Report: Czech Downhill Tour Monínec - nováček tour, který proškolil většinu pole

Autor: Souky, vydáno: 14.6.2017

Když jsme v pátek vyjížděli a řešili, co nás čeká, měli jsme před očima parkovou trať. Takže vlastně celkem lehkou. Žádný prudký kopec, žádná extra těžká pasáž, žádný pořádný rockgarden… ale u nás není už moc dalších velkých tratí, které v tour nemáme. Takže vlastně není moc na výběr. Rychlý trackwalk v pátek, lehké přemlíkování trati oproti tomu, co nám připravili lokálové. V pátek je to vždy o chillu a lehké party. No nebylo tomu jinak ani na Monínci, který dokáže potěšit úrovní služeb a příjemným teamem lidí.

V sobotu se nahlásilo během první hodiny přes 100 závodníků a začala se najíždět trať. Trať na Monínci si vybrala pár úrazů už v tréninku. Bohužel nešlo o drobné úrazy. Když jsme se pak bavili s riderama, bylo to asi tím, jak trať působí. Příjemný flow s pár technickýma pasážema, který ale jak se ukázalo, nejsou vůbec lehký. Možná podceněním, možná opravdu technickou náročností, nakonec těch crashů bylo asi nejvíc během závodního víkendu, co tour děláme. V sobotu po tréninku bylo ale na co se dívat. Partička Loose Riders začala na poslední pasáži, plné lavic kolem 10m, dělat v podstatě svou exhibici. Nakonec se přidalo pár kluků ještě a my měli, nutno podotknout, s dost velkým kotlem okolo, tak hodinové představení. Jako dlouho jsem neviděl na DHáčku tak velkou show jako tady. Klobouk dolů co tyhle kluci umí!!!

Neděle od rána nádherný počasí. Hodně velký horko a trať vysušená, že prášila snad víc než v Peci. Pár lidem to i vadilo, ale je to závod a každý musí ukázat na všem to nejlepší. Bohužel těsně před závodem slyším do vysílačky, že máme velký crash. Naštěstí procházím trať a domlíkovávám potrhaná mlíka poblíž. Všeho nechávám a běžím na pomoc. Teď už to můžu říct a Tomáš už to ustojí, ale v tu chvíli jsem před ním do vysílačky řekl jen: „STOP TRÉNINK.“ Co je a detaily jsem před ním říkat nechtěl. Nikdy jsem neviděl asi víc roztrhlou pusu. Jednoduchá trať si opět vybírá svou daň. Závod musí být posunut než bude Tomáš transportován. Naštěstí vše bylo otázkou pár minut a my stihli oficiální start a tak byla dodržená startovka. Bohužel i během první kola bylo pár hrotů, kdy to přemotivovaný kluci hodně vyhrotili. Někdo v lese, někdo kvůli divákům na lavicích. Bohužel dalších pár vážných zranění. Naštěstí druhé kolo bylo už z tohohle pohledu v pořádku.

Kdo se jak umístil, se dočtete ve výsledcích, ale musím zmínit pár opravdu zajímavých momentů. První připravil David Cvinger z ORE MTB RACING teamu (mládež), který po prvním kole byl na nezvyklém druhém místě. Nikdy jsem snad neviděl na kole větší chuť po vítězství, než to co předvedl on ve finále. Viděl jsem ho na posledním úseku. Pětice lavic. Tomáš i ve vzduchu šlape jako motorová myš. Řve jak gladiátor řítící se proti soupeři. Tady byl jediný čas. Z cíle slyším speakra Šmejkyho, jak křičí do mikrofonu, že to tam je. Zlepšení proti kvaldě, které nakonec stačilo na první místo. Opravdu, to nasazení, kdybyste viděli, pochopíte, že nikdo to víc nechtěl vyhrát.

Další velký moment finále byl v Red Bull zóně, posuzoval se zde nejlepší trick. Filip Dankanič na poslední lavici v totálním topspeedu vyslal monstrózní whip a ukradl si cenu vloženého Red Bull závodu. Big Up jak tenhle mladej zabiják jezdí. Dalším velkým moment připravil Eric Foster. Tenhle kluk z Německa nevynechal ještě jediný závod tour. Nikdy ale nezažil, že by ho někdo porazil. Hodně rozdýchával, že ho někdo porazil, ale ve finále to vyhecoval tak, že si opět ukradl své stabilní první místo v kategorii. Nikdy ale nezapomenu na to, jak se divil po prvním kole. Jako byste dítěti ukradli hračku.

Posledním zásadním momentem byl čas juniora Šimana Mánka, který přišel o velkého soupeře Tomáše Cvingra (indiánským jménem už nazývaného „Prořízlá pusa“). Best Time dne? Jako cože? Tenhle mladej zabiják není pokořenej ani eliťákama, který museli smeknout nad jeho výkonem. Poté se odjíždí neskutečná show od Loose Riders a další desítky zabijáků, kteří všechny bavili před vyhlášením svou exhibicí na lavicích.

Suma sumárum na startu 140 riderů. Bohužel pár hodně vážných úrazů. Je mi líto hlavně holek, které to tam odnesly dost drsně. Je mi ale líto těch dalších kliček, ramen, kolen a asi milionu stehů na Tomášovo puse, ale asi to zavinila na oko snadná trať, do které každý vlítnul asi rychleji, než její náročnost povoluje. Paradoxně, jsem dlouho neviděl tolik spokojenosti s tratí. Tolik rohlíků dole v cíli, i když to má za vinu asi poslední pasáž. Nádherný lavice, polety do nebes a pocit bezpečí v cíli. Monínec velmi překvapil. Skvělé zázemí, zábavná trať, náročná trať nakonec a celkem dost fanoušků v cíli. Rozhodně se na tenhle závod už teď moc těším na příští rok!!!

Teď nás čeká menší pauza. Další závod až první víkend v červenci. Další nováček tour. Snad nás všechny závod potěší stejně příjemně. Bude méně crashů a závod bude ještě napínavější.

Takže brzy se vidíme Bando!!

Souky

Foto: Aleš Kocner, Adam Cvinger

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel mike 14.6.2017 v 12:33

Lusuxní závod nečekal jsem že ho pojedu ale musím říct že hodně hodně dobrá zkušenost po tak dlouhé době bez sjeďáku. Nejzábavnější a zárověň nejtěžší pasáž pro mě byla za posledním Wallridem do "esíčka" jináč trať byla docela prašná a lavicena na konci jsou hodně solidní záležitost