Test: Kona Operator CR - devětadvacetipalcový sjezďák

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 14.1.2019

Doba je rychlá. A je tak rychlá, že už ani těm nejrychlejším sjezdařům nestačí sedmadvacítky. A proto je a zřejmě i bude, většina novinek ve sjezdovém světě, primárně devětadvacítková.

První z tohohle nového velkoobručového světa, nám do ruky padla nová Kona Operator CR. Karbonový rám, moderní geometrie a primární určení: dvacet devět palců. Spojení velkých kol a vysokých zdvihů je prostě trend a poměrně logický vývoj, obzvlášť v kategorii závodních kol. Velká kola prostě jedou rychleji, minimálně fyzika tomu tak chce. S jakou zbraní přichází do téhle „velké-velké“ arény Kona?

Nový Operator je pro použití s velkými koly samozřejmě odshora dolů kompletně přepracovaný. Nejde jenom o velká kola, tenhle sjezďák má být prostě moderní a rychlé DH kolo moderního střihu. A přitom se snaží zůstat i dostatečně „tvárný“ a upravitelný k obrazu jezdcovu.

Operator toho stran tvárnosti umí fakt dost. Mimo toho, že pojme velká i malá kola (je nutné změnit zdvih, 29" se kamarádí jenom se zdvihem 190mm vpředu i vzadu), umí dost značně čarovat s geometrií. Tradičně lze samozřejmě měnit délku zadní stavby, buď 425 nebo 440mm. Ano, čtete správně, DH děvetadváca s 425mm krátkou zadní stavbou.

Poměrně netradičně je ale možné v rozmezí 10mm nastavit o délku předního trojúhelníku. Zkrátka si můžete, v případě testovaného modelu M, nastavit reach mezi 435 a 445mm. Tahle úprava se řeší pomocí excentrické vložky do hlavovky rámu, ve které je pak uložené hlavové složení. Tohle všechno pak dohromady stáhnou dvě korunky Boxxera. Samozřejmě je tahle varianta úpravy možná jenom u rámů, kde se počítá se sjezdovou vidlicí a je taky otázka, jak se bude dlouhodobě chovat kontaktní místo karbonu a hliníkového excentru… to je ovšem na delší debaty a nás v první řadě zajímá, jak Kona jezdí.

Jinak geometrie za konkurenčními modely samozřejmě nezaostává, hlavový úhel 62°, rozvor od 1233mm do 1256mm, bb drop 20 nebo 22mm (delší reach má níž střed) a úhel sedlovky dokonce 79,5°.

Děvetadváca je v nabídce pouze v jednom, poměrně vysokém osazení. Tlumení, pohon i brždění obstarává Sram, vepředu je nový Boxxer World Cup, vzadu pak Super Deluxe Coil RC World Cup (nejvyšší sjezdový tlumič od RockShoxu). Na kazetě pak najdete 7 koleček ze sady Sram GX DH, kliky Descendant a o zastavení se postarají brzdy Code R. Poměrně neobvyklé jsou pak ráfky Mavic EX630. Naopak zase obvyklý je kokpit RaceFace, který je v dnešní době málem na každém testovacím kole. V tomto případě top gravity série Atlas, osmistovky řídítka v průměru 35mm a direct mount představec. Velké obruče jsou obuté samozřejmě do Maxxis Minionů (DHR a DHF), konkrétně v nejdražší specifikaci 3C Maxxgrip v rozměru 2,5.

Tohle všechno částečně napovídá, jak to bude s jízdními vlastnostmi. Dlouhé položené kolo se 190mm zdvihu vepředu i vzadu na velkých kolech obutých do dvou a půlek měkkých sjezdových gum. Vlastně to spíš hodně napovídá.
Sjezďák patří na sjezdovu trať. Takže rychlá otočka do posledních letošních bikových Koutů, naladit kolo, náhodně vybrat geometrii kterou začnu (volím delší předek a kratší zadek) a nadšeně na lanovku.

Pokud tady kolega Kopca nedávno přirovnával Transition k Trophy Trucku, tak od prvních pár metrů můžu Konu Operator 29 ani ne tak přirovnat, jako spíš ztotožnit s motorkou. Po stránce „odstřihnutí od terénu“ je tohle kolo přímo neuvěřitelná motorka. Pro zjednodušení, dlouhá a položená geometrie je příkladně stabilní, odpružení citlivé a hlavně, obří kola s obříma gumama se přes všechno převalí a neustále vás tlačí dopředu. Pamatujete na ten dvoumetrový drop a čtyřmetrový posílák, co z vás obvykle na dopadu dělá kývacího psa? Tu rockgarden co z vás normálně vytřese duši a tu kořenovou sekci, kde musíte bojovat s každým metrem trati?

