Sezóna v sedle sjezďáku Kellys NOID 90

Autor: Keli, vydáno: 27.12.2019

Stejně jako loni i letos jsme měli v redakci k dispozici po celý rok sjezdové kolo. I tentokrát to byl Kellys Noid. Loni jsme měli 27palcovou verzi a letos model na velkých 29" kolech.
Kolo bylo poměrně dost v permanenci, opět absolvovalo několik sjezdových závodů, několik bikeparků a vystřídalo se na něm i několik jezdců. Zde je shrnutí dlouhodobého používání.

V první řadě patří pochválit Kellys za kvalitu zpracování, jak rámu, tak i vybraných komponentů. Během celé sezóny se nic nezničilo, nikde žádná vůle a kolo až na oděrky od používání je ve stavu nového. Na kole nevznikla nikde žádná vůle a to ani v čepech, ani v uložení tlumiče. Ložiska, přestože dostala svoji dávku vody od mytí wapkou, se stále točí hladce a to jak v nábojích, tak přepákování.

Když už jsme u umývání, tak je zde třeba zmínit velmi nesnadné mytí především prostoru na šlapacím středem v oblasti přepákování a uchycení tlumiče. Bez tlakové vody nečistoty v podstatě nejste schopni z tohoto prostoru dostat. Na umývání jen s kbelíkem můžeš zapomenout, kolo umyješ, ale do dokonalosti budeš potřebovat hodně vody. Na vině je především tvar rámu a menší prostor okolo čepů, takže špína nemůže protéct či propadnout ven.
Právě okolí tlumiče je náchylné na zachytávání špíny, bláta a odletujících částic od zadního kola. Za celou sezonu toho tlumič dostal dost. Po jedné jízdě jsem z tohoto prostoru musel lovit i kamínek o průměru circa 3 cm. Ostatně i přepákování, respektive spodní část zavěšení, která docela vyčnívá z pod rámu dostala svůj příděl kamení, oděrky a naraženiny byly více než patrné, ale díky masivnímu provedení to na funkci vliv nemělo.

Asi největší výhrady bych měl k použitým výpletům a pláštům. Osázené ráfky rozhodně svojí šířkou patří k užším a jejich šířka tě trochu limituje při výběru plášťů. Chápu, že potenciální výhodou je vyšší odolnost, užší ráfek je více chráněn pláštěm, ale vnitřní šířka 25mm je prostě málo. Továrně osazené pláště byly Schwalbe Magic Mary ve měkké směsi – zde je vše v pořádku. Absence boční zesílené výztuhy při použití na sjezdovém kole je krajně nevhodná. To samé by se dalo říci o šířce, 2,35" je ok vzhledem k šířce ráfku, ale pro ostřejší DH je to opět málo. Obutí bylo během sezóny byly vyměněno za klasické butylové, dozadu přišel Maxxis Assegai a dopředu Wtb Dissent.

Geometrie je alfou a omegou každého kola. Kellys Noid umožňuje změnu geometrie v poměrně velkorysém rozsahu. Od „hravého“ kola až po ultimátní sjezdovou mašinu. Hravého je samozřejmě v lehkých uvozovkách, protože se bavíme o bajku s 20cm zdvihu jak vepředu, tak vzadu a především na 29palcových kolech. Noid umožňuje prodloužení či zkrácení i zadní stavby, změnu výšky středu a pomocí anglesetu – hlavového složení – i změnu hlavového úhlu. Vyzkoušel jsem všechny varianty, ale nakonec jsem zůstával jen u dvou voleb. A to krátké nebo dlouhé zadní stavby, obojí s nízko umístěným středem.

Rozdíl v jízdních vlastnostech je velmi znatelný, s dlouhou stavbou je o dost hůře zatáčí, kolo chce jet rovně a přemluvit ho k zatočení do zavřených zatáček chce trochu úsilí.
Drtivou většinu času jsem jezdil s krátkou zadní stavbou – vždy mimo závody, takové to bajkparkové vožení se. Kolo bylo velmi agilní, dobře zatáčející, také mnohem ochotnější jít do vzduchu a stále přitom zůstává velmi stabilní i v rychlosti. Naopak v dlouhém setupu jsem získával hodně jistoty ve vyšších rychlostech, v rozbitém terénu a v také prudkých sjezdech. Do vzduchu se ale Noidu až tak moc nechtělo, rozhodně bych na dirty s dlouhou zadní stavbou asi nechodil.

Nicméně variabilita tohoto systému, kdy jsou patky našroubovány do zadní stavby, je neuvěřitelná, což potvrzuje i tovární tým. Například Standa Sehnal, který není až tak vzrostlý, vozí Noida v provedení mullet bike s 29" vepředu a 27,5" vzadu na krátkých patkách. Vysoký Tonda Král zase vozí velká kola všude a zadní stavbu má na dlouhých patkách. Prostě no s trochou laborování umožní vyladit si kolo přesně podle svého vkusu, vzrůstu nebo osobních preferencí.
Drobná vítka určitě patří k nasazení osy náboje do patkách, zde totiž absentuje osazení a díky tomu se zadní kolo ne úplně snadno do pátek nasazuje.

Kola jsme po celý rok měli obuto na duších, jedním z důvodu byla i absentující příprava pro montáž bezdušového řešení, páska v ráfku kryje jen minimální prostor nad niply. Nicméně na sjezdovém kole není použití duší nějaké faux pax a tak jsme mohli s úspěchem vyzkoušet i vložku do pláště Tannus Armor. A vézt tak velmi nízký tlak, nižší než by nám dovolil bezdušák. Více na tomto odkazu.

Určitě by vás zajímala otázka, zda-li bych se vrátil na menší kola. Upřímně – nevrátil. Dva roky mám již vlastní 29" kolo, za tu dobu a samozřejmně i díky množství testovaček jsem na velká kola zvyklý. Když přesednu na sedmadvacítku, tak se cítím jak na malém BMX kole. A to přitom nejsem žádný extra čahoun, měřím 185cm. Samozřejmě zvykneš, ale chvíli to trvá.

Vrcholem mé sezóny s Noid 29 bylo mistrovství republiky ve sjezdu v Peci pod Sněžkou. Dráha krátká a neodpouštějící chyby. Míst, kde by jsi potenciální ztrátu dohnal bylo minimum, tohle není úplně můj šálek kávy. Každopádně pro každé byla dráha stejná a nezbývalo se než se z tratí popasovat. Na všechny čekaly mokré kořeny a na výběr spousta stop. Do poslední chvíle jsem špekuloval nad nastavením, dám krátkou nebo dlouhou zadní stavbu? Nakonec jsem vsadil na delší variantu. I vzhledem k tomu, že druhá půlka trati je hodně rovná a rychlá.

Musím přiznat, že jsem svoji optimální jízdu zajel až ve finále, což je asi ideální stav, ale předchozí jízdy, ať již tréninkové či semifinálové, jsem se k povrchem trochu pral. Hlava se prala. Noid umí jezdit hodně rychle a potřebuje k tomu jezdce, který rychlost zvládne. Není třeba mu vládnout pevnou rukou, Noid je ochotný, vstřícný a agilní, navíc to umí i v mega rychlosti. V rychlosti, která překračuje mou komfortní zónu. Pro získání maxima z kola by to chtělo více závodních motohodin. Každopádně, Noid tě zrychlí i když motohodiny natočené nemáš. Důkazem je moje čtvrté místo z hobby kategorie…

Infobox

Foto: Bruder70, Honzamalemfoto­grafem