Report: Honza Kasík pokořil Mountain of Hell 2018

Autor: Honza Kasík, kategorie: Report, vydáno: 9.7.2018

Každoročně týden před známějším Megavalanche se ve francouzském středisku Les 2 Alpes koná hromadný sjezd Mountain Of Hell. Hlavní rozdíl oproti Megavalanche je, že počet startujících do hlavního závodu je omezen na 800, nejede se ve vlnách, ale pěkně všichni najednou. Místo na startu určuje čas z kvalifikace, takže když se někomu kvalda nepovede (defekt, crash apod.), má teoretickou šanci se prokousat startovním polem až dopředu a zkusit pozávodit třeba místňáka Kiliana Brona, který letos vyhrál nebo získat skalp Jerome Clementze nebo alespoň zkusit trhnout letošní top speed rekord 127km/h. Celý závod se odehrává ve výborné atmosféře, kdy pořadatelem je místní bike klub Les Choucas.

Závodní víkend začíná už registrací ve čtvrtek. Pátek je tréninkový den. Označena je trasa kvalifikace i závodu, které jsou odlišné a kromě jednoho křížení se nikde nepotkávají.

Sobota už patří celá kvaldě. V 11 hodin je nástup na lanovku, jede se do mezistanice do 2600 m.n.m.. Cíl je ve vesnici Mont de Lans, něco málo nad 1000 m.n.m.. Oproti hlavnímu závodu trasa nevypadá nijak děsivě, ale realita je taková, že většinu trasy člověk visí na brzdách na opravdu prudkých úsecích a není zde téměř místo, kde by se dala sundat ruka z řídítka a zkusit se zbavit křeče. Startuje se ve vlnách po 100 závodnících. Na umístění ve skupině nezáleží, rozhodující pro finále je dosažený čas.

Neděle už je věnována pouze samotnému hlavnímu závodu. Od brutálních 5:15 jsou rozepsány časy nástupu na lanovku a následně pak příchodu na start. Ten je v 9:00. Všichni jsou na startu minimálně o hodinu dřív. Mnou zvolený postup byl stejný jako u většiny. Položit kolo na start, kouknout na východ slunce a pak se vrátit do budovy horní stanice podzemní lanovky, která vede na vrchol ledovce. Ta má 6 pater, které vypadají jako protiatomový kryt a dá se tam dobře přečkat čas před startem, většinou spánkem na zemi. Ráno na ledovci je totiž kolem nuly a člověk rychle prochladne. Pokud není pěkně jako letos, což bylo třeba loni, –5°C, vánice a mlha a v tom čekat přes hodinu venku nikdo nechce.

Start má neskutečnou atmosféru, moderátoři hecují dav, hudba řve, čeká se na vrtulník. Ten přiletí, DJ spustí AC/DC a na refrén Highway to hell se závodníci rozebíhají ke kolům a Le Mans stylem se startuje. Hned po startu přichází palba po upravených sjezdovkách dolů, úsek je několikanásobně delší než má Mega. Po celou dobu se střídají snad všechny možné povrchy ? sníh, voda, bláto, prach, volné kameny všech velikostí. Z cca 2500 m.n.m. se najede do místního bikeparku, letos nově pro jistotu na jednu z nejtěžších tras, která vede přímo do Les 2 Alpes. Tady závod nekončí, projíždí se celým městem, letos byl bohužel vynechán parádní průjezd zatemněnou diskotékou. Pravé peklo začne sjezdem do vesnice Venosc 900 m.n.m.. Jedná se o pěší trasu, která je plná schodů z pražců a starých svodidel, to vše v neskutečném sklonu, přesně to, co člověk nechce, když už je mrtvej na ruce. Poslední kus se dojíždí po bikeparkové lajně 666 a je hotovo.

Mně se letos vcelku dařilo, dojel jsem 166., což považuji za osobní úspěch. Hell jsem jel podruhé. Předtím několikrát Megu. Pokud se vracet, určitě asi na Hell, lepší atmosféra, víc sněhu, větší převýšení, podle mého názoru lepší a techničtější tratě. Bude fajn, když přiložené fotky a videa někoho namotivují a v závodě bude víc než jeden Čech.

Informace o závodě najdeš nejlépe na FB MountainOfHell.