Hobbits Fairy Tales - Myšák a Vanik na Zélandu #7

Autor: Milan Myšík, vydáno: 21.2.2017

U nás přichází jaro, na druhé polokouli zase podzim. Ale přicházející podzim v únoru, to je přece paráda, zvláště když jsi Středoevropan. A dva našinci, Myšák a Vanik jsou na Zélandu a jejich sedmý díl Hobbits Fairy Tales je zde.

Další týden utekl jako voda a my jsme jezdili až se z nás kouřilo. Občas jsme se rozdělili, abychom se odpoledne zase srazili na Skyline ve Queenstownu a řádili po boku bikových hvězd typu Branningan, Atwill, Kerr, MacDononald, Masters bros a další… Pomalu se nám dny krátily, materiál dostával na vybržděných roletách pořádně za uši, ale co víc si přát na únor. I když, už bylo v horách pomalu znát, že se blíží podzim, neboť vrcholky hor obklopující Queenstown byly zakryté bílou čepicí, ale za to pohled z Coronet Peaku byl asi mým nejkrásnějším pohledem na světě.

Ten pocit když člověk dojede poslední interval (na Coronet Peak – 1.622 m. n.m. ) a nahoře vidí široko daleko do všech stran, dole údolí, jezero, městečko, nad ním tráva, všudypřítomné skály, hory, které jsou zasněžené a do toho tě pálí do tváře silná zář sluneční paprsků a fouká silný vítr. Síla pocitu a zážitku, který v mně zanechal velkou vzpomínku – to nejde popsat, to se musí zažít. A pak hurá po černý sjezdový střemhlav dolůůů…

Ten den Vanik mezitím dojížděl první polovinu 50 jízdenkové permice na Skyline, na Coronet vyrazil druhý den s Rosťou, ale sjeli Corotownem (trail cca 11 km) do Arrowtownu a pak autem zpátky. V pátek dopoledne jsme vyrazili směr Dunedin, který se nachází na východním pobřeží. Konal se tam poslední závod NZ DH national series, který jsem měl v plánu jet. Trať byla plná rockgardenů a palba dolů, občas zatáčka, nebo skok, který nebyl zrovna krátký, ale na první pohled se mi hodně líbila. V pátek jsem na druhé rockgarden odrovnal ráfek a i přes veškterou snahu ho srovnat se mi to nepodařilo. V sobotu ráno jsem se proto rozhodl do závodu nenastoupit, materiál tu hoří každou jízdou a na rozdávání ho zrovna nemám, a tak jsem chtěl pošetřit druhé kolo na Trans NZ s tím, že seženu nový ráfek v týdnu a nechám si ho přeplést – bohužel jsem se mýlit a v Christchurchi mi zabralo celý dnešek (21.2.) najít bikeshop, kde by mi to udělali do pátku – všude jsou busy.

Takže Vanik si v sobotu projel město, odpoledne jsme se šli podívat na to jak jezdí světová extratřída na Zélandu a v neděli jsme si zajezdili na Signal Hillu. Kopec přímo nad Dunedinem s převýšením cca 300 metrů, ale těch trailů co z něj vedlo zabere minimálně 2 dny plné ježdění. Prostě další bikové město, kdy na 200 metrech vidíš 3 bike shopy.

Závod vyhrál Novozélanďan George Branningan, před čtveřicí jezdců z Velké Británie.

V pondělí jsme vyrazili směr Christchurch, kde podle většiny Kiwíků je jeden z nejlepších bike parků na světě. Je nový a druhá polovina se ještě dostavuje. O tom, že okolí Christchurch zasáhl minulý týden požár jsme věděli, údajně však ne přímo bike park, který měl fungovat bez omezení. Na místě jsme zjistili, že i park je zavřený a neví, kdy obnoví provoz… Takže už pracujeme na plánu B, co jsme vymysleli uvidíte v osmém díle.

Sledujte náš trip na fb Bike Trip To The Hobbits Land, Milan Mysik #61 a Jan Vaner fanpage. Všechny díly jsou ke shlédnutí na youtube kanále.

Díky sponzorům, bez kterých bych tento trip nemohl uskutečnit: GT bicycyles, KURsport.cz, Mitas bike tyres a dále Dakine, Uvex, Protocycles, Muc-off, Sponser, Outdoorweb a Rehabilitace Kateřina. Speciální díky patří GoPro, bez kterých by nebylo žádného materiálu.