Test: Kona Process 153 DL 29 - nejrychlejší z Processů

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 12.11.2018

Vysokozdvihové 29, téma asi nejenom letošního roku. Jedním z prvních bojovníků v této kategorii byla, už loni Kona Process 153 29. Letos představená, upravená, karbonová. A námi otestovaná hliníková, loňská (… vlastně letošní, protože ta nová je až na 2019)… ale geometricky i jízdně totožná. Jenom o něco macatější a těžší.

Testovaná verze je ta dražší, ze dvou 2018 modelů, Process 153 DL 29. Hliníkový rám, GX Eagle, podvozek Rock Shox Yari a tlumič Deluxe, brzdy Guide R ale naznačují, že i „dražší“ nebude znamenat extra vesmírnou cenu. Konkrétně se bavíme o necelých 80 tisících.

Když už jsme u olepu, u Kony je zvykem pořádně dohlídnout na důležité detaily. I na kole, jehož cena není astronomická proto najdete široká řidítka, 150mm dlouhou teleskopickou sedlovku (i u testované velikosti M), lepivé gumy Maxxis Minion DHF a DHR v 3C verzi a 2,3 šířce nebo třeba i docela slušné gripy Kona. Prostě, rozhodně mi během testování žádný komponent, se kterýma jsem přišel bezprostředně do kontaktu, nevadil.

Co se geo týče, je Kona už „tradičně moderní“. Co tím myslím, dlouhý předek, krátký zadek – Bacha, u 29 je délka zadní stavby pořád jenom 425mm, to je jedna z nejkratších zadních staveb u devětadvác! Když už jsem nakousl ty konkrétní čísla: 450mm reach v Mku, 425 mm zadní stavba, 66° hlavovky, 76° sedlového úhlu, 29mm bb drop a 1189mm rozvor.

Kona má v poslední době poměrně výrazný a specifický jízdní projev, devětadváca není výjimkou. Oproti ostatním moderním velkokolovým bikům s vyšším zdvihem není Process až tak dlouhý a položený a to je cítit každý metr jízdy. Primárně z kopce.

Ačkoli jsem velký fanda minisjezďáků, je příjemné se občas projet na něčem, co trochu jezdí a hlavně zatáčí. Samozřejmě, velká kola dělají hodně. Průchodnost tohohle terénem je skvělá, pocitově je výrazně rychlejší než sedmadváca, kola prostě všechno přejedou a jakmile je roztočíte, táhnou vás dopředu.

V rámci téhle kategorie je ovšem Process stroj, který bych označil asi jako, „nejtrailovější“.

Díky kratší a postavenější geometrii a jednočepovému, poměrně „tužšímu“ a progresivnímu systému zavěšení, Kona skvěle reaguje na každý pokyn jezdce. Process jde ochotně do vzduchu, ještě ochotněji do zatáček, poměrně slušně jede za pedálem. Nechci tvrdit, že na velká kola během jízdy zapomenete, to fakt ne, ovšem výrazný „autobusový efekt“ se v sedle Kony neodehrává.

Vyšší zdvihy a bytelná konstrukce rámu na jednu stranu malinko ubírá hbitost, jinak extrémně zábavnému rámu…na druhou stranu zase otevírá ohromný prostor pro „huck to flat“ ježdění. Process si přímo říká, abyste ho v maximální rychlosti pořádně poslali do klopky, nebáli se odpálit každou bouli kterou uvidíte nebo dropnost jakýkoli schod. Tuhý rám a pocitově bezedný zdvih se nekroutí a podrží. A taky odpustí i mírně nepovedené dopady.

S tímhle se ale dostávám k negativním stránkám Kony. Právě hravý, hbitý, tuhý a pocitově neprůstřelný projev určitě docení jezdec, co se to nebojí vyslat, co umí jet rychle a hlavně „to držet“. Narvat to úplně všude případně to odpálit kdekoli. Tužší projev zadní stavby a míň pohodlná a „user friendly“ geometrie dokáže člověka, co by se chtěl na téhle Koně „jenom tak vozit“ docela vytrestat. To samé platí i u závodění, pokud dokážete udržet vyšší rychlost, umíte šlapat a hlavně ovládat kolo, živost kola vám mega pomůže. Pokud chcete jenom držet řídítka a čekat, že vás kolo doveze dolů bez větší účasti, spokojení zrovna nebudete.

Ápropos rychlejší a tvrdší tratě. Právě „trailovost“ Processu 29 vás bude bavit na flowtrailech. Ale pokud máte ambice jezdit těžké a prudké bikeparkové, případně náročné endurové tratě (nemyslím ty u nás, myslím ty zahraniční), připravte se na to, že kolo na vás prostě bude mít vyšší nároky. Obzvlášť při použití tohohle tlumiče protože levný Deluxe je luxusní pouze jménem. Bohužel se velice rychle zahřívá a na těžších tratích má tendence měnit své nastavení během jízdy (vysoká teplota znamená řidší olej a rychlejší odskok) a tak nějak všeobecně blbě fungovat. Jinak asi k osazení nic negativního nemám. Samozřejmě, asi bych volil jiné brzdy, než k zavzdušňování náchylné a ne moc silné Guide R. Tentokrát ale fungovaly dobře.

Abych to shrnul. Kona Process 29 DL je velice zábavné a obratné kolo. Projev zadní stavby je poněkud „tupější“ (velký díl na tom má tlumič) a samozřejmě reaguje na brždění. Geometrie je rychlá ale spíše závodním způsobem, takže pokud jste „ne až tak zkušený jezdec“, může vám Process přijít malinko náročný na zvládnutí na prudkých a rozbitých tratích, než by tomu bylo u jiných vysokozdvihových devětadvaacítek. Na druhou stranu, pokud závodíte třeba českou Enduroserii a nebo prostě umíte jezdit, budete na Koně zatraceně rychlí. A to jak na prudkých, tak hravých trailech. Nějvětší silou a největším rozdílem oproti kolům ve stejné kategorii je v případě Kony její schopnost nadělit vám velký kopec legrace i na menších kopcích a jednodušších trailech. Zábavné, rychlé, hravé, jezdivé. Skoro jako by mělo o několik centimetrů zdvihu méně.

Jenom po jezdci v extrémnějších situacích může a bude chtít nějakou pilotáž, nejenom „držet se řídítek a nechat velká kola, aby problém vyřešily“. Pokud ho ale ukočírujete, je Process prostě boží, trail až allmountain až enduro kolo. Záleží jenom na jezdci.