3. Hodně gripu vepředu, hodně rychlosti vzadu. Tyhle všechny detaily by byly úplně k ničemu, kdyby nebyly navěšené na dobrém rámu.

Geniální.
Sjezdová.
Geometrie.

Ti, co něco ví o geometrii – musí už z papíru pochopit, že Kona Process je přesně to, co bych označil jako moderní agresivní enduro. Reach 450mm v Mku, 65,5 hlava, 10mm BB drop, 425mm krátká zadní stavba, 1186 rozvor v Mku, extrémně nízký stack, 590mm, vzpřímený sedlový úhel, 75stupňů.

Pokud bych měl možnost navrhnout si kolo snů, kompletně bych obšlehnul geo tohohle kola. Proč? Při jízdě je totiž tohle kolo stejně fantastické jako na papíře. Dlouhý přední trojúhelník s pekelně položenou hlavou a jednou z nejkratších zadních staveb na trhu znamená:

• neuvěřitelnou stabilitu ve vysoké rychlosti, díky dlouhému rozvoru,
• agresivní postoj na kole (protože pokud sedíte za sedlem a nemáte váhu nad předním kolem, nedá se na kole zatáčet) díky kterému jste hodně vepředu a můžete lépe ovládat kolo i ve strmých sjezdech a navíc můžete fungovat i rukama a tím daleko líp reagovat na rozbitý terén,
• při tomhle všem výbornou ovladatelnost a neuvěřitelně snadné skákání a hledání dopadu, protože kolo končí asi centimetr za vaší zadní nohou.

Nízko položená hlavovka zase umožní použití vyšších řídítek a tak lepší ovladatelnost kola po vertikální ose. K čemu je nízký střed, je snad jasné. Stabilita, rychlost, ovladatelnost, hravost. U většiny kol byste si museli vybrat buď první dvě, nebo poslední dvě. U Kony Process 153 máte všechno. A jako bonus číslo jedna nízkou horní rámovku, už dlouho jsem neměl kolo po kolena, ale je to super, hromada místa na nohy při zatáčení.

Jako bonus k tomuhle všemu je navíc vzpřímená sedlovka, takže když vysunete sedlo nahoru, sedíte pěkně nad středem a šlapete pod sebe – hodně síly při šlapání vsedě, příjemná poloha na kole díky krátké horní rámovce. A když je teleskop dole, sedlo je vepředu a máte víc prostoru pro manévrování za sedlem, kdyby na to náhodou přišlo.

Ale. Celopéro nedělá jenom geometrie, ale i zadní odpružení. Kona používá svůj, poměrně unikátní systém přepákovaného jednočepu. Ten nabídne 153mm zdvihu. A i když je mi to trapný říkat, i systém je super. Jo, je to jednočep, takže docela tuhne při brždění. Ale aspoň vás naučí pořád nebrzdit.

V konkrétním případě je cítit, že projev zadní stavby je docela ovlivněný levným tlumičem. Progresivita je fantastická, tlumič se neboří a je vidět, že je zadní stavba naladěná na jízdu z kopce dolů a pořádné skoky, to že má „jenom 153mm“ zdvihu vůbec necítíte. Bohužel, „small bump sensitivity“ ej kej ej citlivost na malé rány je docela slabá, Kona by rozhodně snesla lepší tlumič s větší komorou. Na druhou stranu díky tomu, že kolo nezobe každou blbost docela jede. Teda. Docela jede na to, že má obutou „dva pětku“ vepředu a jedná se o jednočep. Minion DHF není zrovna švihací plášť, obzvlášť v kombinaci se širokým ráfkem. Tam, kde přidá na jistotě a trakci ve sjezdu, zase ubere na rychlosti a šlapavosti kola. Tlumení je sice naladěné na rychlou jízdu, pokud jedete do kopce, rozhodně musíte zamčít tlumič, po zpevněné cestě Kona vyloženě nejede.

Jenžéééé, kolo je docela lehké, takže při obutí jezdivějších kol a lepšího tlumiče, ideálně s ovládáním z řídítek, by z Kony bylo asi moje nejoblíbenější ko­lo.

Jinak ke komponentům asi není co dodávat, GX funguje bez problémů, 30 zubový převodník je podle mě ale málo. Yari je super vidlice, Guide brzdy taky bez problémů.

Kona Process je fantastické moderní enduro kolo geometrií snů a naladěné do detailů. Je to ale moderní enduro se všemi jeho nedostatky. Tím myslím šlapání do kopce, Process není zábavný trailbike, ale kolo na závody a do bikeparku. Všechno sjede, všechno přeskočí daleko líp, než kdejaký sjezďák, do kopce se ovšem zapotíte. Velice nízký střed taky znamená dávat si pozor, kdy šlapete, škrtání klikami o zem je velice častý jev. K #endurovosti se teda váže ještě jedno negativum – zapomeňte na košík a flašku, ta můžete je sice dát zespodu na spodní rámovou trubku, tam o něj ale buď rychle přijdete nebo si užijete spousty prachu v puse.

Pro mě je to naprosto ideální kolo, které sedí mému jízdnímu stylu i ideologii, tzn. hlavní je rychlost, zábava, závody a těžké tratě. Ale rychlé těžké tratě. Trialově hopsat po pomalých technických úsecích bych na Processu určitě nechtěl. Stejně tak, bych asi na tomhle kole nechtěl trávit den na vyžehleném flowtrailu v trailcentru. Na skocích je to zábava, na rovině dřina.

Podobně bych asi kolo nedoporučil jezdci, který není zvyklý na moderní geometrie, chce spíš klidné kolo, které mu odpustí spoustu jezdecký nedostatků, nechá ho zabrzdit a bude chtít zatočit, kdy si řekne. Velký problém může nastat i v situaci, kdy se jezdec lekne sjezdu a bude chtít jít instinktivně za sedlo. Pokud jste za sedlem a ne nad představcem, kolo se skoro nedá ovládat. Přece jenom, takhle dlouhý předek už chce, aby měl jezdec kola trochu „v ruce“.