No tak na tohle teď můžete zapomenout. Dropy a skoky do dvou metrů v podstatě přejedete aniž byste si jich všimli. Běžnou rockgarden taky víceméně nepostřehnete. Kořeny to samé. Je vážně srandovní jezdit na děvětadváce na trati, která byla víceméně postavená a projektovaná maximálně pro sedmadvacítky, vlastně možná i pro šestadvácy. Je to prostě asi jako jezdit tam na motorce. Co se týká jízdy v přímém směru tak jasně cítím, jak ohromným omezením pro tohle kolo jsem, už jenom protože občas musím zabrzdit, jelikož mám problém se na kole při takovéhle rychlosti udržet. Pokud máte kopec který nemá moc zatáček, Operator zrychluje. Pořád. Všude. A hodně. A přitom po vás taky víceméně nechce nic jiného, než abyste se drželi řídítek a moc mu do toho ježdění nekecali. Vybrat směr, pustit brzdy a aspoň trochu pracovat s těžištěm aby vás ty hrbolky, kterým ostatní jezdci říkají skoky, moc neobtěžovaly.

Po první jízdě mi v hlavě zní jenom jedna věc. Tohle je regulérní švindlování. Pokud máte rychlou a ne moc točivou sjezdovou trať, máte s tímhle kolom oproti ostatním neuvěřitelnou, skoro až nefér výhodu.

No, a co zatáčení? Krátká odpověď – devětadvacítky jsou a budou v zavřených a pomalých zatáčkách opravdu výrazně horší. Fyzika a tak. Ale kolik je na sjezdové trati zavřených a extrémně pomalých zatáček? Co sem tak viděl, tak moc ne. S 29" se prostě musí zatáčet jinak. Musíte celkově jezdit jinak. Je potřeba v první řadě znát trať a vědět, kam která zatáčka vede a jaká je v ní ideální nejrychlejší stopa. Brzdit dopředu, mít maximální rychlost na výjezdu a tak dále a tak dále.

Na druhou stranu, Koně se musí nechat, že na devětadvacítkového sjezďáka zatáčí zase velice dobře. Může za to hlavně extrémně krátká zadní stavba, ono 425mm je fakt málo i na dvacetsedmičkový trailbike. O to víc to nečekáte na velkokolovém sjezďáku. Díky téhle fičuře se Operatoru daří smazávat „nedotáčivost“ větších kol a to samozřejmě přispívá k obratnosti. A to nejenom v horizontálním směru, ale i vertikálních. Tohle kolo se umí odlepit od země poměrně snadno.

Kam tím mířím? Kona Operator CR na děvětadvácách je na jednu stranu absolutní závodní nástroj,za což můžou velká kola. Přitom, díky skvělé a hravé geometrii (teda jedné z několika co jsou na výběr) to ve finále není úplně špatný víkendový bikeparkový nástroj. Ano, nejde to bez kompromisů a ano, pokud jste primárně „bikeparková krysa“, co chce drtit klopky, skákat obří skoky a užívat si každý metr, bude sedmadváca lepší a zábavnější.

Říká se, že sjezd je formulí jedna cyklistiky. No a u tohohle kola to platí dvojnásob. Asi bych fakt nechtěl jezdit ve formuli jedna na víkendové vyjížďky za zábavou. A stejně tak bych nepotřeboval mít doma Operatora na občasně projetí na sjezďáku v parku. Ale sakra bych ji chtěl mít, kdybych měl ambice ukrajovat setinky ze svého času v rámci sjezdových závodů na opravdických sjezdových tratích. Ale taky bych na sobě musel docela řádně zapracovat. Kona, stejně jako efjednička, potřebuje jezdce, co dokáže z tohohle speciálu vytěžit maximum. Jezdce, co umí projet zatáčku tak, aby měl na jejím konci dost prostoru na rozmotání větších kol a lepší setrvačnost ho z ní pak vytáhla a aby hlavně zbytečně žádnou točku nepřebrzdil, jezdce co dovede využít neuvěřitelnou maximálku a průchodnost terénem tohohle kola… Prostě, závodní kolo chce závodníka.

V nejkratším nastavení geometrie (která mi teda vůbec neseděla, lépe řečeno mi přišlo, že zdaleka nenaplňuje potenciál tohohle kola) je Operator samozřejmě poměrně zábavný a obratný. Zkrátka, i přes velká kola dokáže slušně uspokojit jezdce se smýšlením „uuu, to je taková sranda skákat skoky a řezat zatáčky a blbnout si po lese“, její největší síla je ovšem samozřejmě v ukrajování setinek a co nejrychlejší a ideálně bezchybné jízdě z kopce.