Report: Dropdown pohledem Kafíčka a ofiko video

Autor: Kafíčko, kategorie: Report, vydáno: 27.4.2019

Oficiální video z hromadného sjezdu Dropdown je zde. A kromě něj si naservírujeme i report z tohoto závodu pohledem nejstaršího závodníka. Jirka Smejkal alias Kafíčko bude letos mít šedesát let, ale to mu nijak nezabránilo, aby ve své rozjížďce skončil na třetím místě. Kafíčko je prostě dobrej. Ne dobrej, je nejlepší!!!

Byl to uchvancancující prodlouženej víkend za ridlama bajka. Začal neskutečnou ekšn Dropdown na Dolní Moravě, česká obdoba slavnýho Megavalanche. V pátek večer dojezd na grilovačku za zlatíčkem Dominikou Durčákovou, rychlej přesun na ubytko s týmovejma parťákama Milanem Smetaníkem a Tomášem Hradeckým.

V sobotu 1× najíždění trati a pak už kvalifikační rozjížďky v kterejch jsme startovali v cca 30sec rozestupech pro nedělní finálový jízdy. Zaříz mě náš spolubydlící Vladislav Vaverka jen o pár sekund a posunul mě do finálový jízdy C, zatímco on se dostal do B – to se dalo vcelku přežít páč je mu o cca 34let míň.
Peklo pro mě začalo už večer v podobě hecování od mejch parťáků Milana a Toma – „jim to natřeš, to dáš“ – trochu k smíchu, když sem tam byl asi nejstarší, skoro 60ti letej dement.

Neděle – den finálovejch jízd – skupiny A, B, C a D. Startuje se naráz po 35 lidech. Takže to bude motokros a loktovačka jak cyp. Taktika je jasná-co nejlíp odstartovat, nenechat se vyloktovat v následujících odkloněnejch zatáčkách na volným kamení, přeskákat odvodňovací strouhy a hlavně pak seskočit přes cestu strouhu a vřítit se do mokrýho sněhovýho pole a tam se nevyválet – v sobotu se tam odehrávaly docela horory.

Jsem na startu – ridla pevně sevřený – čekám na výstřel ze startovní pistole. Výstřel nastal, nakopnu tretry do pedálů, moje zchátralý šlachy a svaly zabírají k prasknutí. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale do prvního vinglu se nahrbenej nad ridlama řítím na 2. fleku, držím to v zatáčkách těsně ke kolíkům, aby mě nikdo nepodjel. Odpal přes cestu do sněhovýho pekla a už slyším ten řev parťáků a diváků, kteří samo chcou vidět krev – vééém si živoooot, dupeeeej! Vedoucí rajdr přede mnou padá do sněhu – to né, já ho nechcu nabrat, naštěstí padá bokem, vyplouvám ze sněhu na cestu podél Stezky v oblacích – vystřeluje mě pěst nad hlavu – tvl, hlava mě to nebere, já su na prvním fleku. Dupu dál pro mě v neskutečným turistejšn tempu, držím to v táhlý odkloněnce, v kořenech, přes skály, v dalších pastech a furt za sebou neslyším dusot valícího se stáda. Radši se ani neohlížím.

Sjezd odkloněnýho svahu plnýho volnejch šutrů – zatím cajk – palba z kopce dolů a pak ten hnusnej táhlej vejšlap – je mě jasný, že tady mě ti mladí chrti semelou. První mě semlel až na vršku a další až za klopkama.
Snažím se držet, ale hlavně teď neudělat chybu a někde si nesmyslně neustlat. Jedu čistě, všecko vychází, vzdalujou se, i ty nesmyslný boule mě vycházijou, zatáčky, odbočky, kameny, zatím cajk.
Řítím se do poslední sekce před cílem. Palba po cestě dolů do tunelu plným diváků. Dávám do toho poslední síly a začínám dohánět druhýho v pořadí. Průlet tunelem a zatáčky na travnatým svahu – skvěle se mě je daří zařezávat a před poslední už su nalepenej na gumě rajdra před sebou! Chybu nedělá a prolítávám v extázi cílem na 3. fleku. Snažím se rozdejchat počínající infarkt. Rozdejchal sem ho.

Dikajz za společnost všem výše jmenovanejm a Aleš Mrňka, František Žilák, Zbyněk Stejskal atd. Všichni jste jeli jak rakety a zajeli super fleky. A dikajz Zdeněk Pól a Frkymu za tuhle bomba ekšn!