Test: karbonové vodítko Manobike - sedmnáctigramová paráda

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 18.3.2016

S příchodem přehazovaček s brzdou nebo chcete-li třetí spojkou a následně vznikem nepadacích převodníků (nebo to bylo obráceně, kdo ví, odpoví) by se mohlo zdát, že napínák na kole je přežitek. Teorie je věc jedna, ale praxe ukázala, že to bez napínáku nepůjde. Minimálně v závodním nasazení, napínák je totiž jistota, která ti zaručeně udrží řetěz tam, kde má být. Jeden velmi lehký od Manobike mám již nějaký čas na kole a zde jsou moje zkušenosti.
Abych byl korektní, slovo napínák není přesné, vodítko je to správné slovo, které popisuje tento komponent.

Představovat Manobike asi není třeba, český výrobce se sídlem mezi Holešovem a Zlínem se již dlouhá léta zaměřuje na výrobu převodníků, rozšíření kazet, napínáků a dalších dílů především zapojených do pohonu kola.
Jejich komponenty jsme již prověřili mnohokrát a na stránkách dolekopcom se s nimi nesetkáváte poprvé.

Tentokrát si představíme lehoučké karbonové vodítko Manobike. A když říkám lehoučké, tak opravdu lehoučké, 17 gramů je naprosto nicotná váha. Nedělal jsem si průzkum, ale s touhle hmotností bude patřit k nejlehčím vodítkům na světě. A to by váha mohla jít ještě níž, takový titanový šroubek…

Této nízké váhy bylo dosaženo jen díky použití minimalistického designu a především karbonového unašeče. Montáž se provádí přes klasické úchyty ISCG05 a ale pouze do dvou jejich děr. Využití třetí není třeba, protože primárním úkolem vodítka je zabránit vyskočení řetězu ze zubů převodníku, nikoliv se s ním prát a řetěz na převodníku držet násilím.

K napínáku jsem dostal i nepadací převodník, ke kterému máme tradiční výtku, jako pokaždé chceme osazení pro hlavy šroubů, tak abychom nemuseli používat dlouhé šrouby, samozřejmě to taky bude líp vypadat. A aerodynamika, ta bude o nula nula nic lepší!

Na výrobě vodítka se podílela CNC frézka a je to dobře viditelné díky stopám po nástroji, takže žádné vstřikování, ale poctivá frézařská práce. Mimochodem, kdo kdy frézoval něco z karbonu ví, jak je to obtížné, nástroje se velmi snadno tupí, tedy tupí se tehdy, když je materiál vylepšen o sklolaminát a právě toto sklo tupí nástroje. V materiálu vodítka však žádné „sklo“ není a proto se s ním pracuje lépe.

Při samotné montáži i ježdění jsem nezaznamenal žádný problém, je to prostě komponent, který namontuješ a zapomeneš. Vodítko vodí, řetěz nepadá, nikde nic necinká, funguje přesně tak, jak od vodítka očekáváš!

Kromě tohoto testovaného karbonového kousku existuje samozřejmě i varianta pro konzervativnější, pro ty, co plastu nevěří – varianta hliníková, je jen pouze o pár gramů těžší.