Report: Kule chytil na WBS v Kopné závodní ambice

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 10.8.2018

Letošní zastávka wébéeska na Kopné se pro mě nesla ve znamení „Jak to asi může dopadnout, když sedíš na kole za tři týdny dvakrát“ a taky když se stejně dlouho přesvědčujes, že „Tu gumu vzadu ještě dojedu“. A protože to poslední dobou nevypadá zrovna na tropický deště, nechávám ji tam samozřejmě i na závod.

Loni, když sme sem dorazili s Frenchiem poprvé, sme řešili podobnej problém. Závistivě sme koukali, jak tátové přezouvaj svišťům wetscreamy a ti nás potom každou jízdou zařezávaj víc a víc. Frenchie tuhle ostudu zřejmě nedal a tak mi letos oznámil, že nikam nejede. Já mu za odměnu kradu káru a razím závodit s miláčkem… teda já závodit, ona se fláknout na čerstvej vzduch.

V pátek plánuju něco natrénovat, rád bych zase vyrazil trošku dřív z háku. To ale zřejmě vůbec nezajímá mé pšonské kolegy, takže se zvládnu tentokrát urvat až po 5té, což znamená příjezd před 7mou na místo, rychlej výsadek, pro číslo, zaregistrovat na noční závod a za pár minut už tlačím na kopec. Oproti loňsku je opravdu výrazně větší sucho, letos to bude lambáda. Na co sem ale zapoměl je, že velké sucho může způsobit velkou prašnost, a prachu je na tratích opravdu spousta… hromady… bazény prachu… a během víkendu se to opravdu nezlepší. A to že to bude průser si uvědomuju hned během první tréningové jízdy, kdy v tzv. výletní rychlosti brzdím před zatáčkou, zadní kolo se sice ani nehne, ale ja se posunuju stále stejnou rychlostí zaparkovat do šáší mimo trať. Aha, tohle bude ještě sranda.

Druhou trať najíždím jen spodní půlku, neb vím, že vršek dneska ještě párkrát pojedu jako součást night race. Jestli sem si myslel, že ta předchozí byla plná prachu, tak nevím, jak přesně popsat tuhle. A nečekaně, ani tady mě zadní pneu příliš nepomáhá zpomalovat. Začínám chápat, že nejdůležitější bude najít si místa před zatáčkou, kde to aspoň trošku drží a brzdit už tam i za cenu ňáké té vteřinky navíc..a že jich nebude málo.

Párkrát ještě nalítnu vršek, pak už ale dávám véču, pivi a nohy hore. Mám čas než se smrákne, takže namotám čajna světlo na blembák a du ho ještě jednou jízdou testnout. Když pak padne opravdová tma, dává Haff pokyn k přesunu nahoru, řadit se na start. První jízda vypadá docela čistě a také náležité pomalu, což se snažím napravit při druhém pokusu. A to se projeví na chybkách, kdy první dvě menší ustojím, bohužel pak ale skáču křivo a musím se rozjíždět téměř z nuly. Co sem nahnal, sem právě tady nechal a ještě k tomu dvě sekundy přidal. Sem trošku rozladěnej, ale nic co by nespravilo pár dráčku před spaním.

Čeknem vyhlášení, tentokrát vynechám párty s otrokovičákama, neb ti stihli naladit formu už během dne a pokoušet se je dohnat by byl holý nerozum. Ještě stíhám zaparkovat kobylu v myslivně, abych se o ní nemusel přes noc starat a pak už se můžu naplno věnovat vyprazdňování kuželek a balení srandy..prostě romantika jak má být.

Budíček v podobě parkujícího autobusu vedle hlavy není uplně top, rozhodně ale příjemnější než otravnej Oskar, kterej vylízá v zápětí. Snažím se mu jakkoliv vyhnout, ale nakonec vítězí a vyhání mě pro snídani do myslivny. Kafíčko a domácí buchta sou top!

Pak už je ale čas na tréning, moc se mi nechce, ale vzhledem k tomu, že je povinný a už loni sme tohle pravidlo lehce obešli – rozuměj lemtali sme od rána pivka u krbu v myslivně – bylo by fajn se aspoň párkrát sklouznout. V 10 už je ale takový vedro, že se du schovat do stínu, z auta vylovím posledního plechovýho kozlíka a čekám na závod.

Nemá cenu moc rozebírat jednotlivé erzety. Jednoduché shrnutí – první RZ průser, koukám dole na čas a jenom kroutím hlavou. Ve druhé zkusím trošku přidat, na pár místech tak tak že se nerozvěsím, ale čas je pořád stejnej nesmysl..opět jenom kroutím hlavou. Na výsledkové tabuli v myslivně je vedlé mýho ména číslo začínající 4kou. Na to nemám co říct, otáčím se a objednávám motanou desinu. Bohužel v tomhle vedru se i to málo alkoholu co v ní je vypařuje eště než se napiješ, takže si dám druhou a sem stále uplně střízliv – tak jak to má u sportu samozřejmě být.

Cestou nahoru přemýšlím, že se nechci zabít, a když to prostě nebrzdí, že se budu aspoň bavit. Moudré rozhodnutí, které ale vydrží pouze než zapípá časomíra. V hlavě to udělá cvak, zapne se race mód a jedem bomby… no bomby… dole koukám na čas a nečekaně akorát kroutím hlavou. Projíždí číslo 58 a komisař v cíli to komentuje: „Hele a zase se mu nechce šlapat.“ Co si asi říkaj o mě: „Hele už zas de ten co furt kroutí hlavou.“ Jasně…

Cestou nahoru, kterou mimochodem na rozdíl od sjezdařů já šlapu, bo enduro žejo, už začínám docela kolabovat. U myslivny sebou škrábnu do trávy a rozdejchávám to s pomocí dvojice nealko desiny a jediný na co dokážu myslet je chill u otevřené ledničky. To ale asi neklapne, protože je čas to vytlačit na závěrečnou stage.

Konečně to vypadá, že sem se trošku rozjezdil. Čistá jízda v první půlce, při průjezdu kolem hotelu si říkám, že tohle by už asi šlo, drž to Kule! Samozřejmě držím žejo, ale co sem nahnal v první půlce s klidem odevzdávám v lese pod asfaltkou a na závěr ještě doplním driftem předního kola v zatáčce na cílovou rovinku… boha ty seš vůl, vole! Ale dobrý, do cíle šlapu, du si ještě zakroutit hlavou a šmatlu hore, kde už na mě čeká miláček s pivem. Zasyčím ho u převlíkání a dem mrknout na vyhlášení.

Vím, že normálně výsledky moc neřeším, ale chtěl bych tentokrát zmínit Malocha, kterej závod vyhrál stejně jako ve Všemině. Jeho jízda připomíná cestu ráno do práce nebo pro rohlíky, žádný drama, všechno krásně čistě, až to vypadá, že jenom čeká na chyby soupeřů. Jasně, samozřejmě jede kudlu, ale 5té místo po RZ1 a první po RZ4 hovoří dost jasně, ne? Jo a taky nesmíme zapomenout na Haffa, kterej se rozhodl taky závodit a ještě do toho zvládá svoji jízdu komentovat life přes handsfree… jak to udejchal fakt netuším.

Díky všem a v září na Trnavě